Kvalita života

O co jde

Koncept kvality života, tzv. well being, je důležitý jak z hlediska společnosti (systémový pohled), tak i z hlediska jednotlivce. V systémové rovině představuje šanci na změnu ekonomiky s její (kvantitativně posuzovanou) růstovou podstatou, která se projevuje jak ve výrobě, tak také ve spotřebě. Nově definovaná kvalita života by mohla ekonomický systém odklonit od trajektorie stále se zvyšujícího růstu projevujícího se v materiální rovině. Vize či představa kvalitního, smysluplného života založeného více na vztazích, vzdělanosti a „spotřebě“ kulturních statků by také z individuálního hlediska mohla pomoci při uvědomělém formování odpovědného, udržitelného životního stylu.

Pojem kvalita života ve stručnosti znamená, že v obou případech (z úhlu pohledu systému i jednotlivce) je v centru pozornosti člověk, ne pouze prosperita samotné ekonomiky [1].[pozn. 1] To představuje určitý bod obratu v myšlení: již ne člověk jako prvek ekonomického systému, ale ekonomika podřízená člověku a jeho potřebám [2]. V poslední době s tímto konceptem začínají počítat politici na různých úrovních. Důraz na kvalitu života se následně promítá do posuzování výsledků či dopadů ekonomiky, a její efektivity – objevují se snahy změnit způsoby hodnocení „úspěšnosti“ ekonomiky a společenského systému jako takového. Dosažená úroveň kvality života je pak posuzována pomocí relevantních indikátorů, a tyto kvalitativní ukazatele jsou jedním z nástrojů systémové změny [3]. V tomto přístupu se klade důraz na procesy „zdola“ – úvahy tedy vychází od jednotlivce, jeho potřeb a snahy o to, vést kvalitní, uspokojivý život, což se pak promítá i do nově definovaného „blahobytu“ společnosti jako celku.

Protože kvalita života je mj. důsledkem řady individuálních uvědomělých rozhodnutí, zdůraznění jejího významu je přiznáním role, kterou má (relevantně vzdělaný) jedinec pro utváření společenského prostředí a budoucnosti jako takové. Zatímco řízení ekonomického systému může být pojato technokraticky, zajištění kvality života s sebou nese nutnost zabývat se skutečnými potřebami a přáními lidí – takovými, které přinášejí uspokojení v dlouhodobém horizontu. Koncept kvality života je pak ovšem důležitý především z hlediska jednotlivce, a naplňování jeho potřeb je třeba věnovat pozornost. Nemusí se totiž týkat pouze materiálních potřeb nebo prostředků uspokojení, často daleko větší vnímanou spokojenost přinese naplnění potřeb sociálních, kulturních, nebo třeba duchovních. Kvalitativní přístup k posuzování „blahobytu“ je v současnosti podstatně méně vědecky podložen, teorie potřeb, které by jej měly popisovat, jsou nejednoznačné [4], a využití tohoto pohledu pro tvorbu politik je teprve v začátcích. Také vzdělávací systém vychovává spíše k myšlení v intencích klasické ekonomiky, které individuální svobodu zakládá na možnosti (co nejméně omezené) volby spotřebních předmětů. Tento přístup ovšem nevede k tomu, abychom si uvědomili, co skutečně chceme a od života očekáváme – a toho pak byli schopni dosáhnout. Výsledkem jednostranného pohledu by pak mohli být občané dezorientovaní nejen ohledně svého místa v současné společnosti (jejímž základem ekonomika nepochybně je), ale i v každodenní praxi vlastního rozhodování – při výběru z nabídky zboží a naplňování osobních potřeb. Nebylo by pak divu, že takoví občané by byli značně manipulovatelní, například reklamou. Vzdělání, které chce rozvíjet člověka všestranně, nikoli pouze profesně, se tak nemůže obejít bez toho, aby ukazovalo nejen skutečné možnosti, které dnes spotřebitel má, ale také odvrácené strany spotřeby, a představilo různé alternativy. A právě učit vidět, co je „za zrcadlem“, v němž se dnešní člověk-spotřebitel láskyplně shlíží, je cílem tohoto souboru textů.

Žijeme ve společnosti, kde „pravidla hry“ do značné míry určuje ekonomický systém*, jehož vývoj podmiňuje požadavek neustálého růstu. Kvantitativní ukazatele růstu ekonomiky ukazují na „zdraví“ ekonomického systému a dovolují například srovnávat „lépe prosperující společnosti“ s těmi, které na tom nejsou tak dobře. Pro současnou ekonomiku je spotřeba důležitou hybnou silou; příjmy a výdaje domácností jsou těsně spojeny s hodnocením ekonomické prosperity – tvoří přibližně 2/3 jejího základního ukazatele, hrubého domácího produktu (HDP) [5]. Tento ukazatel se postupně stal základem pro posuzování „zdraví“ ekonomického systému, i když takové hodnocení nemusí vypovídat o skutečné prosperitě společnosti, ve smyslu zdárného rozvoje jednotlivých lidí a zlepšování vztahů mezi nimi. Koncept kvality života by mohl optiku přenastavit – nešlo by již o prosperitu a růst systému, ale zlepšování podmínek pro všestranný rozvoj jednotlivce.

Praktické použití pojmu v současnosti

Koncept kvality života má ukázat, že štěstí a spokojenost jednotlivce nelze měřit množstvím toho, co nakupuje. Nejde tedy již o prosperitu za každou cenu, schopnost naplnit všechny potřeby a přání; o maximální účinnost v dosahování cílů, především materiálních. Ne kvantita (vyjádřená jako množství peněz v oběhu – což je základem ukazatele HDP), ale kvalita života. Spokojenost, která může být založena na vztazích, duchovním prožitku, nebo radosti z přírodních krás, které jsou “zadarmo”. Pojem well-being odkazuje k tomu, že ne všechny hodnoty, které mezi sebou směňujeme, jsou převoditelné na finance, přitom si však jejich prostřednictvím můžeme působit srovnatelné blaho. Taky se někdy tento pojem překládá jako blaho-byt, a znamená mimo jiné, že ve společnosti funguje celá řada aktivit, které mají ekonomickou povahu, nejsou však spojeny s peněžními transakcemi. Je to péče o děti, domácnost, nebo sousedská výpomoc, kde práce přináší odměnu, již nelze vyčíslit penězi. Tato činnost tak není započítána do našeho “národního produktu” (a tedy se do rozvojových strategií ekonomiky na národní i mezinárodní úrovni příliš neprosadila) – avšak my bychom ji do svého života měli začlenit určitě, přikládat jí odpovídající hodnotu. Kdyby tak učinili všichni občané dobrovolně, nebo v důsledku vnějších okolností, musel by se pravděpodobně změnit i způsob uvažování o tom, co je zdrojem společenského blahobytu.

To, co se obecně pokládá za kvalitní život, se pak odráží v životním stylu jednotlivců, kterým vyjadřují svůj celkový postoj ke světu, včetně vztahu k užívání materiálních předmětů denní a dlouhodobé potřeby. Spotřební chování je pak projevem životního stylu.


Kvalita života se postupně stává kritériem pro hodnocení stavu společnosti, a tedy i jedním z vodítek pro politické rozhodování. Toto hledisko přijaly i strategické dokumenty ČR [6] a stalo se tak i jedním ze zřetelů, které sleduje činnost státní správy. Aby byl tento „blahobyt“ uchopitelný (mohla být činěna opatření na jeho zvyšování ze strany státní správy), je rozčleněn do několika oblastí – pro každou z nich pak existují indikátory pro jeho sledování, „měření“ [7]. Protože tyto oblasti mají odlišnou dynamiku, doplnili jsme do pravého sloupce tabulky to, co považujeme za hybné síly probíhajících procesů. Tomuto problému se věnujeme dále v kapitole Ekonomika.

Tabulka 1. Zachycení kvality života v České republice vychází z doporučení Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj [8], jež byla adaptována pro podmínky České republiky. [9] Současný blahobyt (well-being) se zde měří v následujících 11 oblastech – vyznačujeme současně v pravém sloupci, jak nebo kým jsou (především) garantovány:

Aspekty (oblasti) „blahobytu“ dle OECD (2018) Hybná síla nebo garant
materiální podmínky:
1.     příjem a bohatství; Ekonomika (státní správa)
2.     zaměstnanost a úspory;
3.     bydlení
kvalita života:
4.     životní prostředí; Státní správa a životní styl
5.     bezpečnost;
6.     zdraví; Životní styl a státní správa
7.     slaďování pracovního a soukromého života;
8.     vzdělávání;
9.     mezilidské vztahy; Životní styl
10.  občanská angažovanost a dobré vládnutí;
11.  osobní pohoda [10]

V Tabulce 1. – první 3 oblasti tvoří materiální podmínky blahobytu, dalších 8 aspektů kvality života na materiálním základě spočívá pouze zprostředkovaně. Tyto ukazatele kvality života ovlivňuje nejvíce životní styl; mohou být více či méně regulovány činností státní správy – avšak bez aktivního využití možností, které jsou takto vytvořeny, většinou ze strany samotných občanů, nebude dopad jejích opatření velký. Z hlediska jedince jsou materiální podmínky sice nezbytným předpokladem pro formování životního stylu, avšak záleží opět na tom, jak jsou využity. Do většiny aspektů kvality života se promítají poměrně málo.

Odkazy

Reference


Poznámky



[1] „… koncept kvality života představuje možnost, jak zjistit, přispívá-li naplňování cílů veřejných politik skutečně k větší spokojenosti obyvatel. Zhodnocení kvality života se neobejde bez využití subjektivních indikátorů, tedy způsobů vnímání různých lidí či skupin obyvatel, ke kterému bývá veřejná správa často nedůvěřivá“ (Maussen a kol., 2018).

[2] Koncept kvality života se používá jako „...vodítko pro hodnocení stavu společnosti, a potažmo i jako jednoho z vodítek pro politické rozhodování. Jde o to, přispět k posunu důrazu od měření stavu společnosti měřítkem ekonomické produkce k měření kvality života lidí. Mj. jde o nahrazení měření celkové produkce na základě HDP měřením příjmu a spotřeby z perspektivy domácností a měření bohatství z hlediska zdrojů pro udržitelný rozvoj. Doplňují se významná mimoekonomická (netržní) hlediska (např. disponibilita volným časem).“ Zdroj: Maussen, J. a kol. (2018).

[3] (Mederly, Topercer, Nováček, 2004)

[4] Jackson, T., Jager, W., & Stagl, S. (2004). Beyond insatiability: needs theory, consumption and sustainability. ESRC Sustainable Technologies Programme Working Paper Series, 2. Online http://www.academia.edu/download/28257641/beyondinsatiability.pdf, str. 16–20

[5] Celkové výdaje na spotřební zboží a služby tvoří zhruba dvě třetiny HDP. Zahrnují výdaje na služby, výdaje na zboží krátkodobé spotřeby a výdaje na zboží dlouhodobé spotřeby:

Výdaje na služby tvoří více než jednu polovinu celkových výdajů na spotřebu. Jsou poměrně stabilní částí, a jejich procentní zastoupení má v delším časovém horizontu vzestupnou tendenci. Patří sem zejména výdaje na nájemné a další služby domácnostem (elektřina, plyn,..), výdaje na zdravotní péči a na dopravu.

Nákupy zboží krátkodobé spotřeby představují méně než jednu třetinu celkových výdajů domácností na spotřební zboží a služby. Rostou v meziročním srovnání rychleji než výdaje na služby. Tempo růstu se zvyšuje v obdobích expanze a oslabuje v obdobích recese. Hlavní součást tvoří zejména výdaje za potraviny, oblečení, benzín. Výdaje na služby a na zboží krátkodobé spotřeby jsou úzce svázány s růstem důchodů a většinou rostou i klesají zároveň. Některé výdaje na služby a zboží krátkodobé spotřeby se však s poklesem důchodů nesnižují - jedná se o nezbytné výdaje, tzv. necessites.

Výdaje na nákup zboží dlouhodobé spotřeby tvoří pouze jednu osminu spotřebních výdajů, ale jedná se o nejvolatilnější položku. Jsou vysoce citlivé na změny hospodářského cyklu - rapidně vzrůstají v období expanze, v období recese dramaticky klesají. Stejně jako předchozí dvě součásti spotřebních výdajů, i výdaje na nákup zboží dlouhodobé spotřeby odrážejí vývoj příjmů domácností. Zároveň citlivě reagují na změny úrokových sazeb. ... Zboží dlouhodobé spotřeby zahrnuje mimo jiné osobní automobily, nábytek, či elektroniku. Zdroj: http://www.miras.cz/akcie/slovnik-ekonomicky-02.php

viz dále https://www.czso.cz/csu/czso/10n1-04-_2004-prijmy-_vydaje_a_spotreba_obyvatelstva___metodika

https://www.kurzy.cz/cnb/ekonomika/bezne-ceny/vydaje-na-hdp-milkc/p31s14-vydaje-na-konecnou-spotrebu-domacnosti/28837003

[6] Viz výše: Maussen, J. a kol. (2018)

[7] Maussen, J. a kol. (2018). Shrnutí závěrečných zpráv expertních skupin pro identifikaci relevantních indikátorů kvality života v ČR. OUR ÚV ČR. Dostupné na https://www.cr2030.cz/strategie/wp-content/uploads/sites/2/2018/05/kvalita_%C5%BEivota_celek.compressed.pdf nebo https://www.cr2030.cz/wp-content/uploads/Kvalita-%C5%BEivota-shrnut%C3%AD.pdf

[8] OECD (2018) The OECD Framework for Measuring Well-Being and Progress. Online: http://www.oecd.org/statistics/measuring-well-being-and-progress.htm

[9] Maussen, J. a kol. (2018).

[10] „Pojem osobní pohoda je užíván od 50. let 20. století jako jeden z indikátorů kvality života. Ačkoliv lidé žijí v objektivně definovaných životních podmínkách, je to jejich subjektivní vnímání světa, které do značné míry určuje, jak se budou chovat, jak budou prožívat životní události a jak budou reagovat na životní výzvy. Ke sledování této oblasti jsou vybrány 4 indikátory. Měřitelnými složkami (indikátory) osobní pohody jsou životní spokojenost (kognitivní aspekt), objem pozitivních a negativních emocí (emoční aspekt) a eudaimonická pohoda (aspekt smysluplnosti života). Dosavadním výzkumem bylo prokázáno, že úroveň osobní pohody významně souvisí s osobnostními charakteristikami, zejména s temperamentovými, biologicky podmíněnými rysy osobnosti. Úroveň osobní pohody tedy může být ve větší míře podmíněna osobnostními rysy než objektivními životními okolnostmi. Je proto vhodné sledovat a vyhodnocovat vliv osobnostních rysů na osobní pohodu.“ Maussen, J. a kol. (2018), str. 4
Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>