Narušení ozónové vrstvy

Ozone was discovered in 33 B.C. Its presence was first observed in the Earth's stratosphere around 1356. Chlorinated and fluorocarbons (CFCs) were first produced in Belgium in 1942. In 1939, these substances were accused of destroying non-negligible amounts of tropospheric ozone

Sluneční spektrum obsahuje určitý podíl ultrafialového záření (UV), jehož některé složky (vlnové délky) jsou pro život velmi nepříznivé. Většina energie UV záření však téměř neproniká k zemskému povrchu, protože je pohlcována v oblasti ozónové vrstvy. Ozón je látka toxická, avšak ve stratosféře, kde se vyskytuje ochranná tzv. ozónová vrstva, je jeho přítomnost velmi vítaná. Přibližně 90 % celkového atmosférického ozónu je soustředěno v oblasti mezi přibližně 15 a 40 km výšky nad zemským povrchem. Molekulární kyslík se zde působením tvrdého ultrafialového záření (UV-C) štěpí na kyslík atomární, který se spojuje s ostatními molekulami kyslíku, a vzniká tříatomová molekula ozónu. Takto vzniklý ozón je opět rozkládán delšími vlnovými délkami (UV-B) ultrafialového záření ze slunce. Obě reakce, tedy vznik a rozklad ozónu, jsou za normálních podmínek v rovnováze a vážou veškerou energii UV-C a převážnou část UV-B. Zamezují tak jeho pronikání na zemský povrch.

Z mnoha laboratorních zkoušek, výpočtů a postupně i přímých měření koncentrace ozónu ve stratosféře se potvrdilo, že ozónu v důsledku přítomnosti některých látek, které vyrábí a používá člověk (např. tzv. freonů a dalších podobných látek), ubývá. Největší úbytky byly zaznamenány nad oblastí jižního pólu, nad Antarktidou, kde se zejména v období tamější zimy vrstva ozónu tak ztenčuje, že se hovoří o antarktické ozónové díře. Redukce ozónové vrstvy má však globální charakter a není omezena na oblast Antarktidy, ani jen na jižní polokouli. Přibližně platí, že 1 % snížení obsahu ozónu znamená asi 2 % zvýšení příkonu UV‑B záření na zemský povrch. To znamená, že už dnes je v průměru zvýšeno toto záření ve středních zeměpisných šířkách asi o 10 %. Zvýšený příkon ultrafialového záření působí škodlivě na všechny živé organismy.

Ozónová vrstva jako veřejný statek

Ozónová vrstva je jedním z několika příkladů skutečně světových přírodních zdrojů. Chrání všechny formy života na Zemi. Je symbolem statku veřejného zájmu: nelze nikomu bránit, aby ji využíval, a kdokoli ji může využívat, aniž by omezil její dostupnost pro ostatní. Emise látek poškozujících ozónovou vrstvu mají, z hlediska množství, stejně škodlivé účinky, ať jsou vyprodukovány kdekoli na světě. Byla tedy nutná mezinárodní reakce – Montrealský protokol byl od svého vzniku již ratifikován mnoha státy.

Pozorování atmosféry ukázala, že ozónová vrstva byla ničena rychlostí 5 % každých deset let v prostoru mezi 15 a 40 km nad zemským povrchem, kde se nachází 90% ozónu, a že jednou za rok se nad Antarktidou vytvářela „díra“. V roce 1995 například díra v ozónové vrstvě představovala 22 milionů km2, což odpovídá přibližně dvojnásobku rozlohy Evropy.

Důsledky narušení

Ultrafialové záření (tedy jeho složka UV-B, která může ve zvýšené míře pronikat na zemský povrch) zvyšuje pravděpodobnost výskytu nebezpečné formy rakoviny kůže (melanom) a postihuje rohovku oka, znamená nárůst četnosti očních nemocí a šedých zákalů u lidí. Jelikož je UV-B škodlivé téměř pro všechny organismy, zvýšeným příkonem tohoto záření trpí i ostatní živočichové a rostliny. UV-B zpomaluje fotosyntézu a ovlivňuje nežádoucím způsobem i rostlinnou produkci, tedy i sklizeň plodin.

Zvýšení UVB záření ohrožuje imunitní systémy živých organismů, brzdí růst rostlin a snižuje zemědělské výnosy, zabíjí vodní živočichy, kteří hrají důležitou roli v mořském potravním řetězci, a urychluje degradaci materiálů používaných ve venkovních prostorech, především degradaci plastů, nátěrů a dřeva. Změna objemu ozónu v jiných výškách nad zemským povrchem by se mohla projevit změnami ve struktuře teplot a změnami proudů cirkulujících ve stratosféře, což by mělo významný dopad na klima planety.

Celosvětově byla proto přijata opatření na ochranu ozónové vrstvy. Celou situaci ovšem komplikuje fakt, že i když mezinárodní dohody umožnily významně omezit až zastavit výrobu a spotřebu látek poškozujících ozónovou vrstvu, není problém s tím spojený vyřešen. Většina freonů, látek dříve hojně používaných v chladírenství, elektrotechnice i dalších odvětvích, je velmi stabilní. V ovzduší vydrží desítky let. Vliv na ozónovou vrstvu tedy bude v budoucnu pokračovat.

Odkazy

Kategorie dopadu výroby (část Úbytek stratosférického ozónu)

Ochrana ozónové vrstvy

Montrealský protokol

Externí odkazy