Změny

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 33 bajtů ,  14. 5. 2016, 10:10
m
Nahrazení textu „Mezinárodní měnový fond“ textem „Mezinárodní měnový fond
Zastánci globalizace většinou tíhnou k tomu, vidět problémy globalizace jako vnitřní problémy zemí, které si na globalizaci stěžují. Vycházejí z předpokladu, že globalizace představuje přirozený, objektivní a nevratný proces. Chudé země pranýřují za neschopnost adekvátně na globalizaci reagovat – za nedostatečnou aktivitu, slabé reformy a špatnou politiku. Především pak kritizují jejich korupci a klientelismus, které prorůstají státní správou i společenským životem. I bohaté země jako Francie či Německo, kde se proti globalizaci vzdouvá stále více hlasů, podle neoliberálů trpí nepružností, nadměrnou regulací a přílišným ochranářstvím. Můžeme slyšet, že stará EU si zvykla na příliš vysoký životní standard, sociální jistoty a pečovatelský stát. Strach z globalizace (E. Lafontaine) je pak nabíledni.
Doporučení, která zastánci globalizace dlouho předepisovali, známe do značné míry z vlastní zkušenosti, z postkomunistické transformace ČR. V globálním kontextu se zapsaly především jako tzv. programy strukturálního přizpůsobení. Pod vlivem M. Thatcherové a R. Reagana je v 80. a 90. letech minulého století je prosazovaly zejména USA (ministerstvo financí), [[w:cs:Mezinárodní měnový fond|Mezinárodní měnový fond]] a [[w:cs:Světová banka|Světová banka]] (tzv. Washingtonský konsensus). Hlavními cíli neoliberální politiky bylo:
* zaručit makroekonomickou stabilitu (potažmo stabilizovat politickou a sociální situaci, zajistit bezpečnost);
* zavést vládu zákona, nezávislé a efektivní soudnictví, garantovat vlastnická práva;

Navigační menu