Společenská odpovědnost firem

Z Enviwiki
Přejít na: navigace, hledání

SOF – anglicky Corporate Social Responsibility (CSR).

Vychází z předpokladu, že žádná firma nefunguje pouze ve svých ekonomických vztazích, ale ovlivňuje také své okolí (komunitu, sociální situaci zaměstnanců apod.). A naopak stakeholdeři ovlivňují úspěch firmy.

Principy[editovat | editovat zdroj]

Podniky, jež přijaly zásady SOF se tak[1]:

  • otevřeně přiznávají ke své spoluodpovědnosti za stav a chod společnosti,
  • doplňují své tradiční ekonomické cíle o společensky prospěšné cíle (rozšíření strategie firmy o hlediska enviromentální, sociální, etická, komunitní),
  • orientují se (spíše než na krátkodobé) na dlouhodobé cíle,
  • preferují optimální zisk před maximálním,
  • preferují tedy principy dobročinnosti, dobrovolnosti a partnerství. Podniky a zástupci různých společenských oblastí spolupracují, aby zlepšili stávající nedostatky ve společnosti. Tím vzniká tzv. win-win situace, ze které profitují všichni zúčastnění.

Společensky odpovědné chování podniku je v podstatě dlouhodobou investicí do jeho celkového rozvoje. Sociálně odpovědné chování firmě přináší kromě větší loajality jejích zaměstnanců také posílení hodnoty značky, dobrou pověst, dobré vztahy v rámci regionu a v neposlední řadě významný potenciál pro řešení možných krizových situací. Z hlediska firem jde především o tyto efekty[2]:

  • O ekonomickou odpovědnost - dlouhodobou prosperitu podnikání v regionech působnosti firem efekt rozvoje zaměstnanosti v regionu,
  • O environmentální odpovědnost - ochranu a udržitelnost životního prostředí pro občanskou veřejnost a racionální čerpání a obnovitelnost zdrojů regionu,
  • O sociální odpovědnost - vytváření prostředí pro zajištění životní úrovně v regionu, bezpečnosti a ochraně zdraví občanské veřejnosti, regionu a zdokonalování kvality života, včetně rozvoje vzdělanosti a kulturního rozvoje občanské veřejnosti regionu.

Jaké výhody přináší společenská odpovědnost podniku?[editovat | editovat zdroj]

  • Zlepšení účinnosti výroby a snížení nákladů prostřednictvím snížení spotřeby surovin a energií, dobře zacílených investic a lepší organizace;
  • Expanze a marketing – podniku, který hledá nové činnosti, aby dostál požadavkům této koncepce, se může podařit otevřít a vést nově vznikající odvětví na trhu, nebo se dobře odlišit od výrobků konkurence;
  • Dobré vztahy se zákazníky a veřejností – naplnění jejich očekávání co do chování podniku, méně skandálů a soudních sporů, což má vposledku určitý vliv třeba i na hodnotu akcií podniku na burze;
  • Pozitivní motivace zaměstnanců – každému se lépe pracuje v přátelském a tvořivém prostředí podniku, který se zabývá svou rolí ve společnosti a přispívá k řešení aktuálních společenských problémů.
  • Podle představitelů Evropské unie „tato koncepce může být pozitivním přínosem pro dosažení strategického cíle vytyčeného na summitu Evropské rady v Lisabonu v březnu roku 2000: „stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného růstu s více a lepšími pracovními místy a s více posílenou sociální soudržností.“ [3]
  • Dalším důvodem pro politiku CSR může být, že dobrovolně přijaté závazky mohou sloužit jako argument proti přijetí závazné regulace.

Role nevládních organizací[editovat | editovat zdroj]

Při absenci účinných právních nástrojů, kterými by se veřejně deklarovaná politika CSR dala vynutit, je hlavní motivaci podniků k odpovědnému chování riziko spojené s negativní publicitou způsobenou veřejnou kritikou ze strany nevládních organizací, která může poškodit její dobré jméno a mít negativní dopad na její obchodní výsledky. To platí zejména ve vztahu ke korporacím,jejímiž přímými zákazníky jsou spotřebitelé.[4]

Praktický příklad fungování SOF[editovat | editovat zdroj]

„Může se zdát, že charakter dobrovolnosti silně omezuje dopady této koncepce na skutečné chování podniků. Na příkladu nadnárodní společnosti XY je ale vidět, že tomu tak nemusí být. Společnost XY byla v nedávné minulosti kritizována za to, že její výrobky vyrábí zaměstnanci jejích dodavatelů, včetně žen a dětí, v podmínkách rovnajících se vykořisťování. V reakci na tuto kritiku dnes XY zveřejňuje seznam svých dodavatelů, spolupracuje s nevládními organizacemi a usiluje o změnu svého image i praktických postupů. Sociální odpovědnost podniků je v současnosti spíše záležitostí právě velkých společností a na malé a střední podniky se rozšiřuje pozvolna skrze jejich dodavatelskou pozici vůči těmto velkým společnostem. Výzvou pro blízkou budoucnost je proto rozšíření koncepce sociální odpovědnosti podniků na malé a střední podniky, které podle údajů EU představují 99 % evropských firem a zaměstnávají 75 milionů Evropanů.“

Témata[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. Slovníček pojmů na <http://www.sof.cz>
  2. Dle <http://www.vlastnicesta.cz>
  3. Zelená kniha „Podpora Evropského rámce pro Sociální odpovědnost podniků“, Generální ředitelství pro zaměstnanost a sociální věci při Evropské komisi, červenec 2001.
  4. Jak hodnotit odpovědnost korporací – kritická studie Ekologického právního servisu - <http://www.zelenykruh.cz/dokumenty/kriteria-csr-final-edit.pdf>

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]