Střední narušení: Porovnání verzí
mBez shrnutí editace |
mBez shrnutí editace |
||
(Není zobrazeno 8 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
__NOTOC__ | __NOTOC__ | ||
Hypotéza středního narušení (The Intermediate Disturbance Hypothesis) předpokládá, že největší druhová diverzita ekologických společenstev je spojena se středními hodnotami narušení. <ref name="IDH">Connell, J. H. (1978): Diversity in Tropical Rain Forests and Coral Reefs. Science 199 (4335): 1302-1310</ref> Brzy po [[disturbance|disturbanci]] se do uvolněného prostoru dostávají různé organismy především ve formě rostlinných diaspor (například semena a spory) nebo jsou již v daném místě přítomny v dormantním stavu a po změně podmínek se začnou rozvíjet. <ref name="Begon">Begon, M., Harper, J. L., Townsend, C. R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva, 1. vydání – Vydavatelství Univezity Palackého v Olomouci, Olomouc</ref> Jejich úspěšnost závisí především na čtyřech faktorech disturbance: | Hypotéza středního narušení (The Intermediate Disturbance Hypothesis) předpokládá, že největší druhová diverzita ekologických společenstev je spojena se středními hodnotami narušení. <ref name="IDH">Connell, J. H. (1978): Diversity in Tropical Rain Forests and Coral Reefs. Science 199 (4335): 1302-1310</ref> Brzy po [[disturbance|disturbanci]] se do uvolněného prostoru dostávají různé organismy především ve formě rostlinných diaspor (například semena a spory) nebo jsou již v daném místě přítomny v [[w:cs:dormance|dormantním]] stavu a po změně podmínek se začnou rozvíjet. <ref name="Begon">Begon, M., Harper, J. L., Townsend, C. R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva, 1. vydání – Vydavatelství Univezity Palackého v Olomouci, Olomouc</ref> Jejich úspěšnost závisí především na čtyřech faktorech disturbance: | ||
[[Soubor:IDH.jpg|thumb|right|Obecný graf<ref name="IDH"/>]] | |||
*Frekvence | *Frekvence | ||
*Intenzita | *Intenzita | ||
Řádek 7: | Řádek 7: | ||
*Rozsah | *Rozsah | ||
===Frekvence=== | ===Frekvence disturbance=== | ||
Frekvence disturbance udává, jak často k narušení dochází a uvádí se jako reciproká hodnota času mezi dvěma po sobě následujícími disturbancemi. Jsou-li narušení příliš častá, nemůže sukcese na disturbovaných plochách dospět do vyšších stádií. V systému pak převládají krátkověké druhy, zatímco druhy dlouhověké se nestihnou uchytit a celková druhová diverzita je nízká. V opačném případě, při nízké frekvenci disturbancí, dojde k vytlačení [[pionýrský druh|pionýrských druhů]] konkurenčně silnějšími, převážně dlouhověkými druhy. Po čase zůstane v systému pouze několik nejúspěšnějších druhů, což opět vede k nízké [[diverzita|diverzitě]]. Systém tedy může dosáhnou nejvyšší druhové diverzity při střední | Frekvence disturbance udává, jak často k narušení dochází a uvádí se jako reciproká hodnota času mezi dvěma po sobě následujícími disturbancemi. Jsou-li narušení příliš častá, nemůže sukcese na disturbovaných plochách dospět do vyšších stádií. V systému pak převládají krátkověké druhy, zatímco druhy dlouhověké se nestihnou uchytit a celková druhová diverzita je nízká. V opačném případě, při nízké frekvenci disturbancí, dojde k vytlačení [[w:cs:pionýrský druh|pionýrských druhů]] konkurenčně silnějšími, převážně dlouhověkými druhy. Po čase zůstane v systému pouze několik nejúspěšnějších druhů, což opět vede k nízké [[diverzita společenstev|diverzitě]]. Systém tedy může dosáhnou nejvyšší druhové diverzity při střední frekvenci disturbancí. <ref name="Shea">Shea, K., Roxburgh, S. H., Rauschert, E. S. J. (2004): Moving from pattern to process: coexistence mechanisms under intermediate disturbance regimes. Ecology Letters (2004) 7: 491–508</ref> | ||
===Intenzita=== | ===Intenzita disturbance=== | ||
Intenzitu disturbance lze vyjádřit jako její sílu a skládá se ze dvou částí. Jedna část je samotná síla působení disturbančního činitele, kterou lze měřit a vyjádřit pro všechny postižené organismy stejně. Druhou část tvoří intenzita dopadu na jednotlivé druhy organismů a jedince a pohybuje se od neznatelného poškození až k možnému úhynu organismu. Liší se mezi jednotlivými druhy, ale záleží i na fázi vývoje, ve kterém se jedinec nachází. U každé disturbance existuje příčina, vliv na druhy v narušené lokalitě a jejich následná odpověď. Například oheň jakožto příčina způsobuje odstranění vegetace, tedy vliv, což vyvolá odpověď v podobě vyklíčení mnoha semenáčků.<ref name="Shea"/> | Intenzitu disturbance lze vyjádřit jako její sílu a skládá se ze dvou částí. Jedna část je samotná síla působení disturbančního činitele, kterou lze měřit a vyjádřit pro všechny postižené organismy stejně. Druhou část tvoří intenzita dopadu na jednotlivé druhy organismů a jedince a pohybuje se od neznatelného poškození až k možnému úhynu organismu. Liší se mezi jednotlivými druhy, ale záleží i na fázi vývoje, ve kterém se jedinec nachází. U každé disturbance existuje příčina, vliv na druhy v narušené lokalitě a jejich následná odpověď. Například oheň jakožto příčina způsobuje odstranění vegetace, tedy vliv, což vyvolá odpověď v podobě vyklíčení mnoha semenáčků.<ref name="Shea"/> | ||
===Rozsah=== | ===Doba trvání disturbance=== | ||
Doba trvání disturbance je čas, po který rušivý vliv působí na organismy. | |||
===Rozsah disturbance=== | |||
Rozsah disturbance lze uvádět jako plochu, případně objem ovlivněný narušením.<ref name="Shea"/> | Rozsah disturbance lze uvádět jako plochu, případně objem ovlivněný narušením.<ref name="Shea"/> | ||
==Historie== | |||
Otázkou středního narušení se zabývaly vědecké práce od 50. let 20. století, nicméně hypotéza byla prvně formulována J. H. Connellem v roce 1978 na základě výzkumu v tropických deštných lesích a na korálových útesech. Řada výzkumů z různých prostředí vedla k obdobným výsledkům | Otázkou středního narušení se zabývaly vědecké práce od 50. let 20. století, nicméně hypotéza byla prvně formulována J. H. Connellem v roce 1978 na základě výzkumu v tropických deštných lesích a na korálových útesech. Řada výzkumů z různých prostředí vedla k obdobným výsledkům.<ref name="Sousa">Sousa, W. P. (1984): The role of disturbance in natural communities. Annual Reviews Ecol. Syst. 15: 353-91</ref> <ref name="Cremene"> Cremene, C., Groza, G., Rakosy, L., Schileyko, A. A., Baur, A., Erhardt, A., Baur, B. (2004): Alterations of Steppe-Like Grasslands in Eastern Europe: a Threat to Regional Biodiversity Hotspot. Conservation Biology, 19 (5): 1606-1618</ref>, ale existují i výzkumy v různých ekosystémech, které hypotézu nepotvrdily.<ref name="Li"> Li, J., Loneragan, W. A., Duggin, J.A., Grant, C.D. (2004): Issues affecting the measurement of disturbance response patterns in herbaceous vegetation – A test of the intermediate disturbance hypothesis. Plant Ecology, 172: 11-26 </ref> Například studie požárů prérijní vysokostébelné vegetace odhalily opačnou závislost. Heterogenita zde byla nejnižší na plochách se středními frekvencemi požárů. <ref name="Collins1">Collins, S. L. (1992): Fire Frequency and Community Heterogenity in Tallgrass Prairie Vegetation – In: Sampson, F. B., Knopf, F. L. (Editors): Ecosystem Maagement: Selected Readings – 1996 Springer-Verlag New York</ref><ref name="Collins et al"> Collins, S. L., Glenn, S. M., Gibson, D. J. (1995): Experimental Analysis of Intermediate Disturbance and Initial Floristic Composition: Decoupling Cause and Effect. Ecology, 76 (2): 486-492</ref> | ||
==Některá úskalí hypotézy== | ==Některá úskalí hypotézy== | ||
Samotné nalezení středních hodnot disturbance může být obtížné. Nejmenší pozorované narušení nemusí být zároveň nejmenším možným a bez definovaného počátku není snadné určit střed. Z hlediska frekvence je možné vztahovat střední narušení k délce života druhu v daném společenstvu. Pak se k odhadu střední frekvence používá polovina této doby. <ref name="Hobbs et al"> Hobbs, R. J., Mallik, A. U., Gimingham, C. H. (1984): Studies on Fire in Scottish Heathland Communities: III. Vital Attributes of the Species. The Journal of Ecology, 72 (3): 963-976</ref> | Samotné nalezení středních hodnot disturbance může být obtížné. Nejmenší pozorované narušení nemusí být zároveň nejmenším možným a bez definovaného počátku není snadné určit střed. Z hlediska frekvence je možné vztahovat střední narušení k délce života druhu v daném společenstvu. Pak se k odhadu střední frekvence používá polovina této doby. <ref name="Hobbs et al"> Hobbs, R. J., Mallik, A. U., Gimingham, C. H. (1984): Studies on Fire in Scottish Heathland Communities: III. Vital Attributes of the Species. The Journal of Ecology, 72 (3): 963-976</ref> | ||
Dalším problémem je fakt, že střední hodnota jednoho | Dalším problémem je fakt, že střední hodnota jednoho disturbančního faktoru neodpovídá středním hodnotám ostatních. <ref name="Li"/> Vzniká zde tedy otázka, kterým z nich se řídit. Řada prací se v jejich výběru liší. Nejčastěji se objevuje frekvence<ref name="Collins1"/><ref name="Collins et al"/> a na druhém místě intenzita .<ref name="IDH"/> | ||
Přes všechna úskalí má tato hypotéza své místo mezi ekologickými teoriemi a lze ji uplatnit v přístupu k ochraně přírody. Ukazuje, že disturbance je nedílnou součástí přírody na kterou pohlíží jako na dynamický systém. Předmětem ochrany by tedy neměl být určitý stav, ale proces. | |||
== Témata == | == Témata == | ||
*[[Biodiverzita]] | |||
*[[Ekologie]] | |||
*[[Disturbance]] | *[[Disturbance]] | ||
*[[Diverzita společenstev]] | |||
== Zdroje == | == Zdroje == | ||
<references/> | <references/> | ||
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
=== Literatura === | === Literatura === | ||
*Begon, M., Harper, J. L., Townsend, C. R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva, 1. vydání – Vydavatelství Univezity Palackého v Olomouci, Olomouc | *Begon, M., Harper, J. L., Townsend, C. R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva, 1. vydání – Vydavatelství Univezity Palackého v Olomouci, Olomouc | ||
Řádek 43: | Řádek 49: | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Ekologie]] |
Aktuální verze z 16. 5. 2016, 13:42
Hypotéza středního narušení (The Intermediate Disturbance Hypothesis) předpokládá, že největší druhová diverzita ekologických společenstev je spojena se středními hodnotami narušení. [1] Brzy po disturbanci se do uvolněného prostoru dostávají různé organismy především ve formě rostlinných diaspor (například semena a spory) nebo jsou již v daném místě přítomny v dormantním stavu a po změně podmínek se začnou rozvíjet. [2] Jejich úspěšnost závisí především na čtyřech faktorech disturbance:
- Frekvence
- Intenzita
- Doba trvání
- Rozsah
Frekvence disturbanceEditovat
Frekvence disturbance udává, jak často k narušení dochází a uvádí se jako reciproká hodnota času mezi dvěma po sobě následujícími disturbancemi. Jsou-li narušení příliš častá, nemůže sukcese na disturbovaných plochách dospět do vyšších stádií. V systému pak převládají krátkověké druhy, zatímco druhy dlouhověké se nestihnou uchytit a celková druhová diverzita je nízká. V opačném případě, při nízké frekvenci disturbancí, dojde k vytlačení pionýrských druhů konkurenčně silnějšími, převážně dlouhověkými druhy. Po čase zůstane v systému pouze několik nejúspěšnějších druhů, což opět vede k nízké diverzitě. Systém tedy může dosáhnou nejvyšší druhové diverzity při střední frekvenci disturbancí. [3]
Intenzita disturbanceEditovat
Intenzitu disturbance lze vyjádřit jako její sílu a skládá se ze dvou částí. Jedna část je samotná síla působení disturbančního činitele, kterou lze měřit a vyjádřit pro všechny postižené organismy stejně. Druhou část tvoří intenzita dopadu na jednotlivé druhy organismů a jedince a pohybuje se od neznatelného poškození až k možnému úhynu organismu. Liší se mezi jednotlivými druhy, ale záleží i na fázi vývoje, ve kterém se jedinec nachází. U každé disturbance existuje příčina, vliv na druhy v narušené lokalitě a jejich následná odpověď. Například oheň jakožto příčina způsobuje odstranění vegetace, tedy vliv, což vyvolá odpověď v podobě vyklíčení mnoha semenáčků.[3]
Doba trvání disturbanceEditovat
Doba trvání disturbance je čas, po který rušivý vliv působí na organismy.
Rozsah disturbanceEditovat
Rozsah disturbance lze uvádět jako plochu, případně objem ovlivněný narušením.[3]
HistorieEditovat
Otázkou středního narušení se zabývaly vědecké práce od 50. let 20. století, nicméně hypotéza byla prvně formulována J. H. Connellem v roce 1978 na základě výzkumu v tropických deštných lesích a na korálových útesech. Řada výzkumů z různých prostředí vedla k obdobným výsledkům.[4] [5], ale existují i výzkumy v různých ekosystémech, které hypotézu nepotvrdily.[6] Například studie požárů prérijní vysokostébelné vegetace odhalily opačnou závislost. Heterogenita zde byla nejnižší na plochách se středními frekvencemi požárů. [7][8]
Některá úskalí hypotézyEditovat
Samotné nalezení středních hodnot disturbance může být obtížné. Nejmenší pozorované narušení nemusí být zároveň nejmenším možným a bez definovaného počátku není snadné určit střed. Z hlediska frekvence je možné vztahovat střední narušení k délce života druhu v daném společenstvu. Pak se k odhadu střední frekvence používá polovina této doby. [9] Dalším problémem je fakt, že střední hodnota jednoho disturbančního faktoru neodpovídá středním hodnotám ostatních. [6] Vzniká zde tedy otázka, kterým z nich se řídit. Řada prací se v jejich výběru liší. Nejčastěji se objevuje frekvence[7][8] a na druhém místě intenzita .[1] Přes všechna úskalí má tato hypotéza své místo mezi ekologickými teoriemi a lze ji uplatnit v přístupu k ochraně přírody. Ukazuje, že disturbance je nedílnou součástí přírody na kterou pohlíží jako na dynamický systém. Předmětem ochrany by tedy neměl být určitý stav, ale proces.
TémataEditovat
ZdrojeEditovat
- ↑ 1,0 1,1 1,2 Connell, J. H. (1978): Diversity in Tropical Rain Forests and Coral Reefs. Science 199 (4335): 1302-1310
- ↑ Begon, M., Harper, J. L., Townsend, C. R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva, 1. vydání – Vydavatelství Univezity Palackého v Olomouci, Olomouc
- ↑ 3,0 3,1 3,2 Shea, K., Roxburgh, S. H., Rauschert, E. S. J. (2004): Moving from pattern to process: coexistence mechanisms under intermediate disturbance regimes. Ecology Letters (2004) 7: 491–508
- ↑ Sousa, W. P. (1984): The role of disturbance in natural communities. Annual Reviews Ecol. Syst. 15: 353-91
- ↑ Cremene, C., Groza, G., Rakosy, L., Schileyko, A. A., Baur, A., Erhardt, A., Baur, B. (2004): Alterations of Steppe-Like Grasslands in Eastern Europe: a Threat to Regional Biodiversity Hotspot. Conservation Biology, 19 (5): 1606-1618
- ↑ 6,0 6,1 Li, J., Loneragan, W. A., Duggin, J.A., Grant, C.D. (2004): Issues affecting the measurement of disturbance response patterns in herbaceous vegetation – A test of the intermediate disturbance hypothesis. Plant Ecology, 172: 11-26
- ↑ 7,0 7,1 Collins, S. L. (1992): Fire Frequency and Community Heterogenity in Tallgrass Prairie Vegetation – In: Sampson, F. B., Knopf, F. L. (Editors): Ecosystem Maagement: Selected Readings – 1996 Springer-Verlag New York
- ↑ 8,0 8,1 Collins, S. L., Glenn, S. M., Gibson, D. J. (1995): Experimental Analysis of Intermediate Disturbance and Initial Floristic Composition: Decoupling Cause and Effect. Ecology, 76 (2): 486-492
- ↑ Hobbs, R. J., Mallik, A. U., Gimingham, C. H. (1984): Studies on Fire in Scottish Heathland Communities: III. Vital Attributes of the Species. The Journal of Ecology, 72 (3): 963-976
OdkazyEditovat
LiteraturaEditovat
- Begon, M., Harper, J. L., Townsend, C. R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva, 1. vydání – Vydavatelství Univezity Palackého v Olomouci, Olomouc
- Collins, S. L. (1992): Fire Frequency and Community Heterogenity in Tallgrass Prairie Vegetation – In: Sampson, F. B., Knopf, F. L. (Editors): Ecosystem Maagement: Selected Readings – 1996 Springer-Verlag New York
- Collins, S. L., Glenn, S. M., Gibson, D. J. (1995): Experimental Analysis of Intermediate Disturbance and Initial Floristic Composition: Decoupling Cause and Effect. Ecology, 76 (2): 486-492
- Connell, J. H. (1978): Diversity in Tropical Rain Forests and Coral Reefs. Science 199 (4335): 1302-1310
- Cremene, C., Groza, G., Rakosy, L., Schileyko, A. A., Baur, A., Erhardt, A., Baur, B. (2004): Alterations of Steppe-Like Grasslands in Eastern Europe: a Threat to Regional Biodiversity Hotspot. Conservation Biology, 19 (5): 1606-1618
- Hobbs, R. J., Huenneke, L. F. (1992): Diversity, and Invasion: Implications for Conservation. Conservation Biology, 6 (3): 324-337
- Hobbs, R. J., Mallik, A. U., Gimingham, C. H. (1984): Studies on Fire in Scottish Heathland Communities: III. Vital Attributes of the Species. The Journal of Ecology, 72 (3): 963-976
- Li, J., Loneragan, W. A., Duggin, J.A., Grant, C.D. (2004): Issues affecting the measurement of disturbance response patterns in herbaceous vegetation – A test of the intermediate disturbance hypothesis. Plant Ecology, 172: 11-26
- Shea, K., Roxburgh, S. H., Rauschert, E. S. J. (2004): Moving from pattern to process: coexistence mechanisms under intermediate disturbance regimes. Ecology Letters (2004) 7: 491–508
- Sousa, W. P. (1984): The role of disturbance in natural communities. Annual Reviews Ecol. Syst. 15: 353-91