Ekocentrismus: Porovnání verzí

'''Ekocentrismus''' (''anglicky: ecocentrism'') je názor na vztah člověka a přírody opírající se omyšlenku, že více než zachování života jedince je důležitější zachování života jako celku, tzn. v zájmu zachování stability [[w:cz: ekosystém|ekosystému]] je oprávněná a někdy nevyhnutelně nutná smrt jedince.<ref>Braniš, M. ed.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie, Praha 1999. S. 12.</ref> Jedná se o jeden ze základních postojů [[Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Propojení morální a environmentální výchovy/Environmentální etika|environmentální etiky]]. Vychází ze širokého filosoficko-etického systému hodnot, vyznačující se odmítáním [[technocentrismus|technocentrického]] a [[antropocén|antropocentrického]] přistupu a zdůrazňováním úzkého vztahu mezi různými skupinami organismů a celým biologickým společenstvem v rámci lokálních i globálních [[ekosystém|ekosystémů]].

Pojem ekocentrismus byl poprvé použit americkým spisovatelem, ekologem a lesníkem Aldo Leopoldem, který ho používal ve smyslu uznání veškerých [[w:cz druh (biologie)|druhů]], včetně lidí, jako produktů dlouhého [[w:cz: evoluce|evolučního]] procesu, v jehož rámci jsou navzájem rovnocenně propojeni. Tento názor promítl i do své knihy - a základního díla environmentální etiky - [[w:cz: Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky|,,Obrázky z chatrče a rozmanité poznámky"]], v ní proklamuje základní myšlenku ekocentrismu ,,myslet jako hora" ([http://en.wikipedia.org/wiki/Thinking_like_a_mountain ''Thinking Like a Mountain'']), tedy: ,,myslet jako superorganismus hory, kterému záleží na zachování života hory jako ekosystému a ne každého jeho jednotlivého organismu".<ref>Braniš, M. ed.: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti OŽP a ekologie, Praha 1999. S. 12.</ref> Na Leopoldovo dílo navazuje americký filozof, J. Baird Callicott, jehož díla se stala základem vznikajících oborů environmentální filozofie a [[w:cz:environmentální etika|environmentální etiky]].

Harmonie přírodního celku, tvořící vyvážené vztahy mezi jednotlivými složkami různých [[w:cz: společenstvo|společenstev]] se stala ústřední hodnotou ekocentrického modelu.  

Základní ekocentrické premisy jsou do jisté míry podobné těm, jež zastává další směr v rámci environmentální etiky - [[w:cz: environmentální etika|biocentrismus]]. Spojuje je především výrazné odmítání vůči antropocentrickému paradigmatu. Hranice mezi ekocentrismem a biocentrismem nejsou pevné, setkáme se i se zaměňováním pojmů, popř. jejich ztotožněním. Přesto jsou uváděny určité rozdíly mezi oběma směry. Biocentrismus bývá chápán jako emotivnější a impulzivnější směr, kterému jde v první řadě o neubližování a záchranu každého organismu, ekocentrismus naopak preferuje racionálnost a deklaruje nutnost chránit systém jako celek; s tím souvisí také předpoklad, že environmentální etika by měla být podložena racionálním poznáním a vědeckým zkoumáním přírody.<ref>http://greenaction.cz/teorie/myslenkove-proudy-radikalne-environmentalniho-hnuti.html#more-4836</ref>