Národní park a CHKO Šumava a možnosti sportovního vyžití: Porovnání verzí

Šumavou protékají řeky [[w:cs:Blanice (přítok Otavy)|Blanice]], [[w:cs:Chodská Úhlava]], Malá Mihela, [[w:cs:Křemelná]], [[w:cs:Menší Vltavice]], [[w:cs:Otava]], [[w:cs:Řezná]], [[w:cs:Spůlka]], [[w:cs:Studená Vltava|Studená]] a [[w:cs:Teplá Vltava]], [[w:cs:Úhlava]], [[w:cs:Vltava]], [[w:cs:Volyňka]] a [[w:cs:Vydra (řeka)|Vydra]].

Jezera na Šumavě jsou převážně ledovcového původu. Vznikla táním ledovců na konci třetihor.  [[w:cs:Černé jezero|Černé]] a [[w:cs:Čertovo jezero]] na železnorudsku, [[w:cs:Plešné jezero|Plešné]], [[w:cs:Prášilské jezero|Prášilské]] a [[w:cs:Laka|jezero Laka]]. Na německé straně se nachází [[w:cs:Velké Javorské jezero]] a [[w:cs:Malé Javorské jezero]].

Na území CHKO roste více než 1 200 druhů flóry. Více než 60 % tohoto území pokrývají lesy s hlavním zastoupením [[w:cs:Smrk|smrků]] (70 %), dále [[w:cs:Buk|buky]] a [[w:cs:jedle]]. Pro Šumavu jsou typické porosty pralesovitého charakteru, jejichž stáří je až 400 let ([[w:cs:Boubínský prales]]). Hojně se vyskytuje [[w:cs:brusnice borůvka]], [[w:cs:zimolez černý]] či [[w:cs:líska obecná]]. Rašeliniště a mokřady obývá např. [[w:cs:rosnatka okrouhlolistá]], masožravá rostlina. Vzhledem k blízkosti masivu Alp zde můžeme najít i [[w:cs:hořec panonský]] nebo [[w:cs:Psineček|psineček skalní]]. V šumavských lesích samozřejmě roste nespočet druhů hub, lišejníků a mechů. Jmenujme alespoň [[w:cs:Liška obecná (houba)|lišku obecnou]], [[w:cs:hřib hnědý]] či [[w:cs:Provazovka|provazovku]].

V polovině 19. století lidé vyhubili divoce žijící [[w:cs:Medvěd hnědý|medvědy]], kteří společně s vlky toto území obývali. [[w:cs:Vlk|Vlci]] se na Šumavu opět začínají vracet mezi dlouhodobě žijící středoevropskou lesní zvířenu ([[w:cs:srnec obecný]], [[w:cs:jelen evropský]], [[w:cs:prase divoké]] či [[w:cs:Liška obecná (šelma)|liška obecná]]). Přísně chráněný [[w:cs:rys ostrovid]] a ohrožený [[w:cs:tetřev hlušec]] bojují o své postavení v divoké přírodě. Z ptáků můžeme zmínit třeba [[w:cs:Sýc rousný|sýce rousného]], [[w:cs:Datlík tříprstý|datlíka tříprstého]] či [[w:cs:Kos horský|kosa horského]]. Ve Vltavě či Lipenském jezeře můžeme spatřit [[w:cs:Škeble rybničná|škebli rybničnou]], [[w:cs:Velevrub nadmutý|velevruba nadmutého]]. Horské toky brázdí [[w:cs:Pstruh obecný potoční|pstruh obecný]] a [[w:cs:lipan podhorní]], kteří mimo jiné slouží jako potrava pro nejpočetnější populaci [[w:cs:Vydra říční|vydry říční]] České republiky právě na Šumavě. V těchto říčkách nalezneme chráněné [[w:cs:Perlorodka říční|perlorodky říční]] či raky. Žije zde i ohrožený [[w:cs:mlok skvrnitý]] a v poslední době se začíná více množit poměrně jedovaný brouk [[w:cs:majka fialová]]. V posledních dvaceti letech je hodně skloňován [[w:cs:Kůrovci|kůrovec]], vlastním jménem [[w:cs:lýkožrout smrkový]]. Tento 5 mm velký brouk je škůdcem, který ničí stromy českých lesů jako kalamita. V boji proti němu se střetávají dva proudy – ekologové, kteří jsou pro přirozený proces obnovy lesa, a odpůrci tohoto směru, kteří prosazují likvidaci padlých stromů zasažených kůrovcem a to dokonce i v [[w:cs:Národní parky v Česku|1. zónách národního parku]]. Nutno říci, že velké množství padlého nezpracovaného dřeva je ideální živnou půdou pro množení populace kůrovce.

Většina vrcholů se nachází na českém území. [[w:cs:Plechý]] (nejvyšší vrchol Šumavy 1 378 m), [[w:cs:Blatný vrch]] (1 376 m), [[Boubín]] (1 362 m), [[Jezerní hora]] (1 343 m), [[Plesná (Šumava)|Plesná]] (1 337 m), [[Poledník (Šumava)|Poledník]] (1 315 m).

Co se zimních radovánek týče, nabízí Šumava mnoho možností k vyžití. Pro [[w:cs:Alpské lyžování|sjezdové lyžování]] jsou v případě vhodných sněhových podmínek připraveny areály Špičák, Javor (v Německu Arber), Belveder či Samoty na železnorudsku, Zadov, Nové hutě nebo samotné Lipno na jihu Čech a [[w:cs:Hochficht]] v Rakousku. [[w:cs:Běh na lyžích|Běžecké lyžování]] se dá provozovat prakticky všude, kde to podmínky a zóny NP dovolí. Upravené tratě pro pravé nadšence najdeme třeba z Modravy na Březník a zpět, stopy poblíž Kvildy, areál Brettenschachten na železnorudsku, v okolí Zadova či opět samotné Lipno a jeho okolí. Asi nejvýznamnější je v tomto ohledu Šumavská magistrála, která v celé délce, v obou alternativách a včetně přístupových míst z obcí mimo trasu magistrály, nabízí v celkově 138 km pravidelně udržovaných běžeckých tras. Začíná v [[w:cs:Železná Ruda|Železné Rudě]] u [[w:cs:Debrník (Železná Ruda)|Debrníku]] a pokračuje téměř přes celý NP až do [[w:cs:Zvonková|Zadní Zvonkové]], odkud se dá dojet až do Rakouska. Jedním z nejdůležitějších předpokladů pro absolvování této trasy jak v zimě na běžkách, tak i v létě na kole je celková ohleduplnost k samotnému okolí parku, kterým tato dlouhá, místy poněkud náročná cesta plná překrásných přírodních scenérií vede.

Asi nejvíce diskutované téma, které se týká ekologických potíží na Šumavě, je kůrovcová kalamita. [[w:cs:Lýkožrout smrkový]], lidově kůrovec má na svědomí hromadné kácení a likvidaci převážně smrkových porostů po celé ČR. Jaká je ale doopravdy situace a její řešení? Existují dva různé názorové proudy. První proud zastává stanovisko, že lesy napadené kůrovcem by měly být ošetřeny lidským zásahem. To znamená rozmístění lapačů, trojnožek, odklizení a zpracování napadeného dřeva či feromonové návnady. Naproti tomu druhá skupina lidí prosazuje názor, že příroda si dokáže poradit sama, jelikož má samovolné obnovovací schopnosti. To je do jisté míry pravda. Jedním z mnoha problémů je, že spousta vlastníků lesů nemá ani ponětí, proč svůj les získali (většinou skrze dědictví), a proto se o les ani nestarají. Napadený les často slouží kůrovci jako zázemí, ve kterém se rozmnožuje a šíří do okolních pozemků. Další problémem může být i to, že lýkožroutovi vyhovuje sucho. [[w:cs:Smrk ztepilý]] má velmi mělké kořeny (v řádu desítek centimetrů) a proto většinu vody, která naprší, získá právě smrk. Dešťová voda se však nedostane hlouběji a podzemní vody vysychají, což má za následek šíření kůrovce následkem nepříznivých podmínek souvisejících s vysycháním půdy. Boj s kůrovcem je tedy téma, nad kterým bychom se měli zamyslet a začít konat. Lze vyhrát tím, že místo smrčin budeme sázet v lesích i listnáče či jiné jehličnany? Nebo snad necháme přírodu, ať tuto otázku vyřeší sama?