BSK: Porovnání verzí

Přidáno 889 bajtů ,  11. 1. 2009
bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
== Definice ==
== Definice ==
Biochemická spotřeba kyslíku (BSK) je nepřímým ukazatelem množství organických látek ve vodě. Je definována jako hmotnostní koncentrace rozpuštěného kyslíku v roztoku, která byla spotřebována během biochemické oxidace organických látek za stanovených podmínek. Nejběžnější standardizovanou metodou používanou po celém světě je takzvaná zřeďovací metoda, při které se stanoví biochemická spotřeba kyslíku v průběhu pěti dnů (BSK5)
Biochemická spotřeba kyslíku (BSK) je nepřímým ukazatelem množství organických látek ve vodě. Je definována jako hmotnostní koncentrace rozpuštěného kyslíku v roztoku, která byla spotřebována během biochemické oxidace organických látek za stanovených podmínek. Nejběžnější standardizovanou metodou používanou po celém světě je BSK5, při které se stanoví biochemická spotřeba kyslíku zřeďovací metodou v průběhu pěti dnů při teplotě 20°C.


== Využití BSK5 ==
== Využití BSK ==
BSK5 má nejčastější využití při stanovení [[znečištění vody]]. Používá se hlavně v odpadovém hospodářství, vodárenství  a obecně při analýze vod. Své užití najde i při sledování míry eutrofizace vod a při kontrole jakosti pitné vody. Tato metoda začala být využívána již od roku 1908 pro sledování znečištění venkovních vod a od té doby se coby standartní rozšířila do většiny zemí. Díky jsou získaná data dobře srovnatelná i v mezinárodním měřítku. Kromě nejrozšířenější BSK5 ovšem existují i další metody, lišící se hlavně časem oxidace. Používá se tedy i BSK2,5 (při nedostatku času např při terénních měřeních) nebo BSK7 (rozšířená hlavně v severních zemích). BSK je množství kyslíku spotřebované mikroorganismy při biochemické oxidaci za aerobních podmínek. Postihuje tedy pouze znečištění biologicky rozložitelnými látkami. Látky vůči biochemickému rozkladu rezistentní oxidaci nepodlehnou a tedy se na ně žádný kyslík nespotřebuje. Pro orientační stanovení biologické rozložitelnosti znečišťujících organických látek ve vodě je vhodné hodnotu BSK5 srovnat s [[CHSK]], tedy s chemickou spotřebou kyslíku, při které oxidaci podléhají i látky biochemicky nerozložitelné. U dobře rozložitelných látek bývá poměr BSK5/CHSK nad 0,5. Poměr pod 0,3 poukazuje na přítomnost biologicky obtížně rozložitelných organických látek.
BSK má nejčastější využití při stanovení organického [[znečištění vody]]. Používá se hlavně v odpadovém hospodářství, vodárenství  a obecně při analýze vod. Své užití najde i při sledování míry eutrofizace vod a při kontrole jakosti pitné vody. Tato metoda začala být využívána již od roku 1908 pro sledování znečištění venkovních vod a od té doby se coby standartní rozšířila do většiny zemí. Díky tomu jsou získaná data dobře srovnatelná i v mezinárodním měřítku. Kromě nejrozšířenější pětidenní BSK5 ovšem existují i další metody, lišící se hlavně časem oxidace. Poměrně častá je BSK7, rozšířená hlavně v severních zemích, která je praktická v tom, že celé sledování končí stejný den v týdnu, jako bylo započato, a tudíž ho lze použít kterýkoliv pracovní den. Kratší metody, jako nepříklad BSK2,5 se v laboratořích příliš neujaly a užívají se hlavně při nedostatku času, např při terénních měřeních.  
Pomocí BSK5 lze například stanovit kapacity [[čistírna odpadních vod|čístíren odpadních vod]]. Počítají se v počtu ekvivalentních obyvatel (EO). Ekvivalentní obyvatel je standartní jednotka, která vyjadřuje průměrného člověka denně produkujícího 150 litrů odpadních vod a organické znečištění odpovídající 60g BSK5. Po stanovení maximálního denního množsví organických látek, které je čistírna schopna z vody odstarnit a jejich přepočtení na BSK lze snadno spočítat, pro kolik lidí je její kapacita dostačující.


== Typické hodnoty BSK5 ==
BSK je množství kyslíku spotřebované mikroorganismy při biochemické oxidaci za aerobních podmínek. Postihuje tedy pouze znečištění biologicky rozložitelnými látkami. Látky vůči biochemickému rozkladu rezistentní oxidaci nepodlehnou a tedy se na ně žádný kyslík nespotřebuje. Pro orientační stanovení biologické rozložitelnosti znečišťujících organických látek ve vodě je vhodné hodnotu BSK5 srovnat s [[CHSK]], tedy s chemickou spotřebou kyslíku, při které oxidaci podléhají i látky biochemicky nerozložitelné. U dobře rozložitelných látek bývá poměr BSK5/CHSK nad 0,5. Poměr pod 0,3 poukazuje na přítomnost biologicky obtížně rozložitelných organických látek.
Běžné vodní toky obvykle mívají BSK5 pod 1mg/l. Středně znečištěné vody se pohybují v rozmezí 2-8mg/l. Odpadní vody májí velkou variabilitu BSK5, ale v průměru se v Evropě pohybují okolo 600mg/l. Po trojfázovém čištění bývají tyto hodnoty sníženy na zhruba 20mg/l.
 
Pomocí BSK5 lze například stanovit kapacity [[čistírna odpadních vod|čístíren odpadních vod]]. Počítají se v počtu ekvivalentních obyvatel (EO). Ekvivalentní obyvatel je standartní jednotka, která vyjadřuje průměrného člověka denně produkujícího 150 litrů odpadních vod a organické znečištění odpovídající 60g BSK5. Po stanovení maximálního denního množsví organických látek, které je čistírna schopna z vody odstranit a jejich přepočtení na BSK lze snadno spočítat, pro kolik lidí je její kapacita dostačující. Odpadní vody mají velkou variabilitu BSK5, v průměru se v Evropě pohybují okolo 600mg/l. Po trojfázovém čištění bývají tyto hodnoty sníženy na zhruba 20mg/l.
 
Samočistící schopnost vodních toků lze rovněž vyjádřit pomocí BSK. Běžné vodní toky obvykle mívají BSK5 pod 1mg/l. Středně znečištěné vody se pohybují v rozmezí 2-8mg/l. Schopnost vodního toku zbavit se znečišťujících organických látek můžeme sledovat, pokud odebereme vzorky vody z několika míst toku postupně se vzdalujících od místa, kde ke znečištění dochází. Podle toho, jak strmě klesají naměřené hodnoty BSK, můžeme hodnotit schopnost toku znečišťující látky odbourávat.<ref>Lellák J., Kubíček F. (1991): Hydrobiologie. UK Praha, 257 s. </ref>


== Stanovení BSK5 ==
== Stanovení BSK5 ==
Řádek 19: Řádek 21:
[[Ochrana vod]]
[[Ochrana vod]]


== Zdroje ==  
== Zdroje ==
Pitter, P.(1999): Hydrochemie. VŠCHT Praha, 568 str.
 
Lellák J., Kubíček F. (1991): Hydrobiologie. UK Praha, 257 s. ISBN 80-7066-530-0
 
BSK5 na anglické wikipedii  http://en.wikipedia.org/wiki/Biochemical_oxygen_demand
BSK5 na anglické wikipedii  http://en.wikipedia.org/wiki/Biochemical_oxygen_demand


60

editací