Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Biotické a abiotické složky přírody: Porovnání verzí

bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
Do živé (biotické) složky ekosystému patří ''producenti'' (zelené rostliny produkující biomasu na základě fotosyntézy – svou energii získávají ze slunečního záření), ''konzumenti'' (býložravci, masožravci a všežravci – organismy konzumující biomasu rostlin nebo jiných živočichů – svou energii získávaní z chemických vazeb) a ''destruenti'' (houby, plísně, půdní mikroorganismy apod. – čili organismy rozkládající složité látky ústrojné (bílkoviny) na jednoduché látky neústrojné a z tohoto rozkladu získávají energii).  
Do živé (biotické) složky [[ekosystém|ekosystému]] patří ''producenti'' (zelené rostliny produkující biomasu na základě fotosyntézy – svou energii získávají ze slunečního záření), ''konzumenti'' (býložravci, masožravci a všežravci – organismy konzumující biomasu rostlin nebo jiných živočichů – svou energii získávaní z chemických vazeb) a ''destruenti'' (houby, plísně, půdní mikroorganismy apod. – čili organismy rozkládající složité látky ústrojné (bílkoviny) na jednoduché látky neústrojné a z tohoto rozkladu získávají energii).  
Energie se v ekosystému pohybuje vždy jedním směrem (''hovoříme tedy vždy o toku energie''), a to tak, že energie chemického záření se proměňuje v energii chemických vazeb od konzumentů 1 řádu – až po konzumenty 3. či 4. řádu (někdy i vyššího řádu), a to vždy se značnou ztrátou (ze systému odchází energie tepelná) – energetická kaskáda. Tato ztráta je také příčinou toho, že existence konzumentů vyšších řádů je omezena.
Energie se v ekosystému pohybuje vždy jedním směrem (''hovoříme tedy vždy o toku energie''), a to tak, že energie chemického záření se proměňuje v energii chemických vazeb od konzumentů 1 řádu – až po konzumenty 3. či 4. řádu (někdy i vyššího řádu), a to vždy se značnou ztrátou (ze systému odchází energie tepelná) – energetická kaskáda. Tato ztráta je také příčinou toho, že existence konzumentů vyšších řádů je omezena.


Složky neživé (abiotické) přírody jsou: půda, záření, voda (resp. vodní srážky), teplota, vítr, pravidelné disturbance, klimatické podmínky.
Složky neživé (abiotické) přírody jsou: půda, záření, [[voda]] (resp. vodní srážky), teplota, vítr, pravidelné disturbance, klimatické podmínky.


'''Hydrosféra''' (z řeckého: „hydor“ = voda a „sphaira“ = koule) je výraz pro veškerou masu vody na planetě Zemi. Většinu hydrosféry tvoří mořská voda (světové oceány zabírají 71 % povrchu Země). Mořská voda „je slaná“ – obsahuje Na<sup>+</sup>, Mg<sup>2+</sup>, Cl<sup>-</sup> a SO<sub>4</sub><sup>2-</sup>. Průměrný obsah soli v mořské vodě je 35 g/l.
'''[[Hydrosféra]]''' (z řeckého: „hydor“ = voda a „sphaira“ = koule) je výraz pro veškerou masu vody na planetě Zemi. Většinu hydrosféry tvoří mořská voda (světové oceány zabírají 71 % povrchu Země). Mořská voda „je slaná“ – obsahuje Na<sup>+</sup>, Mg<sup>2+</sup>, Cl<sup>-</sup> a SO<sub>4</sub><sup>2-</sup>. Průměrný obsah soli v mořské vodě je 35 g/l.


Vody kontinentální a podzemní jsou tzv. „sladkou vodou“. „Sladká voda“ obvykle obsahuje více Ca<sup>2+</sup> a HCO<sub>3</sub><sup>-</sup>.  
Vody kontinentální a podzemní jsou tzv. „sladkou vodou“. „Sladká voda“ obvykle obsahuje více Ca<sup>2+</sup> a HCO<sub>3</sub><sup>-</sup>.  
Řádek 10: Řádek 10:
Dále rozlišujeme na vodu povrchovou (oceány, moře, vodní toky, vodní nádrže, bažiny, atd. včetně vody v podobě ledu a sněhu), vodu podpovrchovou (v půdních pórech, podzemní voda, ve formě permafrostu), vodu v atmosféře a také vodu vázanou v živých organismech (tj. v tělech rostlin a živočichů).  
Dále rozlišujeme na vodu povrchovou (oceány, moře, vodní toky, vodní nádrže, bažiny, atd. včetně vody v podobě ledu a sněhu), vodu podpovrchovou (v půdních pórech, podzemní voda, ve formě permafrostu), vodu v atmosféře a také vodu vázanou v živých organismech (tj. v tělech rostlin a živočichů).  


Na planetě Zemi neustále probíhá hydrologický cyklus tzv. koloběh vody.
Na planetě Zemi neustále probíhá [[koloběh vody|hydrologický cyklus tzv. koloběh vody]].


Studiem vodních ekosystémů se zabývají hydrobiologové. Ve vodních ekosystémech hraje velkou roli proudění (na místech, kde voda neproudí, se vytvoří gradienty teploty a hustoty, což ovlivňuje distribuci živin a vodních organismů).
Studiem vodních ekosystémů se zabývají hydrobiologové. Ve vodních ekosystémech hraje velkou roli proudění (na místech, kde voda neproudí, se vytvoří gradienty teploty a hustoty, což ovlivňuje distribuci živin a vodních organismů).


'''Atmosféra''' (z řeckého: „atmos“ = pára a „sphaira“ = koule) je plynný obal tělesa (v tomto případu planety Země) v kosmickém prostoru. Atmosféru Země tvoří tyto složky: dusík 79 % (tento údaj i údaje následující jsou vyjádřeny v objemových procentech), kyslík – 21%, oxid uhličitý – 0,03%, vodní pára, vzácné plyny, pyl, spory plísní a také plynné, kapalné i pevné nečistoty (především SO4, nestabilní sloučeniny dusíku, sloučeniny halogenů, prach a saze).
'''[[Atmosféra]]''' (z řeckého: „atmos“ = pára a „sphaira“ = koule) je plynný obal tělesa (v tomto případu planety Země) v kosmickém prostoru. Atmosféru Země tvoří tyto složky: dusík 79 % (tento údaj i údaje následující jsou vyjádřeny v objemových procentech), kyslík – 21%, oxid uhličitý – 0,03%, vodní pára, vzácné plyny, pyl, spory plísní a také plynné, kapalné i pevné nečistoty (především SO<sub>4</sub>, nestabilní sloučeniny dusíku, sloučeniny halogenů, prach a saze).


'''Troposféra''' (z řeckého „tropos“ = otáčet, míchat a „sphaira“ = koule) je ta část atmosféry, se kterou přichází do styku rostliny, tj. zóna počasí zemského vzdušného obalu. Typické pro troposféru je to, že se stále mění. Je charakterizována:  
'''Troposféra''' (z řeckého „tropos“ = otáčet, míchat a „sphaira“ = koule) je ta část atmosféry, se kterou přichází do styku rostliny, tj. zóna počasí zemského vzdušného obalu. Typické pro troposféru je to, že se stále mění. Je charakterizována:  
Řádek 21: Řádek 21:
*klimatem (průměrný stav na daném místě)
*klimatem (průměrný stav na daném místě)


'''Klima''' determinuje výskyt rostlin a potažmo i výskyt živočichů. V ekologii hovoříme nejen o makroklimatu, což je klima zaznamenávané meteorologickými stanovišti, ale také o mikroklimatu, což je klima na specifických místech (svahy, úzká údolí, jámy). U většiny rostlin dochází k synchronizaci růstu s klimatickými rytmy.
'''[[Klima]]''' determinuje výskyt rostlin a potažmo i výskyt živočichů. V ekologii hovoříme nejen o makroklimatu, což je klima zaznamenávané meteorologickými stanovišti, ale také o mikroklimatu, což je klima na specifických místech (svahy, úzká údolí, jámy). U většiny rostlin dochází k synchronizaci růstu s klimatickými rytmy.


Obr. 1 Fotografie dokumentuje mikroklima pěšinky na louce, jejíž povrch bez vegetace je o něco chladnější a proto se na něm déle drží sněhová pokrývka.
Obr. 1 Fotografie dokumentuje mikroklima pěšinky na louce, jejíž povrch bez vegetace je o něco chladnější a proto se na něm déle drží sněhová pokrývka.


'''Litosféra''' (z řeckého „lithos“ = kámen, skála a „sphaira“ = koule) je pevný obal Země tvořený zemskou kůrou různé tloušťky (kontinentální zemská kůra je mocnější, než oceánská). Litosféra se skládá se z 12 velkých a mnoha menších desek, které „plavou“ na plastické vrstvě pláště Země. Pro ekologii je významné, že dochází k jejímu nepřetržitému fyzikálnímu a chemickému zvětrávání a litosféra se tak stává takřka nevyčerpatelnou zásobárnou rozmanitých chemických prvků – základním materiálem pro vznik půd.
'''[[Litosféra]]''' (z řeckého „lithos“ = kámen, skála a „sphaira“ = koule) je pevný obal Země tvořený zemskou kůrou různé tloušťky (kontinentální zemská kůra je mocnější, než oceánská). Litosféra se skládá se z 12 velkých a mnoha menších desek, které „plavou“ na plastické vrstvě pláště Země. Pro ekologii je významné, že dochází k jejímu nepřetržitému fyzikálnímu a chemickému zvětrávání a litosféra se tak stává takřka nevyčerpatelnou zásobárnou rozmanitých chemických prvků – základním materiálem pro vznik půd.


'''Pedosféra''' (z řeckého: „pedon“ = půda a „sphaira“ = koule) se nachází na povrchu litosféry. Půda ovšem není jen rozrušené litosféra, je to hmota vzniklá působením organismů a podmínek prostředí na litosféru. Půdu tvoří kromě zvětralého substrátu z litosféry také zbytky odumřelých těl rostlin a živočichů, exkrementy v různém stadiu rozkladu (= humus), půdní voda, půdní vzduch, kořeny rostlin a půdní živočichové. Pevné částice půdy jsou agregovány ve větších či menších zrnkách, mezi nimiž se nachází volný prostor vyplněný vodou nebo vzduchem – obé je nezbytné pro existenci půdních organismů. Typy a mocnosti horizontů půdy jsou do značné míry determinovány také klimatem. Každá půda roste, zraje, stárne a může i zaniknout (nebezpečím pro půdu je eroze). Krajina bez půdy je často nazývána „měsíční krajinou“ nebo „pouští“. Velký problém se zánikem půd známe např. z oblastí okolo Středozemního moře, ve kterých docházelo po staletí k odlesňování (za účelem stavby lodí, topiva, vysazování olivových hájů), nadměrné pastvě). Dnes v těchto oblastech na mnohých místech vykukují holé skály a (pokud existuje) je zde půdní vrstva je slabá a neúrodná.
'''[[Pedosféra]]''' (z řeckého: „pedon“ = půda a „sphaira“ = koule) se nachází na povrchu litosféry. Půda ovšem není jen rozrušené litosféra, je to hmota vzniklá působením organismů a podmínek prostředí na litosféru. Půdu tvoří kromě zvětralého substrátu z litosféry také zbytky odumřelých těl rostlin a živočichů, exkrementy v různém stadiu rozkladu (= humus), půdní voda, půdní vzduch, kořeny rostlin a půdní živočichové. Pevné částice půdy jsou agregovány ve větších či menších zrnkách, mezi nimiž se nachází volný prostor vyplněný vodou nebo vzduchem – obé je nezbytné pro existenci půdních organismů. Typy a mocnosti horizontů půdy jsou do značné míry determinovány také klimatem. Každá půda roste, zraje, stárne a může i zaniknout (nebezpečím pro půdu je eroze). Krajina bez půdy je často nazývána „měsíční krajinou“ nebo „pouští“. Velký problém se zánikem půd známe např. z oblastí okolo Středozemního moře, ve kterých docházelo po staletí k odlesňování (za účelem stavby lodí, topiva, vysazování olivových hájů), nadměrné pastvě). Dnes v těchto oblastech na mnohých místech vykukují holé skály a (pokud existuje) je zde půdní vrstva je slabá a neúrodná.


Klasifikace půd je složitá a přesahuje obsah tohoto předmětu. Pro hrubou informaci studentů jsou významné jen informace, že existují dva typy klasifikace půd.
Klasifikace půd je složitá a přesahuje obsah tohoto předmětu. Pro hrubou informaci studentů jsou významné jen informace, že existují dva typy klasifikace půd.
Řádek 51: Řádek 51:
Prvky vstupující do živých organismů a začleňované do biomasy se nazývají '''biogenní prvky'''. Každý biogenní prvek je přijímám do organismu, začleněn do hmoty organismu, vylučován z organismu do prostředí, kde slouží za potravu pro jiný organismus. Proto hovoříme o ''koloběhu prvků'' (látek). Rozlišujeme dva typy koloběhů:  
Prvky vstupující do živých organismů a začleňované do biomasy se nazývají '''biogenní prvky'''. Každý biogenní prvek je přijímám do organismu, začleněn do hmoty organismu, vylučován z organismu do prostředí, kde slouží za potravu pro jiný organismus. Proto hovoříme o ''koloběhu prvků'' (látek). Rozlišujeme dva typy koloběhů:  


*Typ 1 Koloběh uhlíku, kyslíku a vody – zásobník v atmosféře.
*Typ 1 [[Koloběh uhlíku]], [[Koloběh kyslíku|kyslíku]] a [[koloběh vody|vody]] – zásobník v atmosféře.
*Typ 2 Koloběh síry, fosforu, aj. biogenních prvků – zásobník v zemi.
*Typ 2 [[Koloběh síry]], [[koloběh fosforu|fosforu]], aj. biogenních prvků – zásobník v zemi.
(Koloběh dusíku je mezi těmito typy.)
([[Koloběh dusíku]] je mezi těmito typy.)


[[Kategorie:Základy ekologie]]
[[Kategorie:Základy ekologie]]
{{licence cc|Jančaříková, Kateřina}}
{{licence cc|Jančaříková, Kateřina}}