Co jsou principy trvale udržitelného rozvoje: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 239: | Řádek 239: | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Politika udržitelného rozvoje]] | ||
{{licence cc|Rynda, Ivan}} | {{licence cc|Rynda, Ivan}} | ||
{{upravit}} | {{upravit}} |
Verze z 22. 2. 2008, 11:27
I. základní hodnotové principy:
1. společenství života a přírody – princip úcty a respektu k přírodě:
a) jako k jedinému pramenu uspokojení našich potřeb (statky a služby poskytované přírodou) – princip nezastupitelnosti přírody:
i) zdroje;
ii) výpusti;
iii) estetické, zdravotní, kulturní a jiné služby;
iv) služby funkčních ekosystémů;
b) k její vlastní vnitřní hodnotě – princip autonomní hodnoty přírody;
c) k životu ve všech jeho formách (k biodiversitě) – princip úcty k životu;
d) k neživé přírodě – princip respektu k neživé přírodě;
2. společenství lidí – princip společenství:
a) „globálně“ (ale samozřejmě i v rámci místních společenství):
i) princip sdílení lidských práv (a povinností) a základních svobod jako globálního společného jmenovatele;
ii) princip respektu k odlišným civilizacím a kulturám;
b) regionálně a lokálně:
i) princip kvality společenství a sdílených hodnot;
ii) princip kvality života jednotlivce a jeho individuálního rozvoje;
iii) princip vzájemnosti:
1) princip sociální integrace (soudržnosti; cílené snižování počtu sociálně marginalizovaných jedinců a skupin)
2) princip sociální solidarity (starost o občany, kteří se bez vlastní viny dostali do obtížné situace);
3. člověk ve vztahu k přírodě a světu – princip přirozenosti člověka:
a) lidské poznání – princip pokory:
i) důvěra k vědě – princip vědeckosti;
ii) respekt k limitům poznání – princip předběžné opatrnosti (precautionary principle);
b) lidské prožívání – princip subjektivity:
i) citový vztah ke světu – princip emocionality;
ii) subjektivní prožitek a poznání – princip autenticity;
c) lidská mravnost – princip mravnosti:
i) individuální odpovědnost:
1) za sebe;
2) za společenství – za jakoukoli skupinu, jíž je jednotlivec členem;
3) za globální stav světa;
ii) skupinová odpovědnost – princip kultivace veřejného prostoru:
1) tvorba otevřené liberální občanské společnosti jako společenství menšin (všech subjektů a institucí odborné a občanské veřejnosti;
2) definované efektivní, otevřené a průhledné (transparentní) rozhodovací procesy.
II. strategické principy:
1. princip společné, sdílené, ale diferencované odpovědnosti:
a) v prostoru:
i) v ochraně přírody a životního prostředí a k jejich využití;
ii) ve vyváženosti místní, regionální a globální;
b) v čase – princip odpovědnosti vůči budoucím generacím za předání přírodního, kulturního a civilizačního dědictví (strategické a územní plánování);
c) v prostoru i v čase:
i) princip obnovy a údržby kulturní krajiny;
d) princip stabilizace a zlepšení sídelní struktury a udržení života na venkově;
2. princip dynamické rovnováhy:
a) pluralitní zastupitelské demokracie – participativní;
b) tržního hospodářství – s hodnotovými rámci;
3. princip rovných příležitostí:
a) jednotlivců a skupin;
b) ekonomických subjektů;
4. princip limitu (environmentálních limitů);
5. princip únosnosti:
a) princip únosnosti prostředí (kritická zátěž prostředí, critical load);
b) princip sociální únosnosti;
c) princip ekonomické únosnosti;
d) princip individuální únosnosti (udržitelnost vzorců spotřeby a výroby);
6. princip koheze – efektivity, soudržnosti a výkonnosti institucí;
7. princip subsidiarity (subsidiarity principle) v dialektickém smyslu:
a) přinášet řešení na nejnižší úroveň v prostoru a čase, kde je řešení možné;
b) povinnost přinést řešení na vyšší úrovni v prostoru a čase, kde nižší úroveň nestačí (vytváření pravidel, rámců a úmluv);
8. princip vysoké úrovně ochrany životního prostředí, přijatý v Evropském společenství (high level of environment protection);
9. princip nevratnosti změn;
10. princip synergie:
a) negativní – synergie dopadů a rizik;
b) pozitivní – synergie nástrojů;
11. princip partnerství: vztahy mezi environmentálními, ekonomickými a sociálními subjekty musí být založeny na bázi partnerství, nikoliv na bázi rivality.
III. takticko-technické principy:
1. taktické:
a) princip inkorporace (principle of incorporation) na všech úrovních: principy udržitelného rozvoje a úroveň ochrany životního prostředí musí být zahrnuty
i) v politikách všech zemí;
ii) ve všech oblastech společenského života, resortních politikách atd. (IPPC aj.)
b) princip odloučení (ekonomického rozvoje od negativních dopadů na životní prostředí – decoupling);
c) princip přechodu (od ekonomiky zaměřené na růst k hospodářství zaměřenému na uspokojení potřeb);
d) princip prevence a řešení krizí (prevention principle) – oproti principu „konce potrubí“ („end-of-pipe“ principle);
e) princip ekoefektivity – efektivní využívání spotřebovávatelných zdrojů:
i) analýza nákladů a užitků (princip přiměřenosti nákladů; cost-benefit analysis);
ii) strategie dvojího vítězství (příjemné s užitečným, win-win strategy);
f) ekosystémový přístup (princip) – efektivní využívání nespotřebovávatelných zdrojů;
g) princip měřítka a nejmenší účinné dávky;
h) princip spolupodílení (participace);
i) princip informovanosti;
ii) princip komunikace;
i) princip individuace (respektu k místním přírodním, civilizačním a kulturním odlišnostem);
j) princip distribuce (tam, kde z různých důvodů nemůže fungovat trh):
i) zdrojů;
ii) rizik;
k) princip selekce – rozlišení a koordinace:
i) společenské objednávky;
ii) odbornosti;
iii) soukromého zájmu;
l) princip dobrého řízení – vládnutí (good governance):
i) princip kontroly;
ii) princip zpětné vazby;
iii) princip indikace (indikátory udržitelnosti);
2. ekonomicko-technické:
a) princip ekonomizace:
i) internalizace externalit;
1) pozitivních;
2) negativních;
ii) oceňování;
iii) princip ekonomických nástrojů (ekonomické odpovědnosti): činnosti škodící životnímu prostředí by měly být znevýhodněny oproti činnostem škodícím méně či vůbec:
1) princip„znečišťovatel platí“ („polluter pays“ principle);
2) princip ekologické daňové reformy;
3) princip pozitivní ekonomické stimulace;
b) princip technologizace:
i) princip nejlepší dostupné technologie (best available technologies or technics, BAT):
1) výrobní, hmotné technologie a techniky;
2) manažerské techniky, postupy, normy, certifikace, firemní kultura). minimalizace znečištění (rizika) u zdroje;
ii) princip minimalizace znečištění (rizika) u zdroje;
iii) princip substituce: nahrazovat výrobky a činnosti škodící životnímu prostředí méně škodlivými;
iv) princip minimalizace materiálových a energetických vstupů;
v) princip preferování obnovitelných zdrojů před neobnovitelnými;
vi) princip prevence vzniku odpadů a jejich recyklace;
vii) mnoho principů dalších podle míry podrobnosti.
Zdroje
Texty Ivana Ryndy ke kurzu Globalizace a globální problémy, publikované In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>
Odkazy
Externí odkazy
- Tvale udržitelný rozvoj na české Wikipedii
- Sustainable development na anglické Wikipedii
- Sustainability na anglické Wikipedii