Koloběh vody: Porovnání verzí

Přidáno 16 bajtů ,  31. 1. 2008
bez shrnutí editace
(Nová stránka: Existence hydrosféry a vodního koloběhu je jednou z největších zvláštností naší planety. Na žádném jiném tělese sluneční soustavy nic podobného zcela určitě neex...)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
{{Pracuje se}}
Existence hydrosféry a vodního koloběhu je jednou z největších zvláštností naší planety. Na žádném jiném tělese sluneční soustavy nic podobného zcela určitě neexistuje. Za svou „planetu vody“ vděčíme souhře příznivých okolností, zejména kombinaci velikosti Země a poloze ve Sluneční soustavě, které zabránily úniku těkavé vody do kosmu a umožnily vznik atmosféry. Výsledkem je příznivá, málo kolísavá teplota zemského povrchu v průměru okolo 15 stupňů Celsia. Vzhledem k úzkému teplotnímu rozpětí, ve kterém je voda ve stavu tekutém a ve kterém si jedině dovedeme představit život, je tato teplota téměř ideální.
Existence hydrosféry a vodního koloběhu je jednou z největších zvláštností naší planety. Na žádném jiném tělese sluneční soustavy nic podobného zcela určitě neexistuje. Za svou „planetu vody“ vděčíme souhře příznivých okolností, zejména kombinaci velikosti Země a poloze ve Sluneční soustavě, které zabránily úniku těkavé vody do kosmu a umožnily vznik atmosféry. Výsledkem je příznivá, málo kolísavá teplota zemského povrchu v průměru okolo 15 stupňů Celsia. Vzhledem k úzkému teplotnímu rozpětí, ve kterém je voda ve stavu tekutém a ve kterém si jedině dovedeme představit život, je tato teplota téměř ideální.


Globální hydrologický oběh je nejmohutnější ze všech přirozených látkových cyklů planety. Množství vody, které se ho účastní, je o více než 4 řády vyšší než je tok látek sedimentárním či tektonickým cyklem. Přibližně 5x1020 ročně. Měřeno na krychlové kilometry je to 500 tisíc kilometrů čtverečních, což je stokrát více než je v jezeře Michiganském. Celé toto množství se ročně vypaří, je přeneseno atmosférou a spadne ve formě vodních srážek. Větší část se vypaří z moří a větší část vody zde opět spadne. Menší část je přenesena na pevninu a tento atmosférický transport je vyrovnán tokem vody řekami z pevniny do moří a oceánů.
Globální hydrologický oběh je nejmohutnější ze všech přirozených látkových cyklů planety. Množství vody, které se ho účastní, je o více než 4 řády vyšší než je tok látek sedimentárním či tektonickým cyklem. Přibližně 5x1020 ročně. Měřeno na krychlové kilometry je to 500 tisíc kilometrů čtverečních, což je stokrát více než je v jezeře Michiganském. Celé toto množství se ročně vypaří, je přeneseno atmosférou a spadne ve formě vodních srážek. Větší část se vypaří z moří a větší část vody zde opět spadne. Menší část je přenesena na pevninu a tento atmosférický transport je vyrovnán tokem vody řekami z pevniny do moří a oceánů.