Důsledky rozpadu společné znalosti: Porovnání verzí

Bez shrnutí editace
Řádek 23: Řádek 23:
Jedinec, který žije v otevřené společnosti, bývá ztracený. Jeho životní cesta a znalosti při ní nabyté bývají odlišné od okolí. Ztrácí společnou znalost a nabývá individuální. Vzhledem k tomu, že jednou z podstatných lidských potřeb je sdílení, nemá svoje znalosti a životní momenty často ani s kým sdílet. To právě může být i příčinou popularity různých sociálních sítí. Samotné sociální sítě ale nemusí pomoci pocitu odcizení a osamocení. Ukazuje se, že lidé se cítí čím dál tím více osamocenější, přičemž paradoxně nejméně osamocení se cítí staří lidé a nejvíce ti nejmladší (generace Z - věk 18 až 22 let).<ref>https://roklen24.cz/a/SUvvp/samota-epidemie-mladych-generaci-ktera-leze-na-mozek</ref>  
Jedinec, který žije v otevřené společnosti, bývá ztracený. Jeho životní cesta a znalosti při ní nabyté bývají odlišné od okolí. Ztrácí společnou znalost a nabývá individuální. Vzhledem k tomu, že jednou z podstatných lidských potřeb je sdílení, nemá svoje znalosti a životní momenty často ani s kým sdílet. To právě může být i příčinou popularity různých sociálních sítí. Samotné sociální sítě ale nemusí pomoci pocitu odcizení a osamocení. Ukazuje se, že lidé se cítí čím dál tím více osamocenější, přičemž paradoxně nejméně osamocení se cítí staří lidé a nejvíce ti nejmladší (generace Z - věk 18 až 22 let).<ref>https://roklen24.cz/a/SUvvp/samota-epidemie-mladych-generaci-ktera-leze-na-mozek</ref>  


Díky ztrátě společné znalosti si lidé přestávají rozumět jak mezi generacemi, tak i mezi vrstevníky. Rozpadá se pocit národní sounáležitosti národní, lokální i rodinný. To může mít i pozitivní důsledky, vzhledem k tomu, že jedinec se neoznačuje primárně jako ,,my" ale jako ,,já" a nahrazuje kolektivní svědomí individuálním. Pak již nemusí slepě poslouchat příkazy ať již otce rodiny, faráře či vojenského velitele a pochybuje např. o tom, jestli má jít skutečně do války a zabíjet tam jiné či položit život za ,,boha" či ,,Císaře pána a jeho rodinu".<ref>https://cs.wikisource.org/wiki/M%C3%BDm_N%C3%A1rod%C5%AFm!_(1866)</ref> Na druhou stranu může propadnout jiným bludům, které šíří pochybné autority na síti. Na internetu se ale může setkat s množstvím různých názorů a argumentací, což může alespoň částečně probudit kritické myšlení. Jedinec v budoucnu již také možná nebude vědět zda je více členem své lokální kultury či té globální.<ref>http://ceskapozice.lidovky.cz/jak-deset-trendu-zmeni-lidstvo-a-svet-dwe-/tema.aspx?c=A180426_012101_pozice-tema_lube</ref>  
Díky ztrátě společné znalosti si lidé přestávají rozumět jak mezi generacemi, tak i mezi vrstevníky. Rozpadá se pocit národní sounáležitosti národní, lokální i rodinný. To může mít i pozitivní důsledky, vzhledem k tomu, že jedinec se neoznačuje primárně jako ,,my" ale jako ,,já" a nahrazuje kolektivní svědomí individuálním. Pak již nemusí slepě poslouchat příkazy ať již otce rodiny, faráře či vojenského velitele a pochybuje např. o tom, jestli má jít skutečně do války a zabíjet tam jiné či položit život za ,,boha" či ,,Císaře pána a jeho rodinu".<ref>https://cs.wikisource.org/wiki/M%C3%BDm_N%C3%A1rod%C5%AFm!_(1866)</ref> Na druhou stranu může propadnout jiným bludům, které šíří pochybné autority na síti. Na internetu se ale může setkat s množstvím různých názorů a argumentací, což může alespoň částečně probudit kritické myšlení. Jedinec v budoucnu již také možná nebude vědět zda je více členem své lokální kultury či té globální.<ref>http://ceskapozice.lidovky.cz/jak-deset-trendu-zmeni-lidstvo-a-svet-dwe-/tema.aspx?c=A180426_012101_pozice-tema_lube</ref>
 
nějaké statistiky, co všechno žáci nevědí.


Jedním z největších problémů rozpadu společné znalosti je, že nevíme jakou znalost můžeme očekávat od jakého jedince. To je problém zejména u mladších generací, která nebyla vychována v pevném znalostním kánonu a např. pro učitele může být obtížné pochopit, co je jejich společný ,,background" co vědí a nevědí, co jim má říkat a co ne. Tento problém se řeší často v citacích ať již v médiích (vědí mladí čtenáři, že Václav Havel byl první prezident České republiky nebo je jim to potřeba sdělit? popř. vědí vůbec, že to byl prezident?) či v akademických pracích, kdy není zřejmé, co na daném pracovišti a v kontextu konkrétní práce považuje za společnou znalost a co je již třeba citovat (viz článek Co citovat a co ne?).
== Řešení ==
== Řešení ==
To co nabouralo může pomoci. Řada znalostí byla nepravdivých
To co nabouralo může pomoci. Řada znalostí byla nepravdivých
Byrokraté, editor
1 523

editací