Ekoton: Porovnání verzí

Bez shrnutí editace
m (added Category:Ekologie using HotCat)
 
(Není zobrazeno 38 mezilehlých verzí od 5 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
__NOTOC__
'''Ekoton''' je přechodná zóna mezi dvěma a více různými společenstvy / biotopy / [[ekosystém]]y. Je to plocha ekologického napětí, ve které jeden typ vegetace postupně nahrazuje jiný <ref>WALTER, Heinrich. ''Vegetation of the earth nad ecological systems of the geo-biosphere''. Springer-Verlag, New York, 1979. ISBN 0-387-90404-2</ref>. Vyskytuje se zde obyčejně vyšší počet druhů, neboť jsou zde často druhy obou hraničních společenstev a navíc zvláštní druhy charakteristické pro přechodnou zónu - tzv.druhy okrajů (edge effect)<ref name="KOVÁŘ">KOVÁŘ, Pavel. ''Ekosystémová a krajinná ekologie''. Textové teze. Nakladatelství Karolinum. ISBN 978-80-246-1507-3</ref> <ref name="PIVNIČKA">PIVNIČKA, Karel. ''Ekologie''. Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 17-232-84</ref>. Termín "ekoton" pochází z tvůrčí dílny amerického ekologa F. E. Clementse (1905 a 1907, resp.1936-viz lieratura-pozn.aut.)<ref>JENÍK, Jan. Ekoton a ekoklina: dva sporné pojmy v ekologii. In ''Ecology (CSFR)'', Vol.11, No.3, 243-250, 1992</ref>.
'''Ekotony''' jsou přechodné zóny mezi dvěma a více různými společenstvy / biotopy / [[ekosystém]]y.
==Hranice společenstev==
Hranice mezi společenstvy je dobře patrná při výrazné dominanci některého druhu. Jeho náhlou nepřítomnost můžeme registrovat jako hranici dvou společenstev (jehličnatý, listnatý les; louka, les atd.).
[[Soubor:Krkonose.jpg|thumb|Ostrý přechod dvou hraničních společenstev. Studniční hora, Krkonoše; foto Ivana Kopecká]]


V těchto přechodných zónách je obyčejně počet druhů vyšší, neboť jsou zde často druhy obou hraničních společenstev a navíc zvláštní druhy charakteristické pro přechodnou zónu - tzv.druhy okrajů (edge effect).
Hranice mezi společenstvy mohou být
(Kovář, 2008, s.31, Pivnička, 1984)
*ostré
*difuzní
*mozaikové


K ostrým hranicím mezi společenstvy dochází tam, kde se velmi rychle mění fyzikální prostředí na malé ploše (například při přechodu ze souše do vody, severní a jižní svahy). Hranice mezi společenstvy je dobře patrná při výrazné dominanci některého druhu. Jeho náhlou nepřítomnost můžeme registrovat jako hranici dvou společenstev (jehličnatý, listnatý les; louka, les atd.). Kromě ostrých hranic mezi společenstvy existují též hranice difuzní a mozaikové. Například hranice mezi tajgou a tundrou vytváří v pásu několika set kilometrů mozaiku ostrých přechodů mezi oběma formacemi tak, jak se původně souvislý les postupně směrem na sever rozpadá  a vytváří pouze ostrůvky mezi porosty patřícími již k tundře (viz obrázek). Mnoho ostrých hranic bylo v přírodě vytvořeno člověkem.
K ostrým hranicím mezi společenstvy dochází tam, kde se velmi rychle mění fyzikální prostředí na malé ploše (například při přechodu ze souše do vody, severní a jižní svahy). Mnoho ostrých hranic bylo v přírodě vytvořeno člověkem.
(Pivnička, 1984, s.126)
Naproti tomu hranice mezi tajgou a tundrou vytváří v pásu několika set kilometrů mozaiku ostrých přechodů mezi oběma formacemi tak, jak se původně souvislý les postupně směrem na sever rozpadá  a vytváří pouze ostrůvky mezi porosty patřícími již k tundře <ref name="PIVNIČKA"/>.


Termín "ekoton" pochází z tvůrčí dílny amerického ekologa F.E.Clemntse (1905 a 1907, resp.1936).
==Stupeň kontrastu==
(Jeník, 1992)
U ekotonu může stupeň kontrastu spočívat např. v morfologii terénu, v odlišnosti geologického podloží, anebo v sukcesním stáří sousedících ploch. Zdá se, že čím větší kontrast v sukcesní zralosti, tím potenciálně větší škála druhů se v ekotonu  může vyskytovat – tím větší druhová divrzita je potenciálně možná. [[Biodiverzita]] byla studována zejména v silně zkulturněných krajinách Severní Ameriky a Evropy (Anglie, Francie, aj.) na modelových liniích živých plotů, větrolamů, remízků apod. Bylo zjištěno kolem 500-600 druhů cévnatých rostlin vázaných na tyto útvary <ref name="KOVÁŘ"/>.
 
'''Stupeň kontrastu''' může u ekotonu spočívat např. v morfologii terénu, v odlišnosti geologického podloží, anebo v sukcesním stáří sousedících ploch. Zdá se, že čím větší kontrast v sukcesní zralosti, tím potenciálně větší škála druhů se v ekotonu  může vyskytovat – tím větší druhová divrzita je potenciálně možná. Biodiverzita byla studována zejména v silně zkulturněných krajinách Severní Ameriky a Evropy (Anglie, Francie, aj.) na modelových liniích živých plotů, větrolamů, remízků apod. Bylo zjištěno kolem 500-600 druhů cévnatých rostlin vázaných na tyto útvary. Prakticky žádné rostliny zde nejsou limitovány – vyskytují se v nich skupiny druhů otevřené krajiny, ale i druhů lesního interiéru a mnohé z nich jsou druhy lesních okrajů. (Kovář, 2008, s.31)
 
'''Dynamika ekotonů'''


==Dynamika ekotonů==
*Efekt bariéry = ekoton odkloní nebo blokuje pohyb tzv. vektorů (větru nebo vody, jež transportují hmotu – např.prašné částice nebo semena rostlin. Stupeň, v jakém takto ekoton funguje, lze vyjádřit pomocí propustnosti (permeability) a může sloužit jako míra, pomocí níž lze nazírat na ekotonem ohraničenou plochu jako otevřený nebo uzavřený systém.
*Efekt bariéry = ekoton odkloní nebo blokuje pohyb tzv. vektorů (větru nebo vody, jež transportují hmotu – např.prašné částice nebo semena rostlin. Stupeň, v jakém takto ekoton funguje, lze vyjádřit pomocí propustnosti (permeability) a může sloužit jako míra, pomocí níž lze nazírat na ekotonem ohraničenou plochu jako otevřený nebo uzavřený systém.
*Mezi měřitelné vegetační parametry , jež ovlivňují propustnost ekotonu patří
*Mezi měřitelné vegetační parametry , jež ovlivňují propustnost ekotonu patří:výška porostu, biomasa, pokryvnost (zápoj), vertikální struktura a denzita.
**výška porostu
*Faktory, které určují povahu ekotonů, jsou zejména klimatické a edafické. Makroklima se svými fluktuacemi může způsobit např.vyhynutí některých druhů při extrémním průběhu zimy. Mikroklima může zvýhodnit vyklíčení určitých diaspor, které by normálně v krajině neměly šanci (např. pod skalní clonou). Edafické faktory jsou zpravidla výrazem prostorové a časové distribuce klíčových zdrojů (živiny, voda) a určují uspořádání vegetace a tím i transformaci energie do primární produkce (pásmovitost vegetace kolem rybníka)<ref name="KOVÁŘ"/>.
**denzita
==Odkazy==
**vertikální struktura
=== Zdroje ===
**pokryvnost (zápoj)
<references/>
**biomasa
 
Populační hustota rostlinných a živočišných druhů v plochách po stranách má vliv na pravděpodobnost (častost) překročení hranice mezi plochami.
 
Faktory, které určují povahu ekotonů, jsou zejména klimatické a edafické. Makroklima se svými fluktuacemi může způsobit např.vyhynutí některých druhů při extrémním průběhu zimy. Mikroklima může zvýhodnit vyklíčení určitých diaspor, které by normálně v krajině neměly šanci (např. pod skalní clonou). Edafické faktory jsou zpravidla výrazem prostorové a časové distribuce klíčových zdrojů (živiny, voda) a určují uspořádání vegetace a tím i transformaci energie do primární produkce (pásmovitost vegetace kolem rybníka).
(Kovář, 2008, s.31-32)
 
 
 
 
 
 
== Témata ==
Zde by měly být odkazy na další stránky v Enviwiki, které jsou "nedílnou" součástí hlavního tématu.
Vyjímečně mohou odkazovat na externí stránky (lépe uvádět v odkazech)
Vytvořte [http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:Jak_editovat_str%C3%A1nku#Tabulka_wiki_p.C5.99.C3.ADkaz.C5.AF seznam témat pomocí hvězdiček]
== Zdroje ==
*PIVNIČKA, Karel. ''Ekologie''. Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 17-232-84
*KOVÁŘ, Pavel. ''Ekosystémová a krajinná ekologie''. Textové teze. Nakladatelství Karolinum. ISBN 978-80-246-1507-3
*JENÍK, Jan. Ekoton a ekoklina: dva sporné pojmy v ekologii. In ''Ecology (CSFR)'', Vol.11, No.3, 243-250,1992
 
== Odkazy ==
Měly by být [[Anotace|stručně anotované]]. Tuto část dělíme na následující podskupiny:


=== Související stránky ===
=== Související stránky ===
Zde uvádíme stránky Enviwiki, které se stránkou volně souvisejí (jsou důležité pro pochopení širších souvislostí).
*[[Biodiverzita]]
Tvorba vnitřních Wiki odkazů viz [[Nápověda:Jak editovat stránku|Nápověda]].
*[[Globální ochrana biodiverzity]]
*[[Život]]
*[[Ekosystém]]


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
*[[w:en:Ecotone|Ekoton]] na anglické Wikipedii
*[http://www.centrumprokrajinu.cz/vyzkum_ekotony_cz.html Centrum pro krajinu]
*[http://www.centrumprokrajinu.cz/vyzkum_ekotony_cz.html Centrum pro krajinu]
*[http://www.savci.upol.cz/faq/gloss/e.htm Výkladový slovník]
*[http://www.savci.upol.cz/faq/gloss/e.htm Výkladový slovník]
*[http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=332 Odborný slovník, příroda.cz]
*[http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=332 Odborný slovník, příroda.cz]
*Projekt SCOPE " Ecotones" [http://unesdoc.unesco.org/images/0009/000929/092981EB.pdf ke stažení (PDF)]
*[http://unesdoc.unesco.org/images/0008/000865/086505eo.pdf Role of land/inland water ecotones in landscape management and restoration, ke stažení (PDF)]
*[http://books.google.cz/books?id=jFmfXAD7il0C&pg=PA87&lpg=PA87&dq=ecotones+project+of+SCOPE&source=bl&ots=j_cIgfBPmw&sig=4vzlY-cao0QXHYwgosIvLu5olOI&hl=cs&sa=X&oi=book_result&resnum=3&ct=result#PPP1,M1 The ecology and management of aquatic-terrestrial ecotones]


=== Literatura ===
=== Literatura ===
Řádek 61: Řádek 43:
*HANSEN A.J. et DI CASTRI F. (1992): ''Landscape boundaries''. Consequences for biotic diversity and ecological flows. Springer-Verlag, New York.
*HANSEN A.J. et DI CASTRI F. (1992): ''Landscape boundaries''. Consequences for biotic diversity and ecological flows. Springer-Verlag, New York.
*FORMAN R.T.T. (1983): ''An ecology of the landscape''. Bioscience, 33: 535
*FORMAN R.T.T. (1983): ''An ecology of the landscape''. Bioscience, 33: 535
*WALTER H. (1979): ''Vegetation of the earth nad ecological systems of the geo-biosphere''. Springer-Verlag, New York.
*CLEMENTS F.E. (1905): ''Research methods in ecology''. Lincoln.
 
*CLEMENTS F.E. (1907): ''Plant physiology and ecology''. New York.
*CLEMENTS F.E. (1936): ''Nature and structure of the climax''. Journal Ecology, Vol.25, 253-284


[[Kategorie:Skupina E]]
[[Kategorie:Biosféra]]
[[Kategorie:Ekologie]]

Aktuální verze z 25. 2. 2019, 17:10

Ekoton je přechodná zóna mezi dvěma a více různými společenstvy / biotopy / ekosystémy. Je to plocha ekologického napětí, ve které jeden typ vegetace postupně nahrazuje jiný [1]. Vyskytuje se zde obyčejně vyšší počet druhů, neboť jsou zde často druhy obou hraničních společenstev a navíc zvláštní druhy charakteristické pro přechodnou zónu - tzv.druhy okrajů (edge effect)[2] [3]. Termín "ekoton" pochází z tvůrčí dílny amerického ekologa F. E. Clementse (1905 a 1907, resp.1936-viz lieratura-pozn.aut.)[4].

Hranice společenstevEditovat

Hranice mezi společenstvy je dobře patrná při výrazné dominanci některého druhu. Jeho náhlou nepřítomnost můžeme registrovat jako hranici dvou společenstev (jehličnatý, listnatý les; louka, les atd.).

 
Ostrý přechod dvou hraničních společenstev. Studniční hora, Krkonoše; foto Ivana Kopecká

Hranice mezi společenstvy mohou být

  • ostré
  • difuzní
  • mozaikové

K ostrým hranicím mezi společenstvy dochází tam, kde se velmi rychle mění fyzikální prostředí na malé ploše (například při přechodu ze souše do vody, severní a jižní svahy). Mnoho ostrých hranic bylo v přírodě vytvořeno člověkem. Naproti tomu hranice mezi tajgou a tundrou vytváří v pásu několika set kilometrů mozaiku ostrých přechodů mezi oběma formacemi tak, jak se původně souvislý les postupně směrem na sever rozpadá a vytváří pouze ostrůvky mezi porosty patřícími již k tundře [3].

Stupeň kontrastuEditovat

U ekotonu může stupeň kontrastu spočívat např. v morfologii terénu, v odlišnosti geologického podloží, anebo v sukcesním stáří sousedících ploch. Zdá se, že čím větší kontrast v sukcesní zralosti, tím potenciálně větší škála druhů se v ekotonu může vyskytovat – tím větší druhová divrzita je potenciálně možná. Biodiverzita byla studována zejména v silně zkulturněných krajinách Severní Ameriky a Evropy (Anglie, Francie, aj.) na modelových liniích živých plotů, větrolamů, remízků apod. Bylo zjištěno kolem 500-600 druhů cévnatých rostlin vázaných na tyto útvary [2].

Dynamika ekotonůEditovat

  • Efekt bariéry = ekoton odkloní nebo blokuje pohyb tzv. vektorů (větru nebo vody, jež transportují hmotu – např.prašné částice nebo semena rostlin. Stupeň, v jakém takto ekoton funguje, lze vyjádřit pomocí propustnosti (permeability) a může sloužit jako míra, pomocí níž lze nazírat na ekotonem ohraničenou plochu jako otevřený nebo uzavřený systém.
  • Mezi měřitelné vegetační parametry , jež ovlivňují propustnost ekotonu patří:výška porostu, biomasa, pokryvnost (zápoj), vertikální struktura a denzita.
  • Faktory, které určují povahu ekotonů, jsou zejména klimatické a edafické. Makroklima se svými fluktuacemi může způsobit např.vyhynutí některých druhů při extrémním průběhu zimy. Mikroklima může zvýhodnit vyklíčení určitých diaspor, které by normálně v krajině neměly šanci (např. pod skalní clonou). Edafické faktory jsou zpravidla výrazem prostorové a časové distribuce klíčových zdrojů (živiny, voda) a určují uspořádání vegetace a tím i transformaci energie do primární produkce (pásmovitost vegetace kolem rybníka)[2].

OdkazyEditovat

ZdrojeEditovat

  1. WALTER, Heinrich. Vegetation of the earth nad ecological systems of the geo-biosphere. Springer-Verlag, New York, 1979. ISBN 0-387-90404-2
  2. 2,0 2,1 2,2 KOVÁŘ, Pavel. Ekosystémová a krajinná ekologie. Textové teze. Nakladatelství Karolinum. ISBN 978-80-246-1507-3
  3. 3,0 3,1 PIVNIČKA, Karel. Ekologie. Státní pedagogické nakladatelství, 1984. 17-232-84
  4. JENÍK, Jan. Ekoton a ekoklina: dva sporné pojmy v ekologii. In Ecology (CSFR), Vol.11, No.3, 243-250, 1992

Související stránkyEditovat

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • KOVÁŘ P. (1992): Ecotones in agricultural landscape. Ecology (CSFR). Vol.11, 251-258.
  • RAMBOUSKOVÁ H., KOVÁŘ P. et BOHÁČ J. (1990): Rozmanitost krajiny, životní strategie, ekotony. Vesmír, 69(10): 578-583.
  • HANSEN A.J. et DI CASTRI F. (1992): Landscape boundaries. Consequences for biotic diversity and ecological flows. Springer-Verlag, New York.
  • FORMAN R.T.T. (1983): An ecology of the landscape. Bioscience, 33: 535
  • CLEMENTS F.E. (1905): Research methods in ecology. Lincoln.
  • CLEMENTS F.E. (1907): Plant physiology and ecology. New York.
  • CLEMENTS F.E. (1936): Nature and structure of the climax. Journal Ecology, Vol.25, 253-284