Otevřít hlavní menu

Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Vliv člověka na ekosystémy

Antropogenní vliv na světové ekosystémy je velký. V tomto úhlu pohledu rozlišujeme:

Přirozené ekosystémyEditovat

původní ekosystémy, buď klimaxová stádia (v ČR by to byl převážně smíšený listnatý les) nebo sukcesní stádia po disturbanci přirozeného původu (např. lavina, požár).

Nepřirozené ekosystémyEditovat

nepůvodní ekosystémy. Jejich existence je spojena s pravidelnými přísuny dodatkové energie. Např.:

  • louka (kosení),
  • smrková monokultura (výsadba),
  • rybník (rybníkářství – založení a pravidelné čištění).

Mnohé tradiční nepůvodní ekosystémy zvyšují druhovou pestrost (diverzitu) dané lokality a krajinní ekologové apelují na jejich zachování i pro další generace (proto musí majitelé chat v Krkonoších zajistit pravidelné kosení přilehlých luk). Vliv člověka na ekosystémy není tedy hodnocen vždy negativně.

Antropogenní vliv na celou planetu je dnes tak významný, že se někteří vědci ptají, zda vůbec existují „přirozené ekosystémy“. Vždyť i na tak odlehlých místech jakými je např. Antarktida lze nalézt stopy lidské činnosti (např. DDT v tělech zde žijících tučňáků).

Vzhledem k tomu, že k proměnám ekosystémů dochází i bez lidské činnosti, je velmi těžké určit podíl člověka na těchto změnách. Z toho těží někteří „pavědci“, kteří zpochybňují antropogenní podíl na změnách klimatu.

Porozumět komplexnosti ekosystému není snadné, i když se jedná o ekosystém velikosti lesíka. Porozumět globálnímu ekosystému komplexně je pro člověka-obyvatele Zeměkoule vlastně nemožné. Je nezbytné, aby si tuto skutečnost uvědomil každý, kdo se chce ochranou přírody zabývat. Z historie ochrany přírody známe totiž celou řadu případů, ve kterých v tzv. dobré víře (cílem snah byla ochrana přírody) bylo způsobeno mnoho zlého. Tento jev nazývám obvykle „katastrofický vliv nedovzdělaných lidí s dobrým úmyslem“. Modelovým příkladem je zákaz krav versus výskyt lavin ve vysokých horách. Ochránci přírody se vydali do rakouských Alp na kontrolu a byli šokování odtravněnými kravskými pěšinkami plnými močůvky, bláta a lejn. Prosadili tedy zákaz chovu dobytka na vysokohorských chatách. Domnívali se, že tak „ochránili“ vzácné vysokohorské louky plné vzácných alpínských endemitních rostlin. Několik let po tomto zákazu padaly v Alpách laviny mimo obvyklá lavinová pole – zničily nejen mnoho vzácné vegetace, ale také několik horských chat a byly i ztráty na lidských životech. Vládní komise, která tam byla vyslána, zjistila po několikaletém bádání, že dobytčí stezky jsou přirozenou bariérou proti skluzu lavin. Nebo naopak, že po nespasené a poléhavé trávě bez dobytčích stezek sněhová deska snadněji sklouzne. Laviny zničily nejen vzácné rostliny, ale strhly vše, včetně pedosféry. Obnova takto zničeného ekosystému je v horských podmínkách skoro nemožná. Obdobné zkušenosti přišly z více vysokohorských oblastí. Tak to dopadá, když se do ochrany přírody hrnou lidé bez komplexního usuzování a především bez znalosti daného regionu.