Změny

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odebráno 986 bajtů ,  25. 2. 2019, 17:20
m
== Výskyt sinic ve vodních nádržích, vodní květ ==
[http[w://cs.wikipedia.org/wiki/:Sinice |Cyanobakterie]] jsou přirozenou součástí vodních nádrží, které zahrnují zdroje využívané člověkem jako [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/Pitn%C3%A1_voda :Pitná voda|voda pitnou vodu]], [http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda vodu] k praní, napájení dobytka, [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/Zavla%C5%BEov%C3%A1n%C3%AD :zavlažování|zavlažování]] a rekreaci. Tyto funkce mohou být nepříznivě ovlivněny, pokud populace [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/:Sinice |sinic]] překročí limit, který souvisí s [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/:Biomasa |biomasou]], zákalem, zápachem, chutí a v neposlední řadě s cyanotoxiny. [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/:Eutrofizace |Eutrofizace] je obecně známá jako primární příčina růstu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice cyanobakterií], který vede až k nežádoucím účinkům. Dalšími faktory jsou potom období sucha, odčerpání [http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda vody] a snížení rychlosti [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/Vodn%C3%AD_tok :vodní tok|vodního toku]]).<sup>[8]</sup>Některé [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinice] mají schopnost vystoupat ke hladině a hromadit se zde v podobě zelené kaše nebo drobných, až několik milimetrů velkých částeček (někdy se podobají drobnému jehličí, jindy připomínají zelenou krupici). Takovému nahromadění [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] u hladiny se říká vodní květ [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic]. Nejčastěji se vodní květy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] vyskytují koncem léta (v srpnu nebo první polovině září). V posledních letech (zejména na některých lokalitách) dochází k masovému rozvoji [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice cyanobakterií] již v průběhu června.<sup>[9]</sup>Klimatické změny vedou ke zvýšení koncentrace, trvání a geografického rozsahu vodního květu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic], který zahrnuje toxigenní druhy.Blížící se stav dominantního vlivu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] je rozpoznatelný z chemie vody, např. poměru N:P a hydrologických a klimatických dat.Příznaky přítomnosti zvýšeného a nadměrného vodního květu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic] mohou být zjevné - např. jde o nárůst biomasy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic], snížení [http://www.enviwiki.cz/wiki/[Biodiverzita |biodiverzity]] ve vodní nádrži, alkalizace, deoxygenace a vysoké koncentrace [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cpavek :čpavek|čpavku]] během rozkladu vodního květu.<sup>[8]</sup> 
== Limit mikrocystinu LR pro pitnou vodu ==
Světová zdravotnická organizace (WHO) přijala prozatímní mezní hodnotu 1 &mu;g/l pro mikrocystin LR v [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pitn%C3%A1_voda pitné vodě], jeden z nejběžněji působících toxických cyanotoxinů, které jsou známy.<sup>[10]</sup>
=== Mikrocystiny ===
Byly izolovány ze zástupců rodů [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/:Plankton |planktonních]], [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/:Bentos |bentických]] i půdních [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/:Sinice |sinic]] rodů ''Anabaena, Microcystis, Oscillatoria (Planktothrix), Nostoc, Anabaenopsis, Hapalosiphon'', aj. Jedná se o cyklické [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/:Peptidy |heptapeptidy]]. Je známo přes 60 strukturních variant s molekulovou hmotností 909 - 1115. Ačkoli mnoho [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/:Sinice |cyanobakterií]] produkuje souběžně několik mikrocystinů, v určitém kmenu obvykle dominují jen jedna nebo dvě strukturní varianty. Většina mykrocystinů je poměrně [[hydrofilní]], ve [http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda vodě] dobře rozpustná a netěkavá. Mykrocystiny jsou velmi stabilní, odolné vůči chemické [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/Hydrol%C3%BDza :hydrolýza|hydrolýze]] i mnoha [[w:cs:Proteáza|peptidázám]]. Jsou ale odbourávány řadou [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/Bakt%C3%A9rie :baktérie|baktérií]], vyskytujících se běžně ve [http://cs.wikipedia.org/wiki/Voda vodách].<sup>[2]</sup> Mikrocystiny můžeme považovat za tradiční toxiny [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinic], ačkoliv jejich účinky, toxikokinetika a environmentální osud nebyly dosud uspokojivě prostudovány. Identifikována také doposud nebyla jejich přirozená biologická funkce, což je vzhledem k množství, které [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinice] syntetizují - až 1% sušiny - stále velmi zajímavá otázka.<sup>[5]</sup> Mikrocystiny se chemicky váží na proteinfosfatázy 1 a 2A. Primárně jsou postiženy [http://cs.wikipedia.org/wiki/Hepatocyt jaterní buňky], které aktivně přijímají mikrocystiny z krevního oběhu prostřednictvím transportního systému pro [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDlu%C4%8Dov%C3%A9_kyseliny žlučové kyseliny]. Za biologickou aktivitu mikrocystinů je odpovědná část molekuly Adda - [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/Kyselina_glutamov%C3%A1 :kyselina glutamová|glutamová kyselina]]. Odštěpením Adda, změnou její optické konfigurace nebo acylací [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/Kyselina_glutamov%C3%A1 :kyselina glutamová|glutamátu]] dochází ke ztrátě [[biologická aktivita|biologické aktivity]]. Lineární mikrocystiny jsou zhruba stokrát méně toxické než odpovídající cyklické sloučeniny.<sup>[2]</sup>
=== Nodularin ===
Jedná se o cyklický [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/:Peptidy |peptid]] ze [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sinice sinice] ''Nodularia spumigena''.<sup>[6]</sup> Aktivní inhibitor eukaryotních proteinfosfatáz 1 a 2A.<sup>[3]</sup> Iniciálním poškozením je strukturní dezorganizace jater, nekróza [http[w://cs.wikipedia.org/wiki/:Hepatocyt |hepatocytů]]a rozšiřující se krvácení. [http://cs.wikipedia.org/wiki/Hepatocyt Hepatocyty] vykazují strukturní deformaci. Mechanismus působení na buněčné úrovni je shodný s mikrocystinem - specifická inhibice fosfatáz 1 a 2A dosahuje až dvojnásobné intenzity. Je potvrzena také prokarcinogenní aktivita.<sup>[6]</sup>
=== Anatoxin ===
Hrdina, V.: Přírodní toxiny a jedy. Karolinum, Praha, 2004
 
[[Kategorie:Biosféra]]
[[Kategorie:Antropogenní rizika]]
[[Kategorie:Vodní hospodářství]]
1 143

editací

Navigační menu