Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Biomy Země
Zonální biomy
Zonálních biomů (syn. zonobiomů) vytvořili botanici devět (někteří chápou „hory“ jako desátý).
Zonobiom je makroekosystém, který vždy odpovídá rámcovému makroklimatu určité zeměpisné a klimatické zóny. Tedy, který se vyvíjí při normální propustnosti půd pro vodu a průměrné přítomnosti živin v půdě. V zonobiomu se hovoří o tzv. klimatickém klimaxu (klimaxe, pro jehož vznik je rozhodující klima).
Biomy světa
- Tropický deštný prales
- Tropický sezónní prales
- Pouště a polopouště
- Savana
- Travinné biomy temperátní (tj. mírného pásu)
- Vždyzelený tvrdolistý porost mediteránního charakteru (tvrdolistý les a křoviny)
- Širokolistý (listnatý) boreální les
- Úzkolistý boreální les (tajga)
- Tundra
+ podle některých
- Hory
(Dalším makrobiomem je pochopitelně světový oceán.)
Azonální biómy
Azonální biomy jsou podmíněny regionálními či místními zvláštnostmi lokality, specifickými z hlediska reliéfu, typu půd, obsahu látek v půdách (skalní biotopy, mokřady, rašeliniště, zasolené půdy). V azonálním biomu není klimax klimatický. Rozlišujeme tyto azonální biomy:
- Pedobiómy – určovány půdou, zamokřená půda se nazývá aluviální pedobióm.
- Mangrove je azonální biom zonálního biomu tropický deštný sezónní prales.
- Mokřad je azonální biom zonálního biomu boreální jehličnatý les.
- Orobiómy jsou od zonálních biomů diferenciované nadmořskou výškou. Botanici zjistili, že výšková pásmovitost horské vegetace může připomínat (složením, dynamikou) jiné zonobiomy. Například horská a boreální smrčina nebo tundra a alpinské hole na Sněžce. Bylo objeveno pravidlo, že výškový rozdíl 70 m se rovná rozdílu v zeměpisné šířce o 1º, tj. cca 110 km. Návštěva hory Kilimandžáro (5595 m n. m.) v rovníkové Africe může proto svým způsobem zprostředkovat „cestu od rovníku k pólu“.
