Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Biotické a abiotické složky přírody: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
Do živé (biotické) složky [[ekosystém|ekosystému]] patří ''producenti'' (zelené rostliny produkující biomasu na základě fotosyntézy – svou energii získávají ze slunečního záření), ''konzumenti'' (býložravci, masožravci a všežravci – organismy konzumující biomasu rostlin nebo jiných živočichů – svou energii získávají z chemických vazeb) a ''destruenti'' (houby, plísně, půdní mikroorganismy apod. – čili organismy rozkládající složité látky ústrojné (bílkoviny) na jednoduché látky neústrojné a z tohoto rozkladu získávají energii).  
Do živé (biotické) složky [[ekosystém|ekosystému]] patří ''producenti'' (zelené rostliny produkující biomasu na základě fotosyntézy – svou energii získávají ze slunečního záření), ''konzumenti'' (býložravci, masožravci a všežravci – organismy konzumující biomasu rostlin nebo jiných živočichů – svou energii získávají z chemických vazeb) a ''destruenti'' (houby, plísně, půdní mikroorganismy apod. – čili organismy rozkládající složité látky ústrojné (bílkoviny) na jednoduché látky neústrojné a z tohoto rozkladu získávají energii).  
Energie se v ekosystému pohybuje vždy jedním směrem (''hovoříme tedy vždy o toku energie''), a to tak, že energie chemického záření se proměňuje v energii chemických vazeb od konzumentů 1 řádu – až po konzumenty 3. či 4. řádu (někdy i vyššího řádu), a to vždy se značnou ztrátou (ze systému odchází energie tepelná) – energetická kaskáda. Tato ztráta je také příčinou toho, že existence konzumentů vyšších řádů je omezena.
Energie se v ekosystému pohybuje vždy jedním směrem (''hovoříme tedy vždy o toku energie''), a to tak, že energie chemického záření se proměňuje v energii chemických vazeb od konzumentů 1. řádu – až po konzumenty 3. či 4. řádu (někdy i vyššího řádu), a to vždy se značnou ztrátou (ze systému odchází energie tepelná) – energetická kaskáda. Tato ztráta je také příčinou toho, že existence konzumentů vyšších řádů je omezena.


Složky neživé (abiotické) přírody jsou: půda, záření, [[voda]] (resp. vodní srážky), teplota, vítr, pravidelné disturbance, klimatické podmínky.
Složky neživé (abiotické) přírody jsou: půda, záření, [[voda]] (resp. vodní srážky), teplota, vítr, pravidelné disturbance, klimatické podmínky.
Řádek 33: Řádek 33:


==[[Pedosféra]]==  
==[[Pedosféra]]==  
(z řeckého: „pedon“ = půda a „sphaira“ = koule) se nachází na povrchu litosféry. Půda ovšem není jen rozrušené litosféra, je to hmota vzniklá působením organismů a podmínek prostředí na litosféru. Půdu tvoří kromě zvětralého substrátu z litosféry také zbytky odumřelých těl rostlin a živočichů, exkrementy v různém stadiu rozkladu (= humus), půdní voda, půdní vzduch, kořeny rostlin a půdní živočichové. Pevné částice půdy jsou agregovány ve větších či menších zrnkách, mezi nimiž se nachází volný prostor vyplněný vodou nebo vzduchem – obé je nezbytné pro existenci půdních organismů. Typy a mocnosti horizontů půdy jsou do značné míry determinovány také klimatem. Každá půda roste, zraje, stárne a může i zaniknout (nebezpečím pro půdu je eroze). Krajina bez půdy je často nazývána „měsíční krajinou“ nebo „pouští“. Velký problém se zánikem půd známe např. z oblastí okolo Středozemního moře, ve kterých docházelo po staletí k odlesňování (za účelem stavby lodí, topiva, vysazování olivových hájů), nadměrné pastvě). Dnes v těchto oblastech na mnohých místech vykukují holé skály a (pokud existuje) je zde půdní vrstva je slabá a neúrodná.
(z řeckého: „pedon“ = půda a „sphaira“ = koule) se nachází na povrchu litosféry. Půda ovšem není jen rozrušená litosféra, je to hmota vzniklá působením organismů a podmínek prostředí na litosféru. Půdu tvoří kromě zvětralého substrátu z litosféry také zbytky odumřelých těl rostlin a živočichů, exkrementy v různém stadiu rozkladu (= humus), půdní voda, půdní vzduch, kořeny rostlin a půdní živočichové. Pevné částice půdy jsou agregovány ve větších či menších zrnkách, mezi nimiž se nachází volný prostor vyplněný vodou nebo vzduchem – obé je nezbytné pro existenci půdních organismů. Typy a mocnosti horizontů půdy jsou do značné míry determinovány také klimatem. Každá půda roste, zraje, stárne a může i zaniknout (nebezpečím pro půdu je eroze). Krajina bez půdy je často nazývána „měsíční krajinou“ nebo „pouští“. Velký problém se zánikem půd známe např. z oblastí okolo Středozemního moře, ve kterých docházelo po staletí k odlesňování (za účelem stavby lodí, topiva, vysazování olivových hájů), nadměrné pastvě). Dnes v těchto oblastech na mnohých místech vykukují holé skály a (pokud existuje) je zde půdní vrstva je slabá a neúrodná.


Klasifikace půd je složitá a přesahuje obsah tohoto předmětu. Pro hrubou informaci studentů jsou významné jen informace, že existují dva typy klasifikace půd.
Klasifikace půd je složitá a přesahuje obsah tohoto předmětu. Pro hrubou informaci studentů jsou významné jen informace, že existují dva typy klasifikace půd.
Řádek 45: Řádek 45:


===Hnědozem===  
===Hnědozem===  
půda, která vzniká ze spraší a sprašových hlín v rovinatém či mírně zvlněném reliéfu v podnebí mírně vlhčím, než je podnebí v černozemních oblastech. Pro hnědozem je typické, že světlý eluviálním horizont přechází do hnědého luvického horizontu bez záteků. Hnědozemě jsou neutrální až slabě kyselé. V suchých letech sklízí zemědělci hospodařících na hnědozemích větší úrodu, než zemědělci na černozemích. Původními ekosystémy na hnědozemích jsou doubravy a habrové doubravy.  
půda, která vzniká ze spraší a sprašových hlín v rovinatém či mírně zvlněném reliéfu v podnebí mírně vlhčím, než je podnebí v černozemních oblastech. Pro hnědozem je typické, že světlý eluviální horizont přechází do hnědého luvického horizontu bez záteků. Hnědozemě jsou neutrální až slabě kyselé. V suchých letech sklízí zemědělci hospodařících na hnědozemích větší úrodu, než zemědělci na černozemích. Původními ekosystémy na hnědozemích jsou doubravy a habrové doubravy.  


===Šedozem===  
===Šedozem===  
1 550

editací

Tyto webové stránky vyžadují pro svou funkci cookies. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie

Navigační menu