Otevřít hlavní menu
Domů
Náhodně
Přihlášení
Nastavení
O Enviwiki
Vyloučení odpovědnosti
Enviwiki
Hledat
Editace stránky
Význam přírodních zdrojů
(část)
Varování:
Nejste přihlášen(a). Pokud uložíte jakoukoli editaci, vaše IP adresa bude zveřejněna v historii této stránky. Pokud se
přihlásíte
nebo si
vytvoříte účet
, vaše editace budou připsány vašemu uživatelskému jménu a získáte i další výhody.
Antispamová kontrola.
NEVYPLŇUJTE
následující!
== Alternativní možnosti těžby == Rozvinuté tržní ekonomiky se podílejí více než polovinou na zatím známých zásobách nerostů obsahujících draselnou sůl, chrom, zlato, rtuť, mangan, olovo, wolfram, uran, zinek, titan, stříbro, molybden, železo a uhlí. Rozvojové státy mají vedoucí postavení v zásobách ropy, zemního plynu, diamantů, mědi, niklu, cínu, síry, fosforitů, bauxitu a kobaltu. Z transformujících se ekonomik se svými zásobami v globálním měřítku prosazuje pouze Rusko, a to především zásobami ropy, zemního plynu, uhlí, železných a manganových rud, draselných solí, fosfátů, zlata a diamantů. Čína disponuje značnými zdroji wolframu, uhlí, železné rudy a polymetalických rud (obsahují měď a olovo) (Hrala, 2001, str. 41). Alternativou k současné distribuci nerostného bohatství jsou potencionální zásoby surovin skrytých pod mořskou hladinou. V roce 1994 vstoupila v platnost Úmluva OSN o mořském právu, která zavedla zcela nový institut, tzv. '''výlučnou ekonomickou zónu'''. Rozumí se jí oblast nacházející se za tzv. teritoriálními vodami (ty sahají standardně do vzdálenosti nepřevyšující 12 námořních mil od pobřeží), jež sahá nejdále dvě stě námořních mil od pobřeží. V tomto pásmu volného moře vykonává pobřežní stát svrchovaná práva za účelem průzkumu a získávání přírodních zdrojů, zejména ryb a těžby nerostných surovin. Díky tomu se podstatně změnil ekonomický potenciál řady zemí, neboť v rámci výše zmíněných dvou set mil volného moře se nacházejí všechna dosud známá naleziště ropy a zemního plynu, minerálů, rud a 85–95 % využívaných rybolovných oblastí. Je paradoxem, že i když se o prosazení této nové úpravy mořského práva s cílem zvětšit své bohatství nejvíce zasloužily rozvojové země, téměř polovina celkové rozlohy získaného teritoria připadla pouhým deseti státům; šest z nich jsou etablované a surovinově či hospodářsky bohaté státy: USA, Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Rusko a Japonsko (Glassner, 1990, str. 11–13). Největší ekonomickou zónu získaly USA, z evropských zemí Francie. Evropská unie uvádí, že celková rozloha výlučné ekonomické zóny jejích patnácti členů činí více než 25 milionů čtverečních kilometrů, což je zhruba dvaapůlkrát více než rozloha Evropy.
Shrnutí editace:
Všechny příspěvky do Enviwiki jsou zveřejňovány podle licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported (podrobnosti najdete na
Enviwiki:Autorské právo
). Pokud si nepřejete, aby váš text byl nemilosrdně upravován a volně šířen, pak ho do Enviwiki neukládejte.
Uložením příspěvku se zavazujete, že je vaším dílem nebo je zkopírován ze zdrojů, které nejsou chráněny autorským právem (tzv.
public domain
).
NEVKLÁDEJTE DÍLA CHRÁNĚNÁ AUTORSKÝM PRÁVEM BEZ DOVOLENÍ!
Storno
Pomoc při editování
(otevře se v novém okně)
Tato stránka je zařazena v jedné skryté kategorii:
Kategorie:Články vyžadující úpravu Martinem Zahradníkem