Turistika má široké spektrum dělení, zde se zaměříme na formy turistiky spjaté s přírodou. „Význam turistiky je charakteristický několika rovinami. Především jde o pobyt v outdoorovém prostředí, které má vliv na zdraví jedince. Dalším významem turistiky a sportů v přírodě je výchova jedince, a to vzhledem k proměnlivosti prostředí, sociálním faktorům, nutnosti absolvovat zatížení v terénu bez možnosti pohodlného zázemí, a vzdělávací význam, který je charakteristický poznávacím procesem a rozvojem dovedností a schopností.“[1]

Turistika ve Velké Fatře

Pěší turistika

Jako první si uvedeme pěší turistiku. Jak uvádí Neuman (2000): „Pěší turistika je nejrozšířenější druh turistiky, využívá chůze jako nejpřirozenějšího pohybu převážně v přírodním prostředí, je nenáročná z hlediska speciálních dovedností a vybavení. Všechny formy pěší turistiky jsou vhodné pro rekreaci nejrůznějších skupin populace.“[2]

Pěší turistiku můžeme rozdělit na dvě formy, a to Základní a Výkonnostní.

Základní formou jsou vycházky, výlety, vícedenní turistické pochody a putování spojené s nošením vybavení pro přenocování a stravování.

Co se týká výkonnostní formy, řadíme sem dálkové pochody, dálkové etapové pochody a přechody horských pásem a hřebenů.

U obou je velmi důležitý zdravotní aspekt.[2]

 
Vysokohorská turistika v Nízkých Tatrách

Vysokohorská turistika

Nedílnou součástí turistiky je tzv. vysokohorská turistika (VHT). Na rozdíl od normální pěší turistiky vyžaduje specifické odborné znalosti a dobrou fyzickou kondici. I když jde o pohyb v horách po vyznačených cestách, je třeba použít ruce a často i prvky lezení. VHT se od lezení liší v obtížnosti cest. VHT má vždy maximální obtížnost II. Stupně podle klasifikace UIAA (k postupu je třeba použití rukou). Důraz je kladen na poznávání terénu, vysokohorské fauny a flory a ochranu prostředí (NP a CHKO).[2]

 
Cykloturistika u Vltavy

Cykloturistika

Další formou turistiky je cyklistika. Jízdní kolo totiž nabízí aktivní pohyb a oproti chůzi zvyšuje mobilitu člověka. Jednak má pozitivní vliv na zdraví jedince a nenarušuje životní prostředí (jsou i výjimky). Cyklistiku můžeme chápat nejen sportovně ale i rekreačně a turisticky. Pro to využíváme pojem cykloturistika. Při ní je významná kulturně poznávací činnost, která je odlišná od ostatních forem turistiky.[3]

Dopady terénní cyklistiky na životní prostředí

Podle výzkumu, který byl prováděn v kanadské provincii Ontario, je vliv cyklistiky na vegetaci stejný, jako v případě pěší turistiky (Pokud jsou dodrženy zásady pohybu v přírodě a v přírodních parcích). Nicméně existuje jen málo výzkumů a kvalitních studií publikovaných v odborných časopisech, aby se mohlo jednoznačně říci, jaké má cyklistika dopady na životní prostředí.[4]

 
Vodní turistika na řece Orava

Vodní turistika

V neposlední řadě je další formou vodní turistika. „Vodní turistiku chápeme v nejširších souvislostech jako formu turistiky spjatou se specifickým, zde vodním prostředím, které z ní vytváří jednu z nejatraktivnějších pohybově rekreačních aktivit, dobře dostupnou pro většinu celé populace. Přírodní prostředí (voda, sluneční záření, změny mikroklimatu) má výrazný rekreační efekt“.[5] Vodní turistiku můžeme rozdělit na krátkodobou a dlouhodobou. Krátkodobá akce nepřesahuje délku dvou dnů, dlouhodobá akce je cokoliv nad tento rámec. U vodní turistiky dostává kulturně poznávací činnost jiný rozměr než u ostatních forem turistiky.

Zimní turistika

Co se týká zimní turistiky, má ostatně jako další formy turistiky mnoho forem. Ať už se jedná o běžecké lyžování či skialpinismus. Provádění této formy turistiky je ovlivňováno reliéfem krajiny, její nadmořskou výškou, počasím a sněhovou pokrývkou. V některých druzích terénu je pohyb obtížnější a vyžaduje lepší fyzickou kondici.[6]

Ekologicky šetrné formy turistiky

Jedná se o tzv. formu ekoturistiky, která nenarušuje životní prostředí. Ekoturistika je vymezena jako putování přírodou a její poznávání. Jde tedy hlavně o poznávání přírodních rezervací, národních parků, chráněných krajinných oblastí a dalších přírodních krás v takové formě, která nenarušuje životní prostředí.[7] Hlavním motivem turistů je pozorování a obdivování přírody, přičemž obsahuje i prvky vzdělávací a interpretační.

Agroturistika

Agroturistika je specifická forma turistiky, která je vedle bezprostředního využívání přírody a krajiny venkova charakteristická přímým vztahem k zemědělským pracím nebo usedlostem se zemědělskou funkcí.[8] Agroturistika je ideální typ rodinné dovolené, protože umožňuje strávit čas ve venkovském prostředí. Turisté mají možnost se seznámit s chodem farmy, zapojit se do některých prací, či ochutnat produkty z farmy.[9]

Závěr

Závěrem je potřeba říct, že každá forma turistiky může mít dopad na životní prostředí, pokud nejsou dodržovány určité zásady (pohyb po vyznačených cestách, nevyhazování odpadků, rozdělávání ohňů…).

Odkazy

Související stránky

Reference

  1. FISCHEROVÁ, Karin. Rodinná turistika ve Zlínském kraji (bakalářská práce) [online]. Jihlava: Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2016 [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. 
  2. 2,0 2,1 2,2 NEUMAN, JAN,. Turistika a sporty v přírodě : přehled základnich znalosti a dovedností pro výchovu v přirodě. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-80-262-0322-3, ISBN 80-262-0322-4. OCLC 1013741989 
  3. BUCHTA, Martin. Podmínky a rozvoj cykloturistiky v regionu Svitavy (bakalářská práce) [online]. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, 2007 [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. 
  4. MARION, Jeff; WIMPEY, Jeremy. Environmental Impacts of Mountain Biking: Science Review and Best Practices [online]. International Mountain Bicycling Association, 2007 [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. 
  5. BÍLÝ, MILAN, 1953-. Kanoistika. 1. vyd. vyd. Praha: Karolinum 102 s., 8 s. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-246-0071-4, ISBN 978-80-246-0071-0. OCLC 45372624 
  6. HURYCHOVÁ, Alena, a kol. Turistika I. (skriptum). 1. vyd. Brno: UJEP, 1975. 169 s. 
  7. MORAVEC, Ivo, a kol. Venkovská turistika : teoretická východiska a možnosti. Vyd. 1. vyd. [Praha]: Centrum pro komunitní práci 92 s., [10] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-86902-31-5, ISBN 978-80-86902-31-9. OCLC 124088662 
  8. MORAVEC, Ivo, a kol. Venkovská turistika v Rakousku, České republice a Francii : koncept, aktivity a vzdělávání. Vyd. 1. vyd. [České Budějovice]: Centrum pro komunitní práci 69 s., [6] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 978-80-86902-50-0, ISBN 80-86902-50-1. OCLC 259737960 
  9. ŠIMKOVÁ, E., a kol. Destinační management a vytváření produktů v cestovním ruchu [online]. Praha: Institut obchodu a cestovního ruchu, 2006 [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. 


Příklady pro výuku

Čtení z časopisu Bedrník, téma Šetrná turistika

Externí odkazy

  • Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Turistika na české Wikipedii.


  • Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Hiking na anglické Wikipedii.