Otevřít hlavní menu
Domů
Náhodně
Přihlášení
Nastavení
O Enviwiki
Vyloučení odpovědnosti
Enviwiki
Hledat
Editace stránky
Rozvojová politika EU
(část)
Varování:
Nejste přihlášen(a). Pokud uložíte jakoukoli editaci, vaše IP adresa bude zveřejněna v historii této stránky. Pokud se
přihlásíte
nebo si
vytvoříte účet
, vaše editace budou připsány vašemu uživatelskému jménu a získáte i další výhody.
Antispamová kontrola.
NEVYPLŇUJTE
následující!
== Rozvojová pomoc == EU a její členské státy jsou největšími poskytovateli rozvojových fondů na světě. Rozvojová pomoc EU odráží dva aspekty politiky EU: podporu solidarity mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi a uspokojení ekonomických potřeb EU (zajištění zdrojů surovin a odbytu pro výrobky). Politika ES má podle smlouvy o ES několik cílů: udržitelný hospodářský a sociální rozvoj rozvojových zemí, postupnou integraci rozvojových zemí do světové ekonomiky a boj proti chudobě v rozvojových zemích.10 Smlouva také dovoluje ES uplatňovat politicky motivované hospodářské sankce,11 což ze smluv o ekonomické spolupráci zároveň činí nástroj širokého politického, sociálního a ekonomického přístupu. Proto také politika spolupráce přispívá k obecnému cíli rozvoje a upevňování demokracie a vlády práva a k respektování lidských práv a základních svobod v rozvojových zemích. Je rovněž zaměřena na integraci otázek rovnosti pohlaví do rozvojové pomoci. EU podporuje plnou integraci environmentálních aspektů do rozvojového procesu, zejména ochranu tropických a jiných lesů v rozvojových zemích a udržitelné hospodaření v nich. Začátky rozvojové pomoci v prvních letech existence EHS se omezovaly více méně na bývalé kolonie Francie, Itálie, Belgie a Nizozemí. Poté, co tyto země získaly nezávislost, byla v roce 1963 podepsána první úmluva v Yaoundé v Kamerunu mezi EHS a sdružením 17 afrických států a Madagaskaru. Rozšíření EHS v roce 1973 znamenalo také rozšíření počtu zemí, které dříve byly britskými koloniemi. Proto byla v roce 1975 podepsána v Lomé v Kongu další úmluva, mezi 9 členskými státy EHS a 49 státy Afriky, Karibiku a pacifické oblasti (ACP). V roce 1989 byla v Lomé podepsána další úmluva, která upevnila spolupráci mezi členskými státy EHS a 70 státy ACP, včetně subsaharské Afriky a do jisté míry Jihoafrické republiky. Čtvrtá úmluva z Lomé pozbyla účinnosti v únoru 2000. Byla nahrazena dohodou o partnerství podepsanou v červnu 2000 v Cotonou, v Beninu. Zvýšila počet států ACP na 77. Partnerství spojuje zásadní politický dialog mezi partnery s inovativními formami ekonomické a obchodní spolupráce a s novým rozvojem mechanismů a strategií spolupráce. Dohoda je založena na pěti vzájemně provázaných pilířích, tj. na celkové politické dimenzi, podpoře participativního přístupu, na zdůraznění cíle snižování chudoby, na novém rámci ekonomické a obchodní spolupráce a na reformě finanční spolupráce. Cíl dobré správy věcí veřejných doplnil takové aspekty jako respektování lidských práv, demokratických principů a vlády práva jako základních prvků partnerství. Dohoda z Cotonou zahrnuje také ustanovení o spolupráci ve věcech trhu, která má rozvojovým zemím umožnit začlenění do světové ekonomiky, zvýšit výrobu a posílit obchod a investice v souladu s pravidly WTO. Finanční zdroje jsou soustředěny v Evropském rozvojovém fondu. Rozvojová pomoc se týká také 20 tzv. zámořských zemí a území, které mají zvláštní vztahy k Francii, Nizozemí, Spojenému království a k Dánsku. Jsou přidruženy k EU a jejich občané jsou od roku 1996 považování za občany EU. Nejsou však součástí EU. Mohou získávat finanční pomoc z Evropského rozvojového fondu jako ACP. Tyto státy a území mají volný přístup na trhy ES a kromě finanční pomoci z Evropského rozvojového fondu mohou dostávat podporu rovněž od Evropské investiční banky. Mezi tyto země a území patří např. Grónsko, Francouzská Polynésie, Francouzská jižní a antarktická území, Nizozemské Antily, Kajmanské ostrovy, Falklandské ostrovy, Aruba, Britské panenské ostrovy, Bermudy a další. Pomoc těmto státům a územím se týká zemědělského rozvoje a rozvoje venkova, rybolovu, rozvoje průmyslu, využívání surovin a energetického potenciálu, dopravy a komunikací, rozvoje obchodu a služeb, regionální spolupráce a kulturní a sociální spolupráce. EU má program finanční a technické pomoci rozvojovým zemím Latinské Ameriky a Asie. Tyto programy jsou zatím méně rozvinuté než spolupráce s ACP a zámořskými státy a územími. Mají formu dohod o spolupráci. Tyto dohody neumožňují zvýhodněný přístup na trhy ES. Pomoc je poskytována v rámci zvláštních kapitol rozpočtu ES a musí být každý rok opětovně schvalována. Důležitou součástí rozvojové pomoci EU je potravinová pomoc. V jejím rámci se EU snaží také o podporu celkového sociálního a hospodářského rozvoje v oblastech s deficitem potravin. Kromě obvyklé potravinové pomoci poskytuje EU každoročně potravinovou pomoc obětem katastrof. Snaží se zejména finančně podporovat rozvojové země v zajišťování jejich potravinové bezpečnosti. Orgánem, jehož úkolem je zajišťovat mobilizaci pomoci ze strany EU, je Úřad ES pro humanitární pomoc (ECHO). EU se snaží přispět ke splnění cílů zaměřených na boj s chudobou a na snižování rozdílů ve světě. Tyto cíle formuloval tzv. Miléniový summit OSN v roce 2000, na němž se členské státy OSN mimo jiné zavázaly k jejich splnění do roku 2015. Ke splnění cíle „rozvíjet globální partnerství pro rozvoj“ se rozvinuté země, včetně členských států EU, zavázaly poskytovat na rozvojovou pomoc každý rok 0,7 % svého hrubého národního produktu (HNP)12. Tento cíl se objevil i v závěrech Světového summitu v New Yorku v září 2005. (Kromě skandinávskýcm zemí a Nizozemska však tento cíl zatím nikdo neplní.) EU přispívá velkým dílem na plnění rozvojových cílů OSN. Je dnes největším zdrojem rozvojové pomoci na světě. Její podíl na pomoci rozvojovým zemím činí 55 %. K nejnovějším návrhům Evropské komise patří doporučení, aby každý členský stát vyčlenil na rozvojovou pomoc ročně 0,51 % HNP až do roku 2010. Pro 10 nových členských států by tento závazek měl činit 0,17 % HNP. Do roku 2015 by pak oficiální rozvojová pomoc měla dosáhnout 0,7 % HNP (0,33 % pro státy, které se staly členy EU po roce 2002). V poslední době je prioritou EU především pomoc Africe. Proto také v květnu 2005 přijala EU závazek, že nejméně polovina prostředků určených na rozvojovou pomoc půjde do Afriky. Strategické partnerství EU a Afriky se zaměří na čtyři priority: mír a bezpečnost, správa věcí veřejných, regionální integrace a obchod a rozvoj. EU spolupracuje s mezinárodními finančními institucemi na dohodě o rozsahu a mechanismech dalšího mnohostranného odpuštění dluhů, jež by mělo zaručit dlouhodobé odstranění tohoto břemene rozvojových zemí. Proto také jednoznačně uvítala dohodu států G8 o stoprocentním odpuštění dluhů 18 těžce zadluženým zemím. (Benin, Bolívie, Burkina Faso, Etiopie, Ghana, Guyana, Honduras, Madagaskar, Mali, Mauritánie, Mozambik, Nikaragua, Niger, Rwanda, Senegal, Tanzánie, Uganda, Zambie.) Celkový odpuštěný dluh má mít hodnotu 40 miliard dolarů. Odpuštění dluhů se vztahuje na dluhy vůči Mezinárodnímu měnovému fondu (IMF) a Světové bance (WB). Nikoli na závazky vůči soukromým věřitelům.
Shrnutí editace:
Všechny příspěvky do Enviwiki jsou zveřejňovány podle licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported (podrobnosti najdete na
Enviwiki:Autorské právo
). Pokud si nepřejete, aby váš text byl nemilosrdně upravován a volně šířen, pak ho do Enviwiki neukládejte.
Uložením příspěvku se zavazujete, že je vaším dílem nebo je zkopírován ze zdrojů, které nejsou chráněny autorským právem (tzv.
public domain
).
NEVKLÁDEJTE DÍLA CHRÁNĚNÁ AUTORSKÝM PRÁVEM BEZ DOVOLENÍ!
Storno
Pomoc při editování
(otevře se v novém okně)