Systémová teorie v ekologickém myšlení: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Řádek 302: Řádek 302:
== Systémová diferenciace - interní diferenciace ==
== Systémová diferenciace - interní diferenciace ==


[[w:cz: diferenciace|Diferenciace]] (neustálé odlišování se) je základní vlastností systému. Autopoietická reprodukce, znamená, že v systému neustále probíhá transformační činnost. Ochránci přírody přistupují k ochraně přírody ve snaze udržet přírodu v určitém stavu. '''Interní diferencieace''' systému posiluje identitu systému. Při interní diferenciaci systému dochází k vývinu forem diferenciace, k interní tvorbě systému (''tzv. tvorbě systémů v systémech''). Luhmann tvrdí, že živé organismy se mohou diferencovat pouze v živých systémech. Z pohledu evolučního biologa je odlišné myšlení odvislé od neživých struktur ve kterých se nachází (''i neživá složka krajiny má význam na utváření mentalit a kultur''). Sociální systémy se mohou diferencovat pouze v sociálních systém (''sociální systémy žijí v neživé struktuře - betonové kulisy města''). S postupující diferenciací roste komplexita (''v systémech i prostředí na vyšší analytické úrovni''). Biodiverzita souvisí s diferenciací [[w:cz ekologická nika|nik]], v některých typech systémů je komplexita nejvyšší.  
[[w:cz: diferenciace|Diferenciace]] (neustálé odlišování se) je základní vlastností systému. Autopoietická reprodukce, znamená, že v systému neustále probíhá transformační činnost. Ochránci přírody přistupují k ochraně přírody ve snaze udržet přírodu v určitém stavu. '''Interní diferencieace''' systému posiluje identitu systému. Při interní diferenciaci systému dochází k vývinu forem diferenciace, k interní tvorbě systému (''tzv. tvorbě systémů v systémech''). Luhmann tvrdí, že živé organismy se mohou diferencovat pouze v živých systémech. Z pohledu evolučního biologa je odlišné myšlení odvislé od neživých struktur ve kterých se nachází (''i neživá složka krajiny má význam na utváření mentalit a kultur''). Sociální systémy se mohou diferencovat pouze v sociálních systémech (''sociální systémy žijí v neživé struktuře - betonové kulisy města''). S postupující diferenciací roste komplexita (''v systémech i prostředí na vyšší analytické úrovni''). Biodiverzita souvisí s diferenciací [[w:cz ekologická nika|nik]], v některých typech systémů je komplexita nejvyšší.  
Funkční vztahy mezi formami adaptace. Příklad z živé přírody a sukcese (exogenní - udržují v pohybu abiotické podmínky, a alogenní (endogenní) - řízené procesem probíhajícím uvnitř společenstva). S přírustem diferenciace stoupá komplexita systému, nejde pouze o to jak hodně, ale i jakým způsobem (změna formy). Tento fakt je dobře patrný v lesních ekosystémech, v mladších fázích mají rostlinná pásma velice jednoduchou strukturu, semena vyklíčí za vhodných podmínek, struktura je vždy jednoduchá. Začnou růst větší stromy. U vývojově nejstarších společenstev dochází k nejstarší diferenciaci, vzroste druh, který je dlouhověký. Do hry vstupuje temporalita a čas.<ref>Popsáno v: SLAVÍKOVÁ, Jiřina. Ekologie rostlin: celost. vysokošk. učebnice pro stud. přírodověd. fakult. 1. vyd. Praha: SPN, 1986. 366 s. Učebnice pro vys. školy.</ref> Stejným způsobem se diferencují části lesních ekosystémů i v půdních horizontech v podzemí. Jednotlivé typy půd, zamyslete se nad diferenciací půdních horizontů, o půdních věcech se moc nemluví, jsou popsány poue jednotlivé půdní procesy.<ref>Viz typy půd v: JENÍK, Jan. Ekosystémy: (úvod do organizace zonálních a azonálních biomů). 2. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 135 s. ISBN 80-246-0002-1.</ref> Co se týče [[w:cz: antropogenní vliv|antropogenních]] systémů, může růst systémové diferenciace vést k [[ekologická katastrofa|ekologickým katastrofám]] (zvláště patrné je to u jaderných elektráren - např. [[w:cz: Černobylská havárie|černobylská havárie]]).
Funkční vztahy mezi formami adaptace. Příklad z živé přírody a sukcese (exogenní - udržují v pohybu abiotické podmínky, a alogenní (endogenní) - řízené procesem probíhajícím uvnitř společenstva). S přírustem diferenciace stoupá komplexita systému, nejde pouze o to jak hodně, ale i jakým způsobem (změna formy). Tento fakt je dobře patrný v lesních ekosystémech, v mladších fázích mají rostlinná pásma velice jednoduchou strukturu, semena vyklíčí za vhodných podmínek, struktura je vždy jednoduchá. Začnou růst větší stromy. U vývojově nejstarších společenstev dochází k nejstarší diferenciaci, vzroste druh, který je dlouhověký. Do hry vstupuje temporalita a čas.<ref>Popsáno v: SLAVÍKOVÁ, Jiřina. Ekologie rostlin: celost. vysokošk. učebnice pro stud. přírodověd. fakult. 1. vyd. Praha: SPN, 1986. 366 s. Učebnice pro vys. školy.</ref> Stejným způsobem se diferencují části lesních ekosystémů i v půdních horizontech v podzemí. Jednotlivé typy půd, zamyslete se nad diferenciací půdních horizontů, o půdních věcech se moc nemluví, jsou popsány poue jednotlivé půdní procesy.<ref>Viz typy půd v: JENÍK, Jan. Ekosystémy: (úvod do organizace zonálních a azonálních biomů). 2. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 135 s. ISBN 80-246-0002-1.</ref> Co se týče [[w:cz: antropogenní vliv|antropogenních]] systémů, může růst systémové diferenciace vést k [[ekologická katastrofa|ekologickým katastrofám]] (zvláště patrné je to u jaderných elektráren - např. [[w:cz: Černobylská havárie|černobylská havárie]]).


Řádek 337: Řádek 337:
* interní
* interní
* externí
* externí


== Odkazy ==
== Odkazy ==
Byrokraté, editor
1 523

editací

Tyto webové stránky vyžadují pro svou funkci cookies. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie

Navigační menu