Osoby se sníženou mobilitou

Osoby se sníženou mobilitou jsou ty, které se ve svém prostředí, včetně dopravního, setkávají s překážkami, jež jim brání v plné a aktivní účasti na občanském životě. Mohou sem patřit lidé s postižením, jež může být dlouhodobé či dočasné, mentální, smyslové, komunikační nebo tělesné, viditelné či skryté. Další specifickou skupinu představují děti a mládež, které mohou využívat motorovou dopravu pouze jako pasažéři, ale i při pohybu na komunikacích je jim třeba věnovat zvláštní pozornost. Děti a mládež podnikají cca 15–20 % všech cest. Všechny tyto zmíněné skupiny osob často nemohou či nechtějí používat automobil. Navíc mohou vyžadovat speciální úpravu dopravních prostředků (nízkopodlažní vozidla, informace o jízdních řádech v Braillově písmu atd.).

Pro skupiny občanů se zvláštními požadavky na mobilitu se rozvíjí na národní i evropské úrovni řada programů. Např. v rámci programu COST probíhaly dvě akce zaměřené na dostupnost služeb cestujícím – jedna na železniční systémy a druhá na dálkové autobusy. V rámci Akce 335 vyšly příručky pro cestující o dostupnosti železničních systémů pro osoby se sníženou mobilitou. Jako výstup Akce 349 byla vypracována závěrečná vědecká zpráva “Dostupnost dálkových autobusů pro občany se sníženou mobilitou”. Řada organizací zase rozvíjí programy pro školy Bezpečné cesty do škol. V Evropě s tímto programem přišla jako první nezisková organizace Sustrans (o programu více viz [1]).

Osoby se sníženou mobilitou – statistiky

Přibližně 44,6 milionu osob ve státech EU25 ve věku 16–64 let má dlouhodobý (6 měsíců a více) zdravotní problém nebo postižení; to je cca. 16 % všech obyvatel v produktivním věku. Mezi invaliditou a vzrůstajícím věkem je silná korelace. V roce 2002 hlásilo dlouhodobý zdravotní problém nebo postižení téměř 30 % občanů ve věku 55–64 let. Očekává se, že podíl starších osob v zemích EU15 ze současných 21 % poroste na 31 % v roce 2020 a 34 % v roce 2050. Počet osob starších 80 let má z dnešních 4 % do roku 2050 vzrůst na 10 %. Starší občané tedy budou tvořit větší část populace – avšak v lepším zdravotním stavu než jsou starší lidé v současnosti. Vezmeme-li v úvahu i doprovázející osoby a lidi bez postižení s dočasně omezenou mobilitou (např. mladé rodiče s dětskými kočárky nebo zavazadly), uvidíme, že problém dostupnosti se již dnes dotýká 35–40 % obyvatel EU15 (tj. 179–194 milionů osob). Toto číslo by do roku 2020 mohlo vzrůst na nejméně 200 milionů osob.