Udržitelnost a štěstí: Porovnání verzí

V některých případech je udržitelnost prezentována jako způsob života, který jedince omezuje ve svobodném rozhodování a snižuje míru štěstí. Například bývalý americký prezident George H. W. Bush komentoval v roce 1992 tento rozpor tím, že nechce, aby Američané obětovali svůj životní styl pro životní prostředí. Takovéto vyjádření může vést k přesvědčení, že udržitelný životní styl a štěstí nejsou slučitelné a vést k těžkému vnitřnímu konfliktu, co z toho si vybrat.

Toto dilema vede k zavádějící domněnce, že kvalita života závisí jen na ekonomickém růstu a že životní pohodu a spokojenost můžeme získat pouze díky konzumaci a materiálnímu bohatství. Výzkum na tento předpoklad vztahu mezi materiální hojností a životní spokojeností pohlíží ambivalentně <ref>{{Citace periodika

}}</ref>. Ukazuje se, že po dosáhnutí určité úrovně, už nově nabyté bohatství, ať už v rámci zvýšeného HDP nebo osobní mzdy, nezvyšuje úroveň individuální a kolektivní životní spokojenosti <ref>{{Citace monografie

}}</ref>. Proto je důležité oddělovat štěstí a konzumaci, jak pro spokojenost jedinců, tak pro jejich udržitelnější životní styl.

V posledních 10 letech vzniklo nespočet iniciativ, jež mluvili o neoddělitelnosti štěstí a udržitelnosti s cílem zlepšit životní pohodu a kvalitu života jedinců i skupin. Jednou z těchto iniciativ je Happy Planet Index (HPI, česky Index šťastné planety). Ta byla založena ekonomickou skupinou The New Economic Foundation, která věří, že HDP není jedinou možností pro měření výkonnosti státu. Happy Planet Index se vypočítá vynásobením střední délky života a životní spokojenosti občanů. Poté se tento násobek vydělí ekologickou stopou státu nebo jejich spotřebou zdrojů. Výsledkem je kolik šťastných životů v zemi je vyprodukováno na jednotku environmentálního vstupu. Tato alternativa jiných indexů může státu poskytnout informaci o jejich pokroku k jednomu z hlavních cílů – dopřát svým občanům šťastný život v rámci možností naší planety.

Jedním z dalších konceptů snažící se oddělit konzumaci, míru bohatství a životní spokojenost, je pojem “udržitelné štěstí”, se kterým přišla Catherine O´Brien, profesorka Cape Breton University. Udržitelné štěstí můžeme definovat jako štěstí, které přispívá spokojenosti jedinců i lokální a globální komunity. To však bez vykořisťování lidí, zvířat, životního prostředí nebo příštích generací. Pro dosažení udržitelného štěstí je nutné zajištění spolupráce bez nutnosti vzájemných sympatií: ''“Musíme se naučit dělat to, co je v nejlepším zájmu všech, nejen nás samotných.”'' <ref>{{Citace periodika

}}</ref>. Jednou z nejdůležitějších hodnot pro dosažení tohoto štěstí je osobní rozvoj, který dále vyzdvihuje předávání nabitých dovedností a zkušeností, a integrita, kdy závazek nezůstane jen na papíře, ale promění se v akci <ref>{{Citace periodika

}}</ref>.

Evropský průzkum veřejného mínění European Social Survey se ptal 50 000 jedinců na pocit štěstí a životní spokojenosti. Nejvíce s ním souvisely sociální vztahy, zdraví a pociťovaný smysl života. Výzkumníci však našli silný vztah i mezi mírou štěstí a ztotožnění se s výrokem “''Je důležité starat se o životní prostředí.”'' <ref>{{Citace periodika

}}</ref>''.'' K podobným výsledkům došly i světové průzkumy, např. [https://en.wikipedia.org/wiki/World_Values_Survey World Values Survey] – ukazuje se, že ti, kteří recyklují, vybírají si k dopravě kolo místo auta, kupují lokální sezónní produkty nebo se snaží zamezit vzniku odpadu jsou šťastnější..

Po vlně výzkumů zabývajících se příčinami vedoucími ke štěstí, přichází období výzkumů, které zkoumají efekty vyplývající ze štěstí. Tyto studie hovoří o vlivu štěstí na produktivitu v práci nebo i zdravotní stav jedince. Na stejném principu může fungovat i toto vysvětlení vztahu udržitelnosti a štěstí; pozitivní emoce a dobrá nálada mohou vést k větší ohleduplnosti k přírodě, životnímu prostředí a dalším generacím. Někteří výzkumníci se zabývali efektem štěstí na zacházení s odpady a plýtváním zdroji <ref>{{Citace periodika

}}</ref>, ale jinak je tato oblast nezmapována.

Literatura poskytuje spoustu příkladů osob, které díky jednoduššímu životu a udržitelnému chování začali pociťovat větší životní spokojenost a smysl. To naznačuje, že by mohlo být štěstí způsobeno jiným životním stylem a chováním. Studie se na tento jev zaměřili již v 70. letech, kdy pozorovali jedince, kteří dobrovolně “zjednodušili” svůj život. To se projevovalo např. tím, že se snažili zredukovat množství věcí, které kupují, utrácet méně peněz nebo snížit svou ekologickou stopu <ref>{{Citace periodika

}}</ref>. Jejich výpovědi pak ukazují, že díky tomuto životnímu stylu cítí své kompetence, autonomii, a i větší štěstí. Studie zabývající se obyvateli čínských měst zase propojila vztah redukce odpadu a šetření energií s životní spokojeností <ref>{{Citace periodika

}}</ref>.

Jedním z možných vysvětlení tohoto příčinného vztahu může být nově nabytý pocit sebevědomí a důvěry ve své schopnosti, který přichází spolu s úspěšným dodržováním udržitelných principů. Je však důležité, aby měli lidé určité znalosti a vědomosti ještě před tím než zkusí žít udržitelněji. Když je nemají, může to vést k neschopnosti dlouhodobě změnit chování, což vede k pocitům neschopnosti (a tím často i k negativním emocím a náladě) <ref>{{Citace periodika

}}</ref>.

Dále se na problém můžeme podívat z hlediska evoluční psychologie. Ta tvrdí, že když se chováme takovým způsobem, který podporuje přežití našeho druhu, tak nás náš mozek odmění. Podporuje tak i udržitelné chování pomocí dopaminu a endorfinů <ref>{{Citace periodika

}}</ref>. Při šetření penězi jedinci často dojdou k uvědomění, že nepotřebují pracovat tolik času (a vydělávat tolik peněz). Díky tomu svůj čas mnohdy tráví s rodinou, přáteli a místní komunitou, což může silně ovlivnit pociťované štěstí <ref>{{Citace monografie

}}</ref>.

Jedním z nejsilnějších prediktorů štěstí je kvalita sociálních vztahů. Zapojení se do proenvironmentálního chování je často provázeno spojením se s místní komunitou, organizacemi nebo environmentálním hnutím. Dochází tak ke kvantitativnímu i kvalitativnímu zlepšení vztahů a tím i zvýšení míry štěstí <ref>{{Citace monografie

}}</ref>.

Dalším pozitivním následkem udržitelného životního stylu pro komunity je vybudování větší míry resilience. Tyto skupiny jsou pak více odolné vůči vnějším událostem jako jsou ekonomické krize nebo zvýšení cen nemovitostí; jsou totiž více soběstačné. Přičemž resilience souvisí s nižší mírou psychických nemocí a uspokojování potřeb jako je bezpečí, vztahovost nebo autonomie <ref>{{Citace periodika

}}</ref>.

Vědecká literatura zabývající se udržitelností a štěstím navrhuje ještě dva další možné faktory, které by mohly mít vliv na udržitelné štěstí; altruismus a starost o životní prostředí. Když má jedinec starost o environmentální prostředí a začne ho chránit a pečovat o něj, tak je jasné, že se sníží jeho starost a zvýší míra spokojenosti <ref>{{Citace periodika

}}</ref>. U altruismu už spojitost nemusí být tak jasná.

Obecně altruismus v různých formách (dobročinnost, laskavost, štědrost…) vede k vyššímu individuálnímu štěstí a zdraví <ref>{{Citace periodika

}}</ref>. Týká se to například lidí, kteří provozují pravidelnou dobrovolnickou činnost <ref>{{Citace periodika

}}</ref>. Ti jsou pak i méně úzkostní, depresivní a pociťují větší životní smysl. Navíc však altruistické chování vede k [[Environmentální postoje|proenvironmentálním postojům]] a následně i udržitelnému chování. Naopak anti-altruistické chování (např. plýtvání) se často pojí s antisociálním chováním (např. násilí, podvádění). V Mexiku se tato souvislost prokázala mezi anti-altruistickým chováním a plýtváním vody <ref>{{Citace periodika

}}</ref>.

 

*[[Environmentální hodnotová orientace]]

*[[Environmentální postoje]]