Změny

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Co citovat a co ne?

Odebráno 14 bajtů, 22. 11. 2018, 11:53
bez shrnutí editace
====== ''Tato otázka úzce souvisí s řadou faktorů. Můžeme uvést následující:'' ======
* Žánr textu (píšeme vědecký odborný článek či popularizační text?)
* Pro jakou cílovou skupinu píšeme? (studenti základní školy či vysokoškoláci - souvisí s žánrem)
* Budeme pod naším výtvorem podepsaní? Jiná pravidla můžeme použít v [[Co citovat v anonymním zdroji|anonymním zdroji]] a jiná v [[Co citovat v neanonymním zdroji|neanonymním]].
====== ''Ve všech případech bychom měli zvážit dva subjekty, ke kterým máme určitý závazek, když něco píšeme:'' ======
* Čtenář. A to např. a) Abychom ho nemystifikovali tím, že vykládáme cizí práci za vlastní b) Aby si mohl naše tvrzení ověřit a sám si tak udělat úsudek, zda to, co tvrdíme je pravdivé (proto je i vhodné uvést zdroje, ze kterých vycházíme, aby je nemusel složitě hledat) c) abychom jeho pozornost příliš nerozptýlili zbytečným citováním a tak ho neodradili od čtení textu (to platí zejména v učebnicích na nižších stupních vzdělávacího systému, kdy se žáci potřebují primárně něco naučit a ne si vše ověřovat).
* Autor (myšlenek, které uvádíme, pokud to nejsme my sami). Velká část našich myšlenek nemusí být ''naše vlastní'' ale jedná se o lidovou modrostmoudrost. Jako příklad můžeme uvést slavný citát připisovaný Exupérymu, často zmiňovaný v oblasti udržitelného rozvoje: „Zemi nedědíme po předcích, nýbrž si ji jen vypůjčujeme od našich dětí.“ Pokud to ale Exupéry vůbec někdy napsal (autorovi článku se nepodařilo dohledat), nejedná se pouze o jeho myšlenku ale spíše o lidovou modrost, která se objevuje u různých lidí.<ref>https://quoteinvestigator.com/2013/01/22/borrow-earth/</ref> Pokud nejde např. o současný objev bývá těžké nalézt autora myšlenky. Ve starých dobách se autoři děl často neuváděli. Důraz na autorství a ochranu duševního vlastnictví je až relativně nový fenomén, který souvisí s individualizací.
Již přemýšlení nad tím, co citovat a co ne, může pomoci kvalitě našeho textu. Poznáme třeba, že řadu našich tvrzení nemůžeme nijak doložit, jsou to naše subjektivní pocity, které nemusíme uvádět. Je potřeba si také při psaní pokládat otázky, co pravděpodobně náš čtenář ví (je to naše společná znalost) a není třeba to uvádět a co je naopak něco nového, co mu chceme sdělit. I v psaní platí zásada, že méně je někdy více a je dobré čtenáře nezatěžovat zbytečnými údaji.
Byrokraté, editor
1 417
editací

Navigační menu