98
editací
Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Formování české environmentální výchovy: Porovnání verzí
Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Formování české environmentální výchovy (editovat)
Verze z 11. 6. 2013, 15:54
, 11. 6. 2013→Osobnosti české environmentální výchovy před rokem 1990
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
Environmentální výchově, jak ji chápeme dnes, předcházela výchova ve vztahu člověk-příroda, která vycházela z myšlenek a díla J. Á. Komenského a transformovala se do myšlenky „přirozené výchovy ve shodě s přírodou“ (v 19. století většinou učitelů pozitivně přijímané). Po roce 1869, kdy byla uzákoněna povinná školní osmiletá docházka, došlo především k masivnímu budování školních zahrad, kterým byl ve školních předpisech připisován mimořádný význam (Morkes, 2005)<ref>MORKES, F. Začátky historie ekologické výchovy v českých školách včetně mateřských. In Strejčková, E. (ed.) STREJČKOVÁ, E. [ed.] Děti, aby byly a žily. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2005. str. 83-85. ISBN 80-7212-382-3.</ref>. | Environmentální výchově, jak ji chápeme dnes, předcházela výchova ve vztahu člověk-příroda, která vycházela z myšlenek a díla J. Á. Komenského a transformovala se do myšlenky „přirozené výchovy ve shodě s přírodou“ (v 19. století většinou učitelů pozitivně přijímané). Po roce 1869, kdy byla uzákoněna povinná školní osmiletá docházka, došlo především k masivnímu budování školních zahrad, kterým byl ve školních předpisech připisován mimořádný význam (Morkes, 2005)<ref>MORKES, F. Začátky historie ekologické výchovy v českých školách včetně mateřských. In Strejčková, E. (ed.) STREJČKOVÁ, E. [ed.] Děti, aby byly a žily. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2005. str. 83-85. ISBN 80-7212-382-3.</ref>. | ||
Environmentální výchova má v České republice hluboké kořeny. Do škol donedávna pronikala z mimoškolních činností. V 60. – 70. letech 20. století vznikla výchova k ochraně přírody v návaznosti na skautskou (Svojsík, 1921)<ref>SVOJSÍK, AB. Základy junáctví. 1. vyd. Praha: Svojsík, 1921. ISBN neuvedeno.</ref> a foglarovskou (Foglar, 1938)<ref>FOGLAR, J. Hoši od Bobří řeky. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1938. 118 s. ISBN neuvedeno.</ref> tradici. Krátce před tím (v roce 1957) byl založen časopis ABC mladých techniků a přírodovědců, skrze jehož stránky vzdělával a vychovával mládež v celé republice redaktor a tvůrce myšlenky ekopedagogických ploch '''Jan Čeřovský''', zaměstnaný ve státní ochraně přírody. V Prachaticích založil významnou “školu” učitel, publicista a zakladatel Centra ekologické výchovy Dřípatka a první školní přírodní rezervace '''Aleš Záveský'''. Jeho žákyní je '''Helena Klimešová''', současná vedoucí Dřípatky (Fiedlerová, Kovačiková, 2006)<ref>FIEDLEROVÁ, K., KOVAČIKOVÁ, L. Aleš Záveský. [on-line]. [citace 16. 12. 2006]. Dostupné na http://www.prachatice.cz/n_osobnosti_11.html </ref>. Na Vysočině působila původně učitelka a pozdější zakladatelka ekocentra Chaloupky '''Květoslava Burešová''', která poslední měsíce života věnovala problematice školních zahrad. V západních Čechách působil dobrovolný strážce CHKO Šumava inspektor státní ochrany přírody '''Bohuslav Nauš''', který se zasadil o vybudování mnohých naučných stezek, o záchranu druhů (Hrabák, 2006)<ref>HRABÁK, V. Bohuslav Nauš. [on-line]. [citace 16. 12. 2006]. Dostupné na http://www.prachatice.cz/n_osobnosti_49.html </ref>. V severních Čechách působila skautská (později pionýrská) vedoucí, spoluzakladatelka Hnutí Brontosaurus, '''Eva Nováková''', která v Hradci Králové založila Přírodovědný klub mládeže (Nováková, 1996)<ref>NOVÁKOVÁ, E. Kdo je kdo: Eva Nováková. [on-line]. SISYFOS zpravodaj ekologické výchovy 5/96, 1996. [citace 16. 12. 2006]. Dostupné na http://www.volny.cz/evans01/sisyfos/s0596.htm#KDOJEKDO ISSN 1201-5686.</ref>. V Praze od roku 1969 působí krajinný ekolog a botanik '''Václav Petříček''', spoluzakladatel Hnutí Brontosaurus. Environmentální výchově se věnoval mimo své zaměstnání (Petříček, 1999)<ref>PETŘÍČEK, V. Curriculum vitea. [on-line]. 1999. [citace 16. 2. 2007]. Dostupné na http:// | Environmentální výchova má v České republice hluboké kořeny. Do škol donedávna pronikala z mimoškolních činností. V 60. – 70. letech 20. století vznikla výchova k ochraně přírody v návaznosti na skautskou (Svojsík, 1921)<ref>SVOJSÍK, AB. Základy junáctví. 1. vyd. Praha: Svojsík, 1921. ISBN neuvedeno.</ref> a foglarovskou (Foglar, 1938)<ref>FOGLAR, J. Hoši od Bobří řeky. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1938. 118 s. ISBN neuvedeno.</ref> tradici. Krátce před tím (v roce 1957) byl založen časopis ABC mladých techniků a přírodovědců, skrze jehož stránky vzdělával a vychovával mládež v celé republice redaktor a tvůrce myšlenky ekopedagogických ploch '''Jan Čeřovský''', zaměstnaný ve státní ochraně přírody. V Prachaticích založil významnou “školu” učitel, publicista a zakladatel Centra ekologické výchovy Dřípatka a první školní přírodní rezervace '''Aleš Záveský'''. Jeho žákyní je '''Helena Klimešová''', současná vedoucí Dřípatky (Fiedlerová, Kovačiková, 2006)<ref>FIEDLEROVÁ, K., KOVAČIKOVÁ, L. Aleš Záveský. [on-line]. [citace 16. 12. 2006]. Dostupné na http://www.prachatice.cz/n_osobnosti_11.html </ref>. Na Vysočině působila původně učitelka a pozdější zakladatelka ekocentra Chaloupky '''Květoslava Burešová''', která poslední měsíce života věnovala problematice školních zahrad. V západních Čechách působil dobrovolný strážce CHKO Šumava inspektor státní ochrany přírody '''Bohuslav Nauš''', který se zasadil o vybudování mnohých naučných stezek, o záchranu druhů (Hrabák, 2006)<ref>HRABÁK, V. Bohuslav Nauš. [on-line]. [citace 16. 12. 2006]. Dostupné na http://www.prachatice.cz/n_osobnosti_49.html </ref>. V severních Čechách působila skautská (později pionýrská) vedoucí, spoluzakladatelka Hnutí Brontosaurus, '''Eva Nováková''', která v Hradci Králové založila Přírodovědný klub mládeže (Nováková, 1996)<ref>NOVÁKOVÁ, E. Kdo je kdo: Eva Nováková. [on-line]. SISYFOS zpravodaj ekologické výchovy 5/96, 1996. [citace 16. 12. 2006]. Dostupné na http://www.volny.cz/evans01/sisyfos/s0596.htm#KDOJEKDO ISSN 1201-5686.</ref>. V Praze od roku 1969 působí krajinný ekolog a botanik '''Václav Petříček''', spoluzakladatel Hnutí Brontosaurus. Environmentální výchově se věnoval mimo své zaměstnání (Petříček, 1999)<ref>PETŘÍČEK, V. Curriculum vitea. [on-line]. 1999. [citace 16. 2. 2007]. Dostupné na http://www.occamslab.com/petricek/cv/cv-petricek.pdf. </ref>. V Praze v té době již působila také defektoložka, pracovnice školní inspekce a pozdější zakladatelka Toulcova dvora, nestorka ekologické výchovy '''Emilie Strejčková'''. V 70. letech 20. století do publicistiky vstupuje obětavý ekolog, ochranář a skaut '''Ivan Makásek''', který (v roce 1974) založil v rámci první organizace pro ochranu přírody a krajiny TIS ochranářský časopis TARAXACUM a (po rozpuštění TISU) navázal časopisem NIKA. Čestný člen redakční rady '''Josef Vavroušek''' nazval NIKU „vlajkovou lodí ekologie“. Ivan Makásek spolupracoval i s ilegálním Ekologickým bulletinem '''Ivana Dejmala''', s Ekologickou sekcí při Biologické společnosti ČSAV a s Greenpeace. Na Ostravsku se environmentální výchově věnovala středoškolská profesorka a členka TISu '''Eva Olšanská''', která se zasloužila mimo jiné o ochranu velkých kočkovitých šelem a která redigovala rubriku Pod snítkou tisu v časopisu Tramp. Jejím žákem je '''Aleš Máchal'''. Mimo přípravu budoucích učitelů se pracovnice pražské pedagogické fakulty a doživotní čestná členka katedry biologie a ekologické výchovy Eva Lišková věnovala v 80. letech také práci s talentovanou mládeží (biologická olympiáda). V 80. letech 20. století zakládají novinář Josef Velek, ilustrátor '''Vladimír Jiránek''', '''Václav Petříček''', '''Eliška Nováková''' a další Hnutí Brontosaurus. Toto hnutí se soustředilo kolem zříceniny hradu Zvířetice ležícího jihozápadně od Bakova nad Jizerou. Zde se konaly první víkendové a prázdninové akce směřující k ochraně přírody založené na principech zážitkové pedagogiky. Tradice zvířetické školy trvá dodnes (Pigula, 1999)<ref>PIGULA,T. Nepřerušená tradice. Biologie – chemie – zeměpis. 8. 1999, č. 1. str. 1-2. ISSN 1210-3349.</ref>. | ||
V odborné rovině tvořili vědecké zázemí členové Ekologické sekce '''Biologické společnosti při ČSAV''' a pracovníci někdejšího '''Českého ekologického ústavu''' (dnes '''CENIA''') – především Emil Hadač, Bedřich Moldan, Václav Mezřický, Pavel Trpák, Věroslav Samek, Jaroslav Stoklasa, později také Zdeněk Stáhlík, Hana Rambousková, Igor Míchal, Rudolf Kolářský, Eva Kružíková, Josef Vavroušek. Od jara 1989 i Vladimír Ira, Hana Librová, Vladimír Ondruš, Jan Těšitel a Bohumil Ticháček (Stoklasa, 2004)<ref>STOKLASA, J. Jak jsme zelenali v Ekologické sekci. [on-line]. NIKA č. 1/2004. [Cit. 8. 3. 2008]. Dostupné na http://www.stuz.cz/view.php?nazevclanku=&cisloclanku=2004122102. </ref>. | V odborné rovině tvořili vědecké zázemí členové Ekologické sekce '''Biologické společnosti při ČSAV''' a pracovníci někdejšího '''Českého ekologického ústavu''' (dnes '''CENIA''') – především Emil Hadač, Bedřich Moldan, Václav Mezřický, Pavel Trpák, Věroslav Samek, Jaroslav Stoklasa, později také Zdeněk Stáhlík, Hana Rambousková, Igor Míchal, Rudolf Kolářský, Eva Kružíková, Josef Vavroušek. Od jara 1989 i Vladimír Ira, Hana Librová, Vladimír Ondruš, Jan Těšitel a Bohumil Ticháček (Stoklasa, 2004)<ref>STOKLASA, J. Jak jsme zelenali v Ekologické sekci. [on-line]. NIKA č. 1/2004. [Cit. 8. 3. 2008]. Dostupné na http://www.stuz.cz/view.php?nazevclanku=&cisloclanku=2004122102. </ref>. | ||