Systémová teorie v ekologickém myšlení: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Řádek 299: Řádek 299:
Funkční vztahy mezi formami adaptace. Příklad z živé přírody a sukcese (exogenní - udržují v pohybu abiotické podmínky, a alogenní (endogenní) - řízené procesem probíhajícím uvnitř společenstva). S přírustem diferenciace stoupá komplexita systému, nejde pouze o to jak hodně, ale i jakým způsobem (změna formy). Tento fakt je dobře patrný v lesních ekosystémech, v mladších fázích mají rostlinná pásma velice jednoduchou strukturu, semena vyklíčí za vhodných podmínek, struktura je vždy jednoduchá. Začnou růst větší stromy. U vývojově nejstarších společenstev dochází k nejstarší diferenciaci, vzroste druh, který je dlouhověký. Do hry vstupuje temporalita a čas.<ref>Popsáno v: SLAVÍKOVÁ, Jiřina. Ekologie rostlin: celost. vysokošk. učebnice pro stud. přírodověd. fakult. 1. vyd. Praha: SPN, 1986. 366 s. Učebnice pro vys. školy.</ref> Stejným způsobem se diferencují části lesních ekosystémů i v půdních horizontech v podzemí. Jednotlivé typy půd, zamyslete se nad diferenciací půdních horizontů, o půdních věcech se moc nemluví, jsou popsány poue jednotlivé půdní procesy.<ref>Viz typy půd v: JENÍK, Jan. Ekosystémy: (úvod do organizace zonálních a azonálních biomů). 2. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 135 s. ISBN 80-246-0002-1.</ref> Co se týče [[w:cz: antropogenní vliv|antropogenních]] systémů, může růst systémové diferenciace vést k [[ekologická katastrofa|ekologickým katastrofám]] (zvláště patrné je to u jaderných elektráren - např. [[w:cz: Černobylská havárie|černobylská havárie]]).
Funkční vztahy mezi formami adaptace. Příklad z živé přírody a sukcese (exogenní - udržují v pohybu abiotické podmínky, a alogenní (endogenní) - řízené procesem probíhajícím uvnitř společenstva). S přírustem diferenciace stoupá komplexita systému, nejde pouze o to jak hodně, ale i jakým způsobem (změna formy). Tento fakt je dobře patrný v lesních ekosystémech, v mladších fázích mají rostlinná pásma velice jednoduchou strukturu, semena vyklíčí za vhodných podmínek, struktura je vždy jednoduchá. Začnou růst větší stromy. U vývojově nejstarších společenstev dochází k nejstarší diferenciaci, vzroste druh, který je dlouhověký. Do hry vstupuje temporalita a čas.<ref>Popsáno v: SLAVÍKOVÁ, Jiřina. Ekologie rostlin: celost. vysokošk. učebnice pro stud. přírodověd. fakult. 1. vyd. Praha: SPN, 1986. 366 s. Učebnice pro vys. školy.</ref> Stejným způsobem se diferencují části lesních ekosystémů i v půdních horizontech v podzemí. Jednotlivé typy půd, zamyslete se nad diferenciací půdních horizontů, o půdních věcech se moc nemluví, jsou popsány poue jednotlivé půdní procesy.<ref>Viz typy půd v: JENÍK, Jan. Ekosystémy: (úvod do organizace zonálních a azonálních biomů). 2. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 135 s. ISBN 80-246-0002-1.</ref> Co se týče [[w:cz: antropogenní vliv|antropogenních]] systémů, může růst systémové diferenciace vést k [[ekologická katastrofa|ekologickým katastrofám]] (zvláště patrné je to u jaderných elektráren - např. [[w:cz: Černobylská havárie|černobylská havárie]]).


Diferenciace umoňuje i redukci komplexity - odlehčení celku. V systému se diferencovaly jednotlivé složky systému (instituce, vnitřní restrikce). Pokud kumulace vnitřního chaosu uvnitř systému překročí určitou mez, transformuje se systém v systém jiný. Dochází k variacím (příklad evoluce - autopoieze), systém variuje, stává se z něj varianta (např. rozpad Československa)<ref>Viz typy půd v: JENÍK, Jan. Ekosystémy: (úvod do organizace zonálních a azonálních biomů). 2. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 135 s. ISBN 80-246-0002-1. Obrázky - různé typy diferenciace. </ref>. Interní restrikce - za určitých podmínek se mohou vylepšit vnější vztahy systému s okolím (např. zákony).
Diferenciace umoňuje i redukci komplexity - odlehčení celku. V systému se diferencovaly jednotlivé složky systému (instituce, vnitřní restrikce). Pokud kumulace vnitřního chaosu uvnitř systému překročí určitou mez, transformuje se systém v systém jiný. Dochází k variacím (příklad evoluce - autopoieze), systém variuje, stává se z něj varianta (např. rozpad Československa).<ref>Viz typy půd v: JENÍK, Jan. Ekosystémy: (úvod do organizace zonálních a azonálních biomů). 2. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 135 s. ISBN 80-246-0002-1. Obrázky - různé typy diferenciace. </ref> Interní restrikce znamená, že za určitých podmínek se mohou vylepšit vnější vztahy systému s okolím (např. zákony).


===Některé základní typy diferenciace===
===Některé základní typy diferenciace===
Byrokraté, editor
1 523

editací

Tyto webové stránky vyžadují pro svou funkci cookies. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie

Navigační menu