Dopady komunikace podniku s dodavatelem/distributorem - především dopravy - na životní prostředí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Volba způsobu dopravy mezi podnikem a dalšími dodavateli

Jedním z nástrojů, které mohou podniky k ochraně životního prostředí využívat patří environmentální dodavatelský řetězec. Výběr vhodného dodavatele a následné dopady dopravy mezi nimi, patří mezi environmentálně šetrné přístupy, které mají podnikatelé k dispozici. Každý podnikatel uvažující o vhodném dodavateli by tedy měl kromě dopadů samotné činnosti na životní prostředí zvážit také možnosti co možná nejšetrnějšího způsobu dopravy.

Dopravu lze v zásadě rozdělit na pozemní, kam spadá doprava silniční, železniční, a také cyklistická a pěší, dále pak na dopravu vodní a dopravu leteckou. Každý způsob dopravy má své klady a zápory, každý z nich více či méně ovlivňuje životní prostředí. Za dopravu "nejekologičtější" je obecně považována doprava vodní, která má však mnohá omezení, od problémy se splavností vodních toků po nemožnost doručení zboží "od dveří ke dveřím". Hodí se proto především pro přepravu substrátů, kontejnerovou přepravu či přepravu nadrozměrných nákladů. Letecká doprava se výrazně podílí na znečišťování ovzduší, je finančně nákladná a hodí se především pro přepravu na velké vzdálenosti. Doprava železniční je také často považována za dopravu environmentálně šetrnou, zejména pak její elektrická trakce, ale i ona negativně působí na životní prostředí. Velkým problémem je především dnes tolik diskutovaný hluk. Z hlediska dopadů na životní prostředí je nejhůře hodnocena doprava silniční, přesto patří mezi nejvyužívanější a to především díky své flexibilitě.

Následující tabulky shrnují mezioborové srovnání přepravních výkonů nákladní dopravy a je z nich patrné, že drtivé množství zboží je převáženo po silnicích, následuje doprava železniční, pak vodní a úplné minimum je pak přepravováno letecky. Z hlediska průměrné přepravní vzdálenosti je pak pořadí přesně obrácené, na prvním místě je doprava letecká následovaná dopravou vodní, dále pak doprava železniční a pro nejkratší vzdálenosti se užívá doprava silniční.

Tabulka 1: Přeprava v tis. tun celkem [1]

2000 2002 2003 2004 2005 2006
Přeprava věcí celkem (tis. tun) 523 249 577 390 551 511 565 365 560 037 554 994
Železniční doprava 98 255 91 989 93 297 88 843 85 613 97 491
Silniční doprava 414 725 474 883 447 956 466 034 461 144 444 574
Vnitrozemská vodní doprava 1 907 1 686 1 277 1 275 1 956 2 032
Letecká doprava 16 18 20 21 20 22


Tabulka 2: Průměrná přepravní vzdálenost v km [1]

2000 2002 2003 2004 2005 2006
Průměrná přepravní vzdálenost celkem (km) 112,7 109,5 117,5 112,2 109,6 124,8
Železniční doprava 178,1 171,9 170,0 169,9 173,6 161,8
Silniční doprava 94,1 94,9 103,9 98,7 94,2 113,3
Vnitrozemská vodní doprava 405,4 348,4 398,8 321,0 398,5 377,3
Letecká doprava 2 350,6 1 766,3 2 093,6 2 156,6 2 296,4 2 142,2

Velkou roli při volbě způsobu dopravy samozřejmě hraje finanční hledisko a samozřejmě také dostupná infrastruktura. Každý podnik snažící se o šetrné chování k životnímu prostředí by tedy při volbě vhodného způsobu dopravy měl kromě finančních možností zvážit zejména možnosti z hlediska dostupné infrastruktury. Samozřejmě ne každý má možnost využívat dopravu vodní, ale nachází-li se podnik v blízkosti železniční tratě nebo má-li dokonce vybudovanou železniční vlečku, pak by bylo namístě volit takového dodavatele, který je schopen železnici také využívat a nezatěžovat už tak dnes přetíženou silniční síť a životní prostředí. Při volbě dopravy silniční pak velkou roli hraje vzdálenost mezi podnikem a jeho dodavatelem či dodavateli a také stáří technické parametry vozového parku. Splnění nejpřísnějších emisních limitů výfukových plynů silničních motorových vozidel (normy EURO) by mělo být samozřejmostí.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. 1,0 1,1 MD ČR (2007): Ročenka dopravy 2006. Ministerstvo dopravy ČR. Dostupné na http://www.sydos.cz/cs/rocenka-2006/index.html Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „MD“ použit vícekrát s různým obsahem