Environmentální Kuznetsova křivka

O autorovi konceptu

Autorem konceptu environmentální Kuznetsovi křivky je Simon Kuznets, po němž je koncept také pojmenován.

 

Narodil se v židovské rodině roku 1901 v Rusku a roku 1922 emigroval do Spojených států amerických. Své univerzitní vzdělání započal v Rusku a dokončil ho v USA na University of Pennsylvania, kde poté řadu let vyučoval (1931-1954). Dále působil jako profesor ekonomie na univerzitách Johns Hopkins University (1954-1960) a Harvard University (1960-1971) a byl členem několika vědeckých společností (např. American Economic Association, American Statistical Association, British Academy a řada dalších).[1]

V roce 1971 získal Nobelovu cenu za ekonomii –„za empiricky podloženou interpretaci ekonomického růstu, vedoucí k novému a hlubšímu pochopení ekonomických a společenských struktur a procesů rozvoje".

Kuznets se zabýval vlivem ekonomického růstu na rozdělování příjmů ve společnosti. Všiml si, že v chudých zemích ekonomický růst zvyšuje rozdíly v příjmech mezi bohatými a chudými lidmi. Naproti tomu v bohatších zemích je tomu na opak – ekonomický růst tyto rozdíly snižuje. V souvislosti s tím se pokusil analyzovat kategorie národního ekonomického produktu a jeho struktury, snažil se zjistit tendence jeho strukturálního vývoje, včetně cykličkonosti, a hlavní vlivy ovlivňující jeho růst.

Kuznets byl rozporuplnou osobností, navenek velmi uzavřené a nespolečenské povahy. Často se stranil lidí a věnoval se výhradně vědeckému bádání, přesto však zaujímá významné místo v dějinách ekonomického myšlení, zejména v oblasti ekonomického růstu.[1]

Definice

Environmentální Kuznetsova křivka

  • postihuje vztah mezi určitými indikátory znehodnocení životního prostředí a výší důchodu na hlavu. V počátečním období ekonomického růstu znehodnocení životního prostředí roste, po dosažení určité výše důchodu na hlavu se tento trend láme a další růst příjmů na hlavu znamená naopak zlepšování kvality životního prostředí. Tato křivka má tvar obráceného písmene U.[2]


Vznik Kuznetsovi křivky

V roce 1955 byl publikován článek s názvem Economic Growth and Income Inequality, ve kterém se zabýval především příčinami dlouhodobých změn v rozložení příjmů jednotlivců. Kuznets ve své práci upozornil na existenci inverzního vztahu mezi ekonomickým rozvojem společnosti a příjmovou nerovností, který lze charakterizovat pomocí křivky ve tvaru obráceného písmene U. Z jeho hypotézy vyplývá, že v počátcích ekonomického růstu je nerovnost v příjmech větší a poté začíná klesat v pokročilých stádiích rozvoje ekonomiky.

Tato hypotéza se stala jedním z nejvýznamnějších výroků v oblasti ekonomie zabývající se hospodářským rozvojem. V následujících letech byla tato hypotéza některými ekonomy pasována do podoby „zákona“ ekonomického rozvoje, jinými naopak zpochybňována a vyvracena. I přesto však nedošlo k opuštění Kuznetsových myšlenek a U-křivka byla dále aplikována na různé skutečnosti. Příkladem konkrétní aplikace je Environmentální Kuznetsova křivka.[2]

Environmentální Kuznetsova křivka

V roce 1991 získala Kuznetsova křivka uplatnění i v oblasti environmentální ekonomie jako nástroj, který popisuje vztah mezi úrovní kvality životního prostředí a výší důchodů na hlavu.

V počáteční fázi ekonomického růstu se znečištění životního prostředí zvyšuje. Pokud je příjem na hlavu nízký, což je většinou v zemích, jejichž ekonomická aktivita spočívá převážně v zemědělství, lze očekávat, že environmentální podmínky budou příznivé. V těchto ekonomikách se totiž ve velkém množství nenacházejí znečišťující látky typické pro průmyslové činnosti. S procesem industrializace se zvyšuje pravděpodobnost vzniku škod na životním prostředí, protože dochází ke zvýšení emisí znečišťujících látek a ve větší míře se využívají přírodní zdroje. Lidé se v této fázi daleko méně zajímají o čisté životní prostředí, důraz je kladen především na ekonomický rozvoj, prosperitu a zaměstnanost. V této fázi nemá společnost dostatek prostředků na to, aby zmírňovala negativní dopady na životní prostředí.

Avšak poté, co země dosáhne určité úrovně příjmů na hlavu, dochází k obratu v trendu – kvalita životního prostředí se zvyšuje se zvyšující se úrovní příjmů a ekonomického růstu. V této fázi se lidé daleko více zajímají o kvalitu životního prostředí, mění se jejich preference, více si váží čisté vody a vzduchu. S tím souvisí zpřísňování environmentálních standardů a posunu k technologiím, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Pokud výše uvedené skutečnosti zaneseme do grafu, získáme křivku ve tvaru převráceného písmene U.[3]

 

Názory na EKC

Otázkou, zda-li tvar Environmentální Kuznetsovi křivky odpovídá realitě, se zabývalo mnoho vědců a ekonomů. Ve svých empirických analýzách se snažili odpovědět především na otázky:

  • kdy nastává bod zlomu (tedy při jakém úrovni příjmů na hlavu se začne kvalita životního prostředí zlepšovat)
  • zda zkoumané indikátory kvality životního prostředí korespondují s hypotézou Environmentální Kuznetsovi křivky

Výsledkem těch studií bylo několik tvarů Environmentální Kuznetsovi křivky, které můžeme vidět na níže uvedeném obrázku.

Conventional EKC

  • znečištění se začne snižovat, jakmile příjem na hlavu dosáhne určité úrovně
  • kritici této křivky uvádějí, že pokud tento vztah existoval v minulosti, ještě to neznamená, že bude platný v budoucnu

Race to the Bottom

  • tato křivka popisuje situaci, kdy nebude existovat žádný bod zlomu, znečištění se bude zvyšovat, až dosáhne své nejvyšší úrovně (v této fázi má křivka tvar horizontály)
  • v rozvinutých ekonomikách existují vysoké environmentální standardy, které znečišťovatelům zvyšují náklady. To má za následek odliv kapitálu do rozvojových zemí, kde je regulace mírnější či dokonce žádná. Tato situace nutí vlády rozvinutých ekonomik uvolnit přísnou regulaci, aby zabránili odlivu investorů, a poté úroveň znečištění životního prostředí roste.

New Toxics

  • tento koncept říká, že s růstem příjmů na hlavu se množství látek způsobující znečištění sice snižuje, ale současně vznikají nové látky, které znečišťují životní prostředí a dosud nepodléhají regulaci. To má za následek, že celková úroveň znečištění roste, i když některé ze zdrojů jsou redukovány.

Revised EKC

  • poslední empirické studie se nejvíce přiklání k této verzi křivky, kdy se celkové znečištění snižuje a posouvá doleva.
  • tato křivka naznačuje, že nižší znečištění se projevuje již v raných fázích ekonomického růstu (ekonomický rozvoj generuje nižší znečištění již při nižší úrovni příjmů na hlavu).[4]


 


Poslední z výše uvedených tvarů křivek potvrdili Gene M. Grossman a Alan B. Krueger své empirické studii „Economic Growth and the Environment“ zveřejněnou v roce 1995 v The Quarterly Journal of Economics. Tato studie potvrdila hypotézu, že růst ekonomiky (HDP) lze spojit se zlepšováním environmentálních podmínek v chudých zemích. Současně došli k závěru, že body zlomu, se sice liší pro různé znečišťující látky, ale ve většině případů se pohybuje kolem 8 000 USD (myšleno USD z roku 1995).[5] Závěry z této studie odpovídají obdobným studiím z této doby, jako například studii Světové banky „World Development Report“ z roku 1992.[6]


Zdroje

Literatura

  • [1] JARA, V. (2001): Simon Kuznets; Kenneth J. Arrow, John R. Hicks; Wassily Leontief; Friedrich A. Hayek, Gunnar Myrdal; Leonid V. Kantorovich, Tjalling C. Koopmans, Praha – Vysoká škola ekonomická
  • [2] ŠAUER, P. (2007): Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky i pro neekonomy. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí ve spolupráci s KEŽP VŠE Praha, UK Praha, ISBN 978-80-87076-06-4

Internetové zdroje

  • YANDLE B., BHATTARAI M., VIJAYARAGHAVAN M., (2004): Environmental Kuznets Curves: A Review of Findings, Methods, and Policy Implications
  • KUZNETS, S. (1955): Economic Growth and Income Inequality, The American Economic Review, Vol. 45, No. 1,pp.1- 28
  • DASGUPTA, S., LAPLANTE, B., WANG, H., WHEELER, D. (2002): Confronting the Environmental Kuznets Curve, Journal of Economic Perspectives, Vol. 16, No. 1, pp. 147-168
  • GROSSMAN G., KRUEGER A.(1995): Economic Growth and the Environment, The Quarterly Journal of Economics, Vol. 110, No. 2., pp. 353-377.
  1. Jará, V.: Simon Kuznets; Kenneth J. Arrow, John R. Hicks; Wassily Leontief; Friedrich A. Hayek, Gunnar Myrdal; Leonid V. Kantorovich, Tjalling C. Koopmans, Praha : Vysoká škola ekonomická, 2007, ISBN 80-86684-04-0
  2. Šauer, P.: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky i pro neekonomy, Praha: Centrum pro otázky životního prostředí ve spolupráci s KEŽP VŠE Praha, 2007, ISBN 978-80-87076-06-4