Nápověda:Citace a bibliografické údaje

TIP: Bibliografické citace podle norem ISO 690 a ISO 690-2 lze jednoduchým způsobem generovat na stránce http://www.citace.com

Citace slouží jednak k rychlé identifikaci dokumentu, ze kterého autor vybral a použil citát, parafrázovanou myšlenku apod., jednak k přesnému určení umístění citátu, parafrázované myšlenky apod. v rámci zdrojového (citovaného) dokumentu. Dokument, ze kterého citujete, uvádějte vždy v seznamu bibliografických záznamů (seznam použité literatury).

Níže uvedené metody citování literatury a jiných informačních zdrojů a metodiky strukturování bibliografických záznamů pro seznamy použité literatury jsou založeny na mezinárodních normách ISO 690 a ISO 690-2 včetně v nich uvedené interpunkce. Ve výjimečných případech, kdy je v obou normách uvedena rozdílná interpunkce, je upřednostněno řešení z mladší normy ISO 690-2. Údaje uváděné v příkladech kurzivou (názvy celých dokumentů nebo některé názvy zdrojových dokumentů) se tímto typem písma mají v bibliografických záznamech uvádět povinně.

Citace a metody citování literatury

Ze třech základních metod (stylů) citování specifikovaných mezinárodní normou ČSN ISO 690 (čl. 9) používejte pro účely psaní příspěvků metodu citování pomocí prvního údaje záznamu a data vydání (metoda bývá označována také termínem „Harvardský systém“). V textu citujícího dokumentu se do kulaté závorky uvede první údaj (příjmení autora nebo první slova jména korporace, popřípadě první slova názvu dokumentu, nemá-li dokument autora) a dále rok vydání dokumentu. Je-li prvním údajem jméno fyzické osoby, zapisuje se malými písmeny. Pokud se první údaj přirozeně v textu již vyskytuje, v závorce se uvádí jenom rok vydání citovaného dokumentu. V závorce se dále může, pokud je to potřebné, uvést stránkování (k přesnému umístění citátu nebo parafrázované myšlenky). Pro vzorový příklad citování klikněte zde.

U dokumentů s více autory (3 a více) lze v citaci v textu uvádět příjmení pouze prvního s následným výrazem et al., pokud to nezpůsobí nějakou nejednoznačnou identifikaci. Pokud mají dva a více dokumentů stejný první údaj i rok vydání, lze je mezi sebou rozlišit pomocí malých písmen (a, b, c, d, ...), která těsně (bez mezery) následují za rokem vydání (uvádějí se jak v textu, tak v seznamu bibliografických záznamů. Bibliografické záznamy jsou v případě tohoto způsobu citování v závěrečném seznamu uspořádány abecedně podle prvního údaje a na druhé úrovni podle roku vydání. Na třetí úrovni, dříve než se přidělí písmenné indexy, lze záznamy uspořádat podle názvu. Pro vzorový příklad citování klikněte zde.

Citujete-li ze zdrojového dokumentu doslovně, pište kratší citace v uvozovkách přímo do textu (ne kurzivou); delší citace (cca 2 řádky a více) pište bez uvozovek do samostatných odsazených odstavců, s uvedením zdroje na posledním samostatném řádku. Vynecháte-li v doslovné citaci část textu a použijete tři tečky, dejte je do hranatých závorek […]. Je-li zvýraznění v citaci, je třeba doplnit, zda je původní, nebo zda je přidáno autorem textu: (Latour, 1996, s. 87; kurz. původní); resp. (Latour, 1996, s. 87; kurz. autor), když autor textu sám některé pasáže zvýrazní.

Bibliografické záznamy tradičních dokumentů

Mezi tradiční dokumenty se řadí tištěné monografické publikace, (nesamostatné) části tištěných monografických publikací, (samostatné) příspěvky do tištěných monografických publikací, tištěné seriálové publikace (časopisy, noviny aj.), články v tištěných seriálových publikacích a patentové dokumenty. Pro jednotlivé typy tradičních dokumentů je níže uvedena obecná struktura bibliografického záznamu a odkaz na vzorový příklad strukturování bibliografického záznamu.

Bibliografické záznamy elektronických dokumentů

Mezi tradiční dokumenty se řadí elektronické monografie, WWW sídla, databáze a počítačové programy, jejich (nesamostatné) části, (samostatné) příspěvky v nich obsažené, elektronické seriálové publikace (časopisy, noviny, edice aj.), články v elektronických seriálových publikacích, systémy elektronických konferencí, diskusních listů aj. a jednotlivé elektronické zprávy z nich. Pro jednotlivé typy elektronických dokumentů je níže uvedena obecná struktura bibliografického záznamu a odkaz na vzorový příklad strukturování bibliografického záznamu.

Strukturování bibliografických záznamů – typy dokumentů nezahrnuté do ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2

Jde o dokumenty, které jsou relativně často citovány studenty ve vysokoškolských kvalifikačních pracích. Zahrnuty v této skupině jsou samotné vysokoškolské kvalifikační práce, výzkumné či technické zprávy, technické normy a některé typy legislativních materiálů. Navržené struktury ve svém jádru vycházejí z ustanovení obou norem ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2. Některé specifické a unikátní údaje jsou ve strukturách záznamů pro zahrnuté dokumenty navrženy v souladu s jinými metodikami, protože obě citované normy tyto údaje neřeší. Některá řešení jsou převzata z bývalé české citační normy ČSN 01 0197, jiná z různých katalogizačních standardů.

Ústní a písemná sdělení (mimo elektronickou komunikaci)

viz Ústní a písemná sdělení

Zdroj

Pravidla citování a strukturování bibliografických údajů byly vytvořeny s využitím dokumentu: Odborná komise pro otázky elektronického zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací Asociace knihoven vysokých škol České republiky. Metody citování literatury a strukturování bibliografických záznamů podle mezinárodních norem ISO 690 a ISO 690-2 : Metodický materiál pro autory vysokoškolských kvalifikačních prací. 2006