Vzdělávací systémy v krizi?
Z Enviwiki
Obsah |
Úvod
Vzdělávací systémy existující v současné době (euroamerická civilizace) většinou úzce souvisejí s vědeckým poznáním a jeho pozitivistickými východisky. Vzdělání má vědou vytvořené obsahy; má vést k pochopení vědeckých metod zkoumání a rozumění skutečnosti; samotné cíle a prostředky vzdělání mají být vědecky garantovány, ověřeny. Znamená to, že vzdělávací systémy většinou sdílí osud současné vědy (pokud ovšem jej samy nezaložily) – ať už jde o její „krizi“ (Husserl, E.) anebo zásadní paradigmatickou proměnu.
Problémy současného vzdělání
Paradigmata, ze kterých vzdělávací systémy čerpají, jsou překonávána především díky rozvoji vědeckého poznání.
problémy související s vývojem vědy:
- nekontrolovatelný nárůst poznatků v jednotlivých oborech vede k nárůstu učiva, bývá obtížné vybrat podstatný základ
- rozvoj oborů vedl k divergenci – dnes představují rozdílné diskurzy s vlastním pojmoslovím, metodologií atd.
- další rozvoj vědy vedl k vytvoření množství mezních oborů, které již – z hlediska vzdělávacího – trpí metodologickými problémy; pojmosloví je nejdnotné; nemají vybudované teoretické zázemí v obvyklé podobě
- vzdělávací systémy nové interdisciplinární oblasti buď ignorují, nebo je podávají jako soubor faktů
problémy specificky vzdělávací:
- vzdělávací systémy rezignovaly na diskuse o celku vědění, který je vědou nedosažitelný. Jeho vytváření je ponecháno na žáku/studentovi, jehož osobnost, její jednota, je jediným přijatelným integračním principem (jiné integrační principy nemohou být uplatněny, jsou „nevědecké“)
- pochopení smyslu toho, co je poznáváno, vychází z celku - snaha o nalezení takového horizontu veškerého poznání, který by vědecky garantoval jeho celkovou povahu, může vést k ideologizaci učiva. Vzdělávací systémy se stávají náchylnými ke zneužití
- za horizontem vědeckého přístupu je nejen celek, smysl, ale i okolnosti charakterizující lidskou životní situaci. Chápání kontextu předmětně orientovaných aktivit není plně rozvinuto
- diskurzivní teorie, které reflektují současnou situaci člověka ve vztahu k jeho poznání, jsou vzdělávacím diskurzem víceméně ignorovány. Vzdělání se tak nechce zabývat povahou vědění, o kterém má podat zprávu; bytostným založením člověka, kterého má tímto věděním uvést do lidské situace; i základní charakteristikou doby, ke které samo přispělo.
