Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Člověk jako pozorovatel

Svět přírody není chaotický, ale je vysoce uspořádaný a velmi logický. Anglosasští ekologové rádi používají definici ekologie „zkoumá patterns“ (tedy „to jak to obvykle chodí“) v přírodě. (Český ekvivalent pro „patterns“ v tomto kontextu neexistuje. Slovník nabízí: vzory, předlohy, šablony, schémata – ovšem významem je nejblíže skutečně „to jak to obvykle chodí“.)

Některé patterns jsou snadno odhalitelné (např. nejhojnější strom v konkrétním lese), jiné hůře (např. chování pavouka při námluvách) a existenci některých „patterns“ nepochybně dosud ani netušíme.

Člověk – jako pozorovatel (nebo chcete-li odhalovač „patterns“) je nadán velkými schopnostmi. Přesto není neomezen; tato jeho omezení ovlivňují jak samotná pozorování, tak i závěry – vlastně komplexní lidské nahlížení světa.

V prvé řadě je člověk omezen paradigmaty doby, ve které žije, a sociokulturním pozadím. Například ve středověku bylo značně obtížné věnovat se vnitřní medicíně (pitvy byly zakázané), dnes je naopak obtížné vyhnout se pitvám z přesvědčení.

Člověk jako badatel je omezen časově, tedy průměrnou délkou lidského života. Nejlépe se mu budou pozorovat organismy (popř. procesy) s podobnou délkou existence jako je délka jeho reprodukčního období (dospělosti) nebo kratší (ale ne příliš). Procesy trvající mnohem déle (např. horotvorné procesy jako bylo Hercynské vrásnění) nebo naopak procesy trvající příliš krátce (např. život jepice) značně komplikují lidem studium daného jevu.

Dále je člověk omezen svými rozměry. Mikrosvět a makrosvět se lidem pozoruje hůř, než objekty přibližně stejné velikosti, a proto je také nejlépe prozkoumám svět organismů rozměry blízkých lidským rozměrům.

Dále je člověk omezen svými fyzickými schopnostmi. Těžko se badateli interpretuje chování živočicha, který disponuje zcela odlišnými (nepředstavitelnými) dovednostmi. Např. blecha doskočí na vzdálenost 100x její tělo. Považuji za pravděpodobné, že některé „úžasné“ schopnosti organismů si neumíme ještě ani představit.

V kontextu výše uvedených omezení není divu, že objektem důkladného (komplexního) lidského zkoumání jsou nejčastěji savci (a z nich lidoopi) a ptáci, popřípadě plazi, a že se zkoumání drobných tvorů omezuje na nekomplexní údaje (např. na zjištění, zda jsou gram pozitivní nebo gram negativní – u baktérií je to běžná metoda, ale u primátů by se nad podobným výzkumným nástrojem asi leckdo pozastavil).