Syndrom prachové mísy

Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.

Definice

Termínem Syndrom prachové mísy se označuje takové užívání půdy a vodních zdrojů zemědělským průmyslem, které není trvale udržitelné. Pojem by zaveden odborníky z Německé poradní rady pro globální změnu v jejich Výroční správě z roku 1996.

Termín prachová či prašná mísa (en: dust bowl), kterým se autoři syndromové klasifikace při pojmenovávaní inspirovali, vznikl v Americe v 30. letech minulého století, tedy v čase Velké hospodářské krize, jako označení pro vysušenou krajinu ekologickou katastrofou nejvíc postiženého regionu USA. Série prachových bouřek, která jej postihla, byla způsobená nezvyklým suchem v oblasti po desetiletí nadměrně zemědělsky obráběné, kde se hospodařilo bez střídání plodin nebo užití jakýchkoliv jiných opatření zabraňujících erozi půdy.

Klasifikace

Syndrom prachové mísy se dotýká drtivé většiny klíčových problémů globální změny v ekosféře: od změny klimatu , přes degradaci půdy, ztrátu biodiverzity, nedostatek pitné vody a její znečištění, až po zvýšený výskyt člověkem způsobených přírodních katastrof. Je jedním ze specifických vzorců degradace životního prostředí způsobené lidskou činností. Spolu s např. syndromem Katanga který zahrnuje ničení životního prostředí vyčerpáváním neobnovitelných přírodních zdrojů, či syndromem masového turismu, spadá do kategorie tzv. Syndromů užívání (en: utilization syndroms), které jsou způsobované nevhodným užíváním přírodních zdrojů jako produkčních faktorů.

Symptomy

Mezi hlavní symptomy patří: ztráta ekostystémové a druhové diverzity, genetická eroze, eutrofizace, kyselé deště, skleníkový efekt, znečištění vzduchu a vod, nedostatek pitní vody, degradace půdy, marginalizace, rurální exodus.

Syndrom prachové mísy je doprovázen intenzivním využíváním energie, kapitálu a technologií, které doprovázejí moderní zemědělství snažící se o maximalizaci možných výnosů z obráběné plochy. Nepříznivé dlouhodobé důsledky snah zaměřených na rychlý a krátkodobý zisk bývají přehlíženy. V širším pojetí zahrnuje tento syndrom taktéž některé typy správy lesa, jako například vysázení rychle rostoucích monokultur, či eutrofizaci a ničení pobřežních ekosystémů v případě akvakultur.

Příčiny

Hlavní hnací sílou tohoto syndromu je konkurence na světových zemědělských trzích, založená především na užití moderních technologií a inovací. Tržní mechanismus konkurence je deformován obchodními překážkami a nedostatečnou internalizací environmentálních dopadů. Moderní průmyslová produkce biomasy je založena na užívání vysoce výnosných druhů plodin, mechanizace, a chemikálií. Výroba v podnicích bývá maximálně automatizována, a obchodní úspěch tak nezáleží ani tak na lidské práci jako zejména na správné kombinaci kapitálu, know-how, politické podpory a vhodného umístnění podniku. Syndrom je, zejména v Evropské unii a Severní Americe, zhoršován vysokými dotacemi energie, surovin a výrobních pomůcek. Důsledky. Škody způsobené výše popsaným přístupem k produkci sahají od změn hydrologických podmínek, přes eutrofizaci a kontaminaci vod, až po ohrožení biodiverzity v regionu. Mezi jiným zahrnují například i zvýšené koncentrace pesticidů v potravinových řetězcích a zvýšenou produkci skleníkových plynů.

Zdroje

  • The 1996 Annual Report of the WBGU [online]. 1997 [cit. 2008-03-18]. Springer-Verlag Berlin Heidelberg New York. Dostupný z WWW: <cited 18/03/08 from http://www.wbgu.de/wbgu_jg1996_engl.pdf>. ISBN 3-540-uuuuuuu.

Odkazy

Externí odkazy