Environmentální Kuznetsova křivka

O autorovi konceptu

Autorem konceptu environmentální Kuznetsovi křivky je Simon Kuznets, po němž je koncept také pojmenován.

Narodil se v židovské rodině roku 1901 v Rusku a roku 1922 emigroval do Spojených států amerických. Své univerzitní vzdělání započal v Rusku a dokončil ho v USA na University of Pennsylvania, kde poté řadu let vyučoval (1931-1954). Dále působil jako profesor ekonomie na univerzitách Johns Hopkins University (1954-1960) a Harvard University (1960-1971) a byl členem několika vědeckých společností (např. American Economic Association, American Statistical Association, British Academy a řada dalších).

V roce 1971 získal Nobelovu cenu za ekonomii –„za empiricky podloženou interpretaci ekonomického růstu, vedoucí k novému a hlubšímu pochopení ekonomických a společenských struktur a procesů rozvoje".

Kuznets se zabýval vlivem ekonomického růstu na rozdělování příjmů ve společnosti. Všiml si, že v chudých zemích ekonomický růst zvyšuje rozdíly v příjmech mezi bohatými a chudými lidmi. Naproti tomu v bohatších zemích je tomu na opak – ekonomický růst tyto rozdíly snižuje. V souvislosti s tím se pokusil analyzovat kategorie národního ekonomického produktu a jeho struktury, snažil se zjistit tendence jeho strukturálního vývoje, včetně cykličkonosti, a hlavní vlivy ovlivňující jeho růst.

Kuznets byl rozporuplnou osobností, navenek velmi uzavřené a nespolečenské povahy. Často se stranil lidí a věnoval se výhradně vědeckému bádání, přesto však zaujímá významné místo v dějinách ekonomického myšlení, zejména v oblasti ekonomického růstu.

Definice

Environmentální Kuznetsova křivka

  • postihuje vztah mezi určitými indikátory znehodnocení životního prostředí a výší důchodu na hlavu. V počátečním období ekonomického růstu znehodnocení životního prostředí roste, po dosažení určité výše důchodu na hlavu se tento trend láme a další růst příjmů na hlavu znamená naopak zlepšování kvality životního prostředí. Tato křivka má tvar obráceného písmene U.

Decoupling

  • rozdvojení trendů křivek znečištění životního prostředí a ekonomické úrovně. Od určité úrovně rozvoje ekonomika dále roste a znehodnocování životního prostředí klesá.

Vznik Kuznetsovi křivky

V roce 1955 byl publikován článek s názvem Economic Growth and Income Inequality, ve kterém se zabýval především příčinami dlouhodobých změn v rozložení příjmů jednotlivců. Kuznets ve své práci upozornil na existenci inverzního vztahu mezi ekonomickým rozvojem společnosti a příjmovou nerovností, který lze charakterizovat pomocí křivky ve tvaru obráceného písmene U. Z jeho hypotézy vyplývá, že v počátcích ekonomického růstu je nerovnost v příjmech větší a poté začíná klesat v pokročilých stádiích rozvoje ekonomiky.

Tato hypotéza se stala jedním z nejvýznamnějších výroků v oblasti ekonomie zabývající se hospodářským rozvojem. V následujících letech byla tato hypotéza některými ekonomy pasována do podoby „zákona“ ekonomického rozvoje, jinými naopak zpochybňována a vyvracena. I přesto však nedošlo k opuštění Kuznetsových myšlenek a U-křivka byla dále aplikována na různé skutečnosti. Příkladem konkrétní aplikace je Environmentální Kuznetsova křivka.

Environmentální Kuznetsova křivka

V roce 1991 získala Kuznetsova křivka uplatnění i v oblasti environmentální ekonomie jako nástroj, který popisuje vztah mezi úrovní kvality životního prostředí a výší důchodů na hlavu.

V počáteční fázi ekonomického růstu se znečištění životního prostředí zvyšuje. Pokud je příjem na hlavu nízký, což je většinou v zemích, jejichž ekonomická aktivita spočívá převážně v zemědělství, lze očekávat, že environmentální podmínky budou příznivé. V těchto ekonomikách se totiž ve velkém množství nenacházejí znečišťující látky typické pro průmyslové činnosti. S procesem industrializace se zvyšuje pravděpodobnost vzniku škod na životním prostředí, protože dochází ke zvýšení emisí znečišťujících látek a ve větší míře se využívají přírodní zdroje. Lidé se v této fázi daleko méně zajímají o čisté životní prostředí, důraz je kladen především na ekonomický rozvoj, prosperitu a zaměstnanost. V této fázi nemá společnost dostatek prostředků na to, aby zmírňovala negativní dopady na životní prostředí.

Avšak poté, co země dosáhne určité úrovně příjmů na hlavu, dochází k obratu v trendu – kvalita životního prostředí se zvyšuje se zvyšující se úrovní příjmů a ekonomického růstu. V této fázi se lidé daleko více zajímají o kvalitu životního prostředí, mění se jejich preference, více si váží čisté vody a vzduchu. S tím souvisí zpřísňování environmentálních standardů a posunu k technologiím, které jsou šetrnější k životnímu prostředí. Pokud výše uvedené skutečnosti zaneseme do grafu, získáme křivku ve tvaru převráceného písmene U.