Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Strategie u živočichů: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Řádek 13: Řádek 13:
*nepít prakticky vůbec (Adax).
*nepít prakticky vůbec (Adax).


==Vnitrodruhová x mezidruhová==
Někdy se jedinec dostává do kleští mezi požadavky vnitrodruhové konkurence a požadavky konkurence mezidruhové. Modelovým příkladem je jelen. Čím větší paroží jelen na hlavě nosí, tím má větší naději uspět ve vnitrodruhové konkurenci v boji o laně. Zároveň ale čím mohutnější paroží, tím se mu hůře utíká před predátory (váha paroží, omezený prostor k pohybu mezi větvemi stromů). Obdobně samec páva královského láká samice na velikost a mohutnost a barevnost svého ocasu. Ovšem čím větší ocas, tím hůře se mu utíká před nepřáteli.
Optimalizace chování v tlaku vnitrodruhové a mezidruhové konkurence je náročný proces, který se vyvíjel celá staletí či tisíciletí a který bývá často vybalancován velmi přesně. Stačí malá změna v ekosystému a dojde k nerovnovážnému stavu, který může přítomné populace vážně ohrozit. V 60. letech 20. století byla zdevastována populace sobů Karibů v kanadské tundře a také na ni závisející populace kanadských vnitrozemních Inuitů.
==Strategie u rostlin==
==Strategie u rostlin==
Botanici rozlišují na rozdíl od zoologů tři hlavní strategie zajišťující přežití dané populace na daném území.
Botanici rozlišují na rozdíl od zoologů tři hlavní strategie zajišťující přežití dané populace na daném území.

Verze z 10. 9. 2009, 06:32

Různé druhy se s konkurencí a s nepříznivými faktory životního prostředí (stresory) vyrovnávají různě. Zoologové rozlišují hlavní dvě strategie zajišťující přežití dané populace na daném území.

Strategie r

r-stratégové se rychle množí, mají velké množství potomků, kterým věnují malou nebo žádnou péči. Obvykle jsou krátkověcí a pochopitelně velká část potomků umírá ve věku prereprodukčním, a to ačkoli reprodukčních schopností jsou r-stratégové schopni velmi záhy. Příkladem r-stratégů jsou potkani nebo kočky.

Strategie K

K-stratégové se množí pomalu, mají obvykle jednoho potomka, kterému věnují velkou péči. Úmrtnost potomků je proto (v přirozených podmínkách) malá. K-stratégové jsou dlouhověcí, pohlavní zralosti dosahují poměrně pozdě. K-stratégové jsou v situaci, kdy do jejich režimu zasáhne člověk např. neomezeným lovem, logicky v ohrožení. Příkladem K-stratégů jsou sloni, netopýři, primáti.

Mezi oběma strategiemi je přechodová škála, hovoříme o „r – K kontinuu“. Ovšem pojmy K-stratég a r-stratég jsou velmi relativní, jejich použití závisí vždy na kontextu. Sociobiologové například někdy uvažují tyto strategie v rámci lidské (tedy jedné) populace. (Nepochybně se každému z nás vybaví nějaký pečlivý otec, který by se dal označit za K-stratéga, a ploditel, který má typické rysy r-stratéga. Ovšem lidský druh jako celek je typický K-stratég.)

O strategiích můžeme hovořit v jakékoli jiné situaci. Každou a především nebezpečnou situaci je třeba nějak řešit a různé druhy zaujímají různé strategie. Modelovým příkladem může být řešení problému, jak se napít u napajedla. U napajedla v savaně číhají masožravé šelmy (to je jejich strategie, jak nalézt kořist) – je to nebezpečné místo. Mezi býložravými zvířaty byly pozorovány tyto strategie:

  • chodit k napajedlu mnohokrát a krátce se napít a co nejdříve od něj odběhnout pryč – tato strategie spoléhá na malou pravděpodobnost toho, že hladový predátor bude v krátkém okamžiku pití připraven zaútočit. Tuto strategii má většina afrických býložravců.
  • chodit k napajedlu málo a pít dlouze (antilopa vraná) – tato strategie spoléhá na malou pravděpodobnost setkání s predátorem u napajedla.
  • nepít prakticky vůbec (Adax).

Strategie u rostlin

Botanici rozlišují na rozdíl od zoologů tři hlavní strategie zajišťující přežití dané populace na daném území.

Strategie C

C-stratégové jsou „konkurence schopní“ – svou velikostí (pokryvností, biomasou) si vybojují místo v prostředí obecně pro růst rostlin příznivém (dostatečná vláha, dostatek záření, kvalitní půda). Semena C-stratégů jsou obvykle velká, s velkou hmotou živného pletiva, které zaručuje semenáčku kvalitní výživu po značně dlouhou dobu. C-stratégové si životní prostřední významným způsobem „upravují“ (např. opad listí zkvalitňuje půdu). Příkladem C-stratégů jsou stromy, např. cedr, lípa, dub.

Strategie S

S-stratégové jsou adaptovaní se na stres. Jsou to rostliny, které žijí v prostředí pro růst rostlin obecně nepříznivém (nedostatek vláky, půdy, v extrémních klimatických podmínkách). S-stratégové jsou obvykle schopní žít v prostředí pro růst rostlin obecně příznivém, ale nejsou schopni se vyrovnávat s konkurenčním (tj. v prostředí pro růst rostlin obecně příznivém rostou, jen když tam nejsou rostliny konkurence schopné (C-stratégové). Příkladem S-stratégů jsou sukulenty, kaktusy, horské nebo mokřadní rostliny, lišejníky.

Strategie R

(na rozdíl od zoostrategií se používá v botanických kruzích „velké“ R)

R-stratégové jsou adaptovaní na disturbance, tedy jsou to rostliny, které jsou spojeny s prvními fázemi ekologické sukcese. Většina populace je v podobě semen, v tzv. semenné bance v půdě, a čeká třeba i desetiletí na příležitost k růstu a rozmnožení. Semena R-stratégů jsou malá s malou hmotou živného pletiva. Příkladem jsou všechny jednoleté byliny, nebo rmen, maliník, kopřiva a další ruderální rostliny.

Mezi těmito třemi strategiemi existují přechody, které se vyznačují graficky v CSR trojúhelníku. Například většina trvalých bylin by se nacházela ve středu rovnoramenného RCS trojúhelníku.

Obr. CSR trojúhelník – trvalky.

Princip „Pán hory“

Princip „Pán hory“ říká: „Ten, kdo chce vytlačit Pána hory, musí být silnější, schopnější než on.“ V praxi populace druhu, který se v daném území již vyskytuje, je v konkurenčním boji s druhem s podobnou ekologickou nikou, který se v daném území nevyskytuje, ve velké výhodě. Pokud by druh invazní pouze stejně silný a schopný, v konkurenčním boji neuspěje. Vytlačit zavedený druh z obsazené (jeho) niky je těžké, chce to nějaké speciální schopnosti (např. výše zmíněné alelopathie).

Příkladem další rostlinné strategie je rozšiřování semen. Děje se tak buď biotickými cestami: v srsti savců (např. svízel přítula, pcháč), ve střevech savců, ptáků (např. malina, šípek), v nevyzvednutých spižírnách veverek (např. žalud, kaštan, lískový oříšek), na nohou vodních ptáků (např. kotvice), činností mravenců (např. vlaštovičník), nebo cestami abiotickými: větrem (např. javor, smetánka), vodou (např. kakost smrdutý).