Základní principy ekodesignu z hlediska cirkulární ekonomiky

V rámci tohoto článku se věnujeme základním principům ekodesignu a to zejména v kontextu a z hlediska tzv. cirkulární ekonomiky.

Ekodesign můžeme definovat jako ,,produktový design, jehož cílem je minimalizovat dopady na životní prostředí vztahující se k produktu po celou dobu jeho životního cyklu se zachováním jeho funkčnosti i dalších charakteristik, včetně hodnoty pro zákazníky.”[1] Cirkulární ekonomiku neboli oběhové hospodaření pak jako: ,,model výroby a spotřeby, který zahrnuje sdílení, pronájem, opětovné použití, opravu, renovaci a recyklaci stávajících materiálů a výrobků tak dlouho, jak je to jen možné. Tímto způsobem se prodlužuje životní cyklus výrobků. V praxi to znamená snížení odpadu na minimum."[2]

Z definic je tedy patrné, že oba koncepty sdílí základní ideu ochrany životního prostředí a principy udržitelného rozvoje. Níže je proto představujeme a věnujeme se jejich symbiotickým prvkům a rozdílům v jejich chápání.

Základní principy ekodesignu

Cirkulární ekonomika

 
Rozdíl mezi lineární a cirkulární ekonomikou[3]

Cirkulární ekonomika (v češtině se můžeme také setkat s pojmem oběhové hospodářství) je model výroby a spotřeby, který zahrnuje sdílení, pronájem, opětovné použití, opravu, renovaci a recyklaci stávajících materiálů a výrobků tak dlouho, jak je to jen možné. Tímto způsobem se prodlužuje životní cyklus výrobků. V praxi to znamená snížení odpadu na minimum. Když výrobek dosáhne konce své životnosti, jsou jeho materiály pokud možno ponechány v rámci hospodaření. Ty mohou být znovu a znovu produktivně využity, čímž se vytváří další hodnota.[4]

To je odklon od tradičního lineárního ekonomického modelu, který je založen na modelu "vezmi, vyrob, spotřebuj, vyhoď". Tento model se opírá o velké množství levných, snadno dostupných materiálů a energie. Součástí tohoto modelu je také plánované zastarávání, kdy je výrobek navržen tak, aby měl omezenou životnost, a tím podnítil spotřebitele k jeho další koupi. proto i Evropský parlament vyzval k přijetí opatření, která by tuto praxi řešila a změnila.[4] Nový moděl by podle Evropské unie měl přinést několik výhod, jako je například ,,snížení tlaku na životní prostředí, lepší zabezpečení dodávek surovin a zvýšení konkurenceschopnosti, a otevřít prostor pro inovace, podporu hospodářského růstu (až o 0,5 % HDP) a nová pracovní místa."[5]

Koncept cirkullární ekonomiky se ovšem setkává také s kritikou. Kritici poukazují na rozptýlené limity, nejasné teoretické základy a že na to, že implementace oběhového hospodářství naráží na strukturální překážky a že se ukazuje jako teoreticky, prakticky i ideologicky pochybný pojem.[6]

Symbióza

 
Ekodesign a cirkulární ekonomiky jejich vlastní principy společné faktory.[7]

Je zřejmé, že existuje praktický vztah mezi ekodesignem a oběhovým hospodářstvím (např. Besch 2005). Například existuje velké množství literatury o ekodesignu, včetně případových studií studií, metod ekodesignu, strategií a značný počet ekodesignu nástrojů. A tyto materiály přinášející praktické poznatků o ekodesignu jsou přínosný i pro aktivity směřující k cirkulární ekonomice. Strategie ekodesignu (např. design pro recyklaci, design pro demontáž) mohou usnadnit repasování v uzavřeném cyklu a zároveň umožnit, aby ekodesignové výrobky byly dále vhodné pro servis, leasing a pronájem.[7]

Existují korelace mezi ekodesignem a cirkulární ekonomikou. Obecně je ekodesign definován jako jako funkční koncept, co vyžaduje  strategické rozhodování a design celého životního cyklu v průběhu LCA (Life Cycle Cssesment) tzv. od kolébky do hrobu (from craddle to craddle). K redesignu obchodního modelu a je zapotřebí spolupráce napříč odvětvími k plné implementaci, a proto využití přínosů ekodesignu. Stejně tak je hlavním cílem cirkulární ekonomiky získat maximum hodnoty z materiálu během jeho používání, a poté využití a regenerace odpadu což vyžaduje přehodnocení způsobu navrhování výrobků včetně výrobkových systémů a podniků.[7]

Existují i drobné diferenciační rozdíly. Ekodesign je ústředním prvkem uzavřeného výrobního cyklu a konstruktéři stojí v čele jeho zavádění. Zatímco produktoví návrháři hrají ústřední roli, existují protichůdné názory na to, jaké jsou. Někteří autoři jsou zastánci minimalizace a účinnosti. Naproti tomu jiní kritizují využívání zdrojů efektivitu a další redukcionistické techniky. Kritizují například vědecké základy pro "biologické" živiny a jejich údajné přínosy pro životní prostředí (viz Reijnders 2008).

Uvádí se, že 80% dopadů výrobku na životní prostředí se vytváří ve fázi jeho návrhu.[8] Cirkulární ekonomika se tedy zaměřuje na efektivní využívání materiálů nebo zdrojů. Naproti tomu definice ekodesignu upřednostňují celkový dopad na snížení zátěže životního prostředí snížení ve fázi designu výrobku.[7]

Literatura a zdroje k dalšímu studiu

Reference

  1. ekosedign
  2. https://www.europarl.europa.eu/news/en/headlines/economy/20151201STO05603/circular-economy-definition-importance-and-benefits
  3. Autor: Původní dílo: PennineFoxhound Vektory: ClonewayxCatherine Weetman, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0&gt;, prostřednictvím Wikimedia Commons – Vlastní tvorba založená na: Linear versus circular.jpg od PennineFoxhound, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=108232140
  4. 4,0 4,1 Circular economy: definition, importance and benefits | News | European Parliament. (2015). Retrieved 2 August 2022, from https://www.europarl.europa.eu/news/en/headlines/economy/20151201STO05603/circular-economy-definition-importance-and-benefits
  5. Oběhové hospodářství: definice, význam a přínos | Zpravodajství | Evropský parlament. (2018). Retrieved 2 August 2022, from https://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/economy/20151201STO05603/obehove-hospodarstvi-definice-vyznam-a-prinos
  6. Corvellec, H., Stowell, A. F., & Johansson, N. (2022). Critiques of the circular economy. Journal of Industrial Ecology, 26(2), 421-432.
  7. 7,0 7,1 7,2 7,3 Circular Economy. Is it Enough?. (2014). Technical report, online: https://www.researchgate.net/publication/301779162_Circular_Economy_Is_it_Enough/stats
  8. GRAEDEL, T. E.; ALLENBY, B. R. Industrial ecology. Upper Saddle River, N.J.: Prentice Hall, 2003.