Environmentální archeologie

Environmentální archeologie (anglicky: environmental archaeology) je vědní disciplína studující vztah a vzájemné interakce mezi dávnými obyvateli a prostředím ve kterém žili[1](vztahem mezi kulturami a životním prostředím v současnosti se zabývá ekologická antropologie). Jedná se o transdisciplinární obor, který integruje celou řadu poznatků a postupů jak z jednotlivých disciplín archeologie (archeobotanika, zooarcheologie, geoarcheologie) tak i z mnoha dalších vědních oborů (historie, ekologie, antropologie).

Zájem archeologie o životní prostředí je patrný již od poloviny 18. století. Vzrůstající uvědomění si důležitosti zahrnutí přírodního elementu do studia dávných kultur a společností, začalo znatelně narůstat v druhé polovině dvacátého století, společně s etablováním a rozvojem environmentálního hnutí. Mohlo za to společenské klima, které reflektovalo environmentální hrozby způsobené změnou klimatu a další činností člověka; důležitý byl i technický pokrok, který otevřel environmentální archeologii další možnosti bádání (např. vynález radiokarbonové datovací metody). Slovní spojení Environmentální archeologie (akcentující důraz kladený na zkoumání přírodní složek a jejich interakci s lidskou činností) se pak stále častěji objevuje od poloviny devadesátých let, kdy také vznikl časopis Environmental archaeology[2]. V Českém prostředí jsou patrné snahy o prohloubení spolupráce mezi přírodovědci a archeology od počátku devadesátých let.[3]

Odkazy

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Environmental archaeology na anglické Wikipedii.

Reference

Literatura

  • EVANS, J. (2003). Environmental archaeology and the social order. London and New York: Routledge
  • EVANS, J. – O´CONNOR, T. (1999): Environmental Archaeology. Principles and Methods. Sutton Publishing.
  • BENEŠ, Jaromír, ed. a POKORNÝ, Petr, ed. (2008). Bioarcheologie v České republice. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Přírodovědecká fakulta.
  • BUTZER, K. W. (1972). Environment and Archeology. Methuen.
  • DINCAUZE, D.F. (2000). Environmental Archaeology. Principles and Practice.Cambridge: Cambridge University Press.

Další zdroje




Tato stránka vznikla za podpory projektu OP VK CZ.1.07/2.4.00/17.0130 - Mezioborová síť udržitelného rozvoje

 

<!dočasně deaktivováno> </noinclude> -->