Změny

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Co citovat a co ne?

Odebráno 9 bajtů, 23. 11. 2018, 11:54
bez shrnutí editace
'',,Co citovat a co ne?"'' je otázka, kterou řeší studenti při psaní diplomových prací ale i akademici, novináři a všichni svědomití autoři, kteří ve svých dílech používají myšlenky někoho jiného.
Citovat autory cizích myšlenek není jen něčím co zabraňuje nezabraňuje pouze krádeži něčí práce (plagiarismu), nebo naopak ocenění jejího významu. Na základě uvedené citace také víme od koho daná práce je a můžeme usoudit na základě [[Co citovat v neanonymním zdroji|reputace autora]] její důležitost, významnost a relevanciv oboru, popř. rozšíření ve společnosti o němž píšeme (např. díky počtu citací dané práce) . Pokud práci citujeme, tak zároveň oceňujeme její relevanci a to zda již třeba není [[Společná znalost|společnou znalostí]] v určitém oboruvýznamnost pro téma, v o němž je potřeba daného autora a práci znát píšeme. Metody hodnocení vědeckých výsledků jsou často založené právě na počtu citací (např. v oblasti teorie znalostí jako veřejného statku článek ekonoma Stiglitzeimpakt faktor, kde prezentoval [https://scholar.google.cz/scholar?hl=cs&as_sdt=0%2C5&q=public+good&btnG=#d=gs_cit&p=&u=%2Fscholar%3Fq%3Dinfo%3AHapCzx9NXBsJ%3Ascholar.google.com%2F%26output%3Dcite%26scirp%3D5%26hl%3Dcs znalost jako světový veřejný statek]h-index).
Podstatné Při psaní textu je podstatné si při psaní textu uvědomit, co jsou naše myšlenky a co myšlenky ostatních (námi použité nevlastní by měly být ideálně ozdrojovanécitované, pokud nejsou společnou znalostí; naše vlastní pak mohou citovat jiní). V určitých případech ale mohou vyvstat pochybnosti, co citovat a co už je zbytečné.
====== ''Tato otázka úzce souvisí s řadou faktorů. Můžeme uvést následující:'' ======
* Pro jakou cílovou skupinu píšeme? (studenti základní školy či vysokoškoláci - souvisí s žánrem)
* Budeme pod naším výtvorem podepsaní? Jiná pravidla můžeme použít v [[Co citovat v anonymním zdroji|anonymním zdroji]] a jiná v [[Co citovat v neanonymním zdroji|neanonymním]].
* Jsou myšlenky (fakta, údaje) obecně známé (společná znalost) či jde o myšlenku konkrétního jedince (např. výsledek vědeckého experimentu), ''nekrademe'' cizí myšlenku?
====== ''Ve všech případech bychom měli zvážit dva subjekty, ke kterým máme určitý závazek, když něco píšeme:'' ======
* '''Čtenář'''. A to např. Zvážit můžeme následující aspekty: a) Abychom Nemystifikovat ho nemystifikovali tím, že vykládáme cizí práci za vlastní (pokud bude pak případně citovat nás a ne původního autora, může mít problém); b) Aby si mohl naše Možnost ověření našeho tvrzení ověřit a sám , čtenář si tak může sám udělat úsudek, zda to, co tvrdíme je pravdivé , např. zda to správně parafrázujeme (proto je i vhodné uvést zdroje, ze kterých vycházíme, aby je nemusel složitě hledat) ; c) abychom jeho pozornost příliš nerozptýlili Nerozptylování zbytečným citováním a tak ho neodradili , což může mít za následek odrazení od čtení textu (to platí zejména v učebnicích na nižších stupních vzdělávacího systému, kdy se žáci potřebují primárně něco naučit a ne si vše ověřovat).* '''Autor ''' (myšlenek, které uvádíme, pokud to nejsme my sami). Velká část našich myšlenek nemusí být ''naše vlastní'' ale jedná se o lidovou moudrost. Jako příklad můžeme uvést slavný citát připisovaný Exupérymu, často zmiňovaný v oblasti udržitelného rozvoje: „Zemi nedědíme po předcích, nýbrž si ji jen vypůjčujeme od našich dětí.“ Pokud to ale Exupéry napsal (autorovi článku tohoto textu se nepodařilo dohledat), nejedná se pouze o jeho myšlenku ale spíše o lidovou modrostmoudrost, která se objevuje u různých lidí.<ref>https://quoteinvestigator.com/2013/01/22/borrow-earth/</ref> Pokud nejde např. o současný objev bývá těžké nalézt autora myšlenky. Ve starých dobách se autoři děl často neuvádělinebo zapomněli. Důraz na autorství a ochranu duševního vlastnictví je až relativně nový fenomén, který souvisí s individualizací.Již přemýšlení nad tím, co citovat a co ne, může pomoci kvalitě našeho textu. Poznáme třeba, že řadu našich tvrzení nemůžeme nijak doložit, jsou to naše subjektivní pocity, které nemusíme uvádět. Je potřeba si také při psaní pokládat otázky, co pravděpodobně náš čtenář ví (je to naše společná znalost) a není třeba to uvádět a naopak co je naopak něco nového, pravděpodobně neví a co bychom mu chceme sdělitrádi sdělili. I v psaní platí zásada, že méně je někdy více a je dobré čtenáře nezatěžovat zbytečnými údaji.
====== ''V zásadě můžeme identifikovat tři potenciální původce tvůrce každého tvrzení (které je buď subjektivní úvahou či výsledkem vědeckého experimentu):'' ======
* Nás samotné (jedná se o naši úvahu či výsledek námi provedeného experimentu).
* Někoho jiného (ať již jedince či kolektiv autorů, kteří přišli s danou úvahou či provedli experiment).
* Anonymní kolektiv (jedná se o společnou znalost - původcem sice byl jedinec či kolektiv autorů, ty je ale již těžké či zbytečné hledat, protože se jedná o společnou znalost a není třeba je citovat). Co je společná znalost je bývá ale někdy problém určit (viz článek [[Společná znalost]]).
====== ''Univerzální pravidla'' ======
Univerzální, resp. obecně příjímané objektivní pravidlo, která by se dalo použít v různých oblastech, neexistuje a ze své podstaty není ani možné ho ani vytvořit (tedy, co se týče parafrází, něco jiného je to u jsou doslovně přejatých pasáží přejaté pasáže jako jsou celé části textu, tam platí pravidlo, že by se mělo citovat pokaždé a v uvozovkách). Vždy záleží na konkrétním autorovi (a jeho mravní etické integritě) a konkrétním textu a na jeho subjektivním pocitu u každého tvrzení. V zásadě ale můžeme vymezit dvě pravidla, která mají univerzální platnost pro problematiku citování napříč kontexty a žánry (ač jejich aplikace v konkrétních případech je subjektivní):
* '''Když pochybujete, citujte'''. Pokud vyvstanou při uvedení konkrétního tvrzení pochybnosti, zda je potřeba citovat autora, tak ho ocitujte. K tomuto pravidlu se kloní přední světové univerzity jako Massachusetts Institute of Technology (MIT)<ref>https://integrity.mit.edu/handbook/citing-your-sources/what-common-knowledge</ref> a Princeton University<ref>https://odoc.princeton.edu/sites/odoc/files/950045_AcademicIntegrity2018-19_FINAL_PDF.pdf</ref>. I v tomto případě je ale třeba použít selský rozum a přemýšlet, protože někdo může pochybovat až příliš a citovat i že Mount Everest je nejvyšší hora světa, zatímco jiný nepochybuje vůbec a opíše celou diplomku.
* [https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlat%C3%A9_pravidlo '''Zlaté pravidlo'''] ([https://en.wikipedia.org/wiki/Golden_Rule Golden rule]). Jedná se o základní pravidlo mezilidských vztahů pro řešení problémů, které se dá použít i v oblasti citování. A to jak ve vztahu k předpokládané cílové skupině čtenářů, tak případně u autorů , jejichž myšlenky uvádíme. To Zlaté pravidlo předpokládá značnou míru empatie (např. Například, pokud píšeme text pro žáky základních škol, tak si položit otázku, zda bychom v jejich věku chtěli být zatíženi citačním aparátem; popř. v případě autorů - jejichž myšlenky využíváme - pokud bychom byli na jejich místě, zda požadujeme bychom požadovali, abychom byli v textu, který píšeme, citovaní). I v tomto případě ale platí, že je potřeba zachovat si zdravý úsudek. Jedinec s radikálním komunistickým myšlením může např. dojít k závěru, že mu nevadí, když ho nikdo necituje, tak by to nemělo vadit ani nikomu jinému, ''protože'' ''všechno vlastnictví (i duševní) je společné;'' a naopak egoista, který chce být všude vidět, může chtít citovat vše, co napsal, i v případě, že se nejedná o jeho vlastní úvahy ale o společnou znalost. A stejně tak bude přistupovat i k druhým a citovat i to, co není potřeba.
== Zdroje k dalšímu studiu problematiky ==
* [https://en.wikipedia.org/wiki/Common_knowledge Common knowledge na anglické Wikipedii]
* [https://en.wikipedia.org/wiki/Conventional_wisdom Conventional wisdom na anglické Wikipedii]
''(možno nainstalovat google Google translator do chromu a jeho pomocí anglické stránky přeložit).''
== Související články ==
Byrokraté, editor
1 417
editací

Navigační menu