Stará ekologická zátěž

Stará ekologická zátěž - skládka v Pozďátkách u Třebíče


Definice

Pod pojmem staré ekologické zátěže (SEZ) jsou zahrnuta kontaminovaná místa (podzemní vody, zeminy, skládky, stavební konstrukce) kde byl závadný stav způsoben státními podniky v období před privatizací používáním k životnímu prostředí nešetrných, ale ve většině případů povolených technologií a chemických látek. ČR přijala odpovědnost za tyto znečištěné lokality a bylo rozhodnuto na jejich vyčištění použít část prostředků z výnosu privatizace. Problém byl akcentován bohužel až ve 2. vlně privatizace neboť zkušenosti z 1. vlny a zvláště při privatizaci zahraničními subjekty se prokázalo, že možné náklady na odstranění ekologických škod mohou převýšit hodnotu privatizovaného majetku.[1]


Odstraňování záteží

Hlavní odpovědnost za sanaci ekologických zátěží nese Fond národního majetku (FNM) ČR spolu s Ministerstvem životního prostředí. Rozhodnutí České inspekce životního prostředí (ČIŽP) o nápravných opatřeních je nutnou podmínkou pro úhradu nákladů na odstranění SEZ z prostředků FNM. Celý proces se vyvíjel v letech 1993 - 2005, probíhá v řadě návazných kroků, ty zásadní jsou.[2]:

  • Usnesení vlády, včetně výše finanční garance a souhlas s uzavřením tzv. ekologické smlouvy mezi nabyvatelem privatizovaného majetku a FNM ČR
  • Zpracování analýzy rizik, příp. studie proveditelnosti z prostředků FNM
  • Rozhodnutí o nápravných opatřeních, ČIŽP je vydává formou správních rozhodnutí
  • Výběrové řízení na dodavatele sanačních prací a smlouva o jejich dodávce (provádí FNM), Realizační projekty
  • Sanace, monitoring, kontrola FNM ČR (s využitím odborné supervize), MŽP, nabyvatel, ČIŽP
  • Závěrečná zpráva o dosažených výsledcích, případně aktualizovaná analýza rizik
  • Závěrečný protokol ČIŽP o splnění uložených opatření.


Sanace starých ekologických zátěží je hrazena z prostředků FNM. V roce 2003 se odhadovalo, že hlavní vlna sanačních prací by měla vrcholit kol roku 2010. Celkové náklady jsou zatím jen odhadovány. Jako strop pro jejich maximální výši je však stanovena částka 144 miliard korun.[3] Řada ekologických zátěží zůstává neřešena především tam, kde náklady na sanaci přesahují cenu vlastních nemovitostí, nebo nejsou vyjasněna.


Současný stav v ČR

V České republice je v současné době známo více jak 8900 lokalit se starou ekologickou zátěží, na více než 4000 lokalitách již proběhly ověřovací a průzkumné práce. Zhruba tisíc lokalit je podrobně prozkoumáno, na 746 již probíhají sanační práce a na 166 lokalitách byla sanace ukončena. Ministerstvo životního prostředí již od roku 1996 provozuje a aktualizuje databázi pro evidenci starých ekologických zátěží (SESEZ), která nyní obsahuje více jak 3 500 zátěží.[4] Systém evidence starých ekologických zátěží (SESEZ popř. SEZ) je založen na projektech Ministerstva životního prostředí č. PPŽP/550/3/96, PPŽP/550/3/97, VaV/530/2/98 a VaV/730/1/01. Výsledným produktem je program, který ovládá databázi údajů o zátěži v ŽP a propojuje prostředí databáze s mapovým prostředím (GIS). Od roku 2000 je tato databáze součástí Hydroekologického informačního systému Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G.M. (HEIS VÚV).


     

Zdroje

  1. http://www.cizp.cz
  2. http://www.cizp.cz
  3. Stingl, T.: Fond národního majetku převádí sanaci starých zátěží na Ministerstvo životního prostředí. Environmentální aspekty podnikání. [online]. Dostupné z www: <http://www.cemc.cz/aspekty/vyber_z_clanku/Env_dopady/zateze/dokumenty/1.pdf>
  4. http://www.env.cz

Odkazy

Související stránky

Externí odkazy