Metoda podmíněného hodnocení

Metoda podmíněného hodnocení (CVM = contingent valuation method) je jednou z metod mimotržního hodnocení a oceňování přírodních statků, která pomocí dotazníkového šetření zjišťuje u respondentů hypotetickou ochotu platit (WTP = willingness to pay) za nějaký environmentální statek, popř. hypotetickou ochotu přijímat kompenzaci (WTA = willingness to accept) za jeho poškození. [1]


Metoda podmíněného hodnocení pracuje s informacemi z tzv. hypotetických trhů a usiluje o nalezení hodnoty těch statků, pro které neexistuje reálný ani zástupný trh (např. výhled po krajině). [2] Jedná se tedy o „zjišťování toho, jak by se lidé chovali, kdyby si mohli určitý produkt koupit na trhu, resp. o predikci skutečného chování na základě výroku o hypotetickém chování“. [4] Metoda podmíněného hodnocení vychází z neoklasické ekonomie a ekonomie blahobytu [12] a je řazena mezi metody vyjádřených preferencí (stated preferences). [3]

Použití CVM

Metoda podmíněného hodnocení je hojně využívána pro vyjádření ekologických přínosů nějaké aktivity na ochranu životního prostředí a její výsledky jsou často vstupem pro analýzu nákladů a přínosů (CBA = cost-benefit analysis) veřejných projektů na ochranu životního prostředí. Tato metoda rovněž slouží pro vyjádření Ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí v peněžních jednotkách a v neposlední řadě také pro oceňování přírodních statků. [2]

Postup CVM

Při praktické aplikaci metody podmíněného hodnocení je nutné nejprve vytvořit dotazník, poté realizovat dotazníkové šetření a nakonec interpretovat výsledky. Používaný dotazník má obvykle tři základní části:

  1. popis environmentálního statku, resp. nějaké zkoumané situace;
  2. otázky na zjištění ochoty platit, popř. ochoty přijímat kompenzaci za změnu kvality či množství environmentálního statku (existují různé Techniky dotazování např. otevřená otázka, licitační hra, platební karta či dichotomická volba, přičemž svoji důležitost zde hraje i tzv. zvolený Platební prostředek);
  3. otázky na určení socio-ekonomických charakteristik respondenta (např. věk, vzdělání, příjmy, názory a postoje respondenta apod.). [3]

Podrobnější popis postupu aplikace metody podmíněného hodnocení lze nalézt např. v práci Boylea (2003) [16], popř. v textu Melichara a kol. (2008) [17].