Turistika a sport v Krkonošském národním parku a jejich vlivy na životní prostředí

Mezi nejrozšířenější turistické a sportovní aktivity provozované na území KRNAP patří pěší turistika, která je vůči přírodě i nejméně konfliktní. Dalšími aktivitami jsou cykloturistika, běžecké a sjezdové lyžování, skalní lezení a bezmotorové létání, vodní turistika.

Prvotně turistice předcházely výpravy vědců a učenců na konci 16. století. Od 30. let 19. století se začaly na horách stavět boudy určené k poskytování služeb návštěvníkům hor. Ruku v ruce s novými stavbami byla rozšiřovány a značeny turistické trasy, která propojovala nově vzniklá turistická centra. Rozvoj turistiky probíhá v polovině 19. století, který je spojen s jízdou na sáňkách a na konci 19. století s lyžováním. Spolu s rozmachem lyžování se budují nové sjezdové tratě, vleky a lanovky. Relativně snadná dostupnost z Čech a Moravy umožnila prudký rozvoj cestovního ruchu. Asi prvním velkým zásahem do vzhledu a stavu přírody byla v polovině 19. století éra nesmyslně koncentrovaného cestovního ruchu a rekreace pod heslem „hory patří pracujícím“.  V tomto období docházelo k budování megalomanských staveb podnikové rekreace a do hor začaly proudit statisíce návštěvníků. Toto vedlo k výrazně zhoršené kvalitě ovzduší, půdy a vody se všemi negativními vlivy na horské ekosystémy, které se projevily ve velkoplošném poškození a umírání horských smrkových lesů. Ke zlepšení stavu vedlo až zřízení Ministerstva životního prostředí po roce 1990 a schválení zákona o ochraně životního prostředí.

Rozvoj lyžařských areálů v Krkonoších velkým problémem. Dobré podmínky pro lyžování bohužel přitahuje mnoho návštěvníků,  jejichž vynaložené finance představují nejvýznamnější složku příjmů a zisků všech subjektů nabízejících služby tohoto sektoru. Proto se zvyšuje počet sjezdových tratí.

Sjezdové lyžování v Krkonošském národním parku má vliv na trvalý úbytek celkové rozlohy lesů, erozi půdy na odlesněných svazích a trvalé změny charakteru krajiny. Sjezdovým lyžováním vzniká ekologický problém v podobě umělého zasněžování, jehož škodlivý vliv bývá navíc zesílen používáním zakázaných chemických příměsí. Proto Správa KRNAP tuto technologii přísně vyloučila z 1. a 2. zóny.

V KRNAPu můžeme vidět přímé a nepřímé negativní dopady turistického rozvoje na životní prostředí. Za přímými se schovává např. rušení živočichů nadměrným hlukem, trhání rostlin a nebo sešlapání vegetace. Daleko závažnějšími problémy jsou nepřímé dopady, které si návštěvníci neuvědomují a tudíž ani za ně necítí zodpovědnost. V tomto případě je to přestavba a zvětšování ubytovacích zařízeních, kterým dochází ke zmenšování květnatých horských luk. Vyšší kapacity vedou k větší spotřebě vody a k enormnímu problému s čištěním odpadních vod. Jejich nedostatečně čištění vede k velkoplošné eutrofizaci horských ekosystému v okolí horských bud a mizení ekologicky citlivých horských druhů rostlin a živočichů. Dalšími nepřímými dopady je rozšiřování infrastruktury, sjezdových tratí a podobně.

Ve výsledcích práce autor uvádí, že v letech 2000–2002 hory během jednoho roku navštívilo 5,4 mil. osob a nejčastějším důvodem bylo jednoznačně provozování sportu a turistiky (34 %). Následuje rekreace návštěvníků (22 %) a na třetím místě je touha po poznání (15 %). Nejoblíbenější aktivitou návštěvníků je pěší turistika (73 %), dále cykloturistika (27 %), zimní sporty (23 %).