Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Biomy Země

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zonální biómy

Zonálních biomů (syn. zonobiomů) vytvořili botanici devět (někteří chápou „hory“ jako desátý).

Zonobiom odpovídá vždy rámcovému makroklimatu určité zeměpisné a klimatické zóny, vyvíjí se při normální propustnosti půd pro vodu a průměrné přítomnosti živin v půdě. Klimatický klimax (pro jeho vznik je rozhodující klima).

  • Tropický deštný prales
  • Tropický sezónní prales
  • Pouště a polopouště
  • Savana
  • Travinné biomy temperátní (tj. mírného pásu)
  • Vždyzelený tvrdolistý porost mediteránního charakteru (tvrdolistý les a křoviny)
  • Širokolistý (listnatý) boreální les
  • Úzkolistý boreální les (tajga)
  • Tundra

+ podle některých

  • Hory

(Dalším makrobiomem je pochopitelně světový oceán.)

Azonální biómy

Azonální biomy jsou podmíněny regionálními či místními zvláštnostmi lokality, specifickými z hlediska reliéfu, typu půd, obsahu látek v půdách (skalní biotopy, mokřady, rašeliniště, zasolené půdy). Rozlišujeme tyto azonální biomy:

  • Pedobiómy – určovány půdou, zamokřená půda se nazývá aluviální pedobióm.
  • Mangrove je azonální biom zonálního biomu tropický deštný sezónní prales.
  • Mokřad je azonální biom zonálního biomu boreální jehličnatý les.
  • Orobiómy jsou od zonálních biomů diferenciované nadmořskou výškou. Botanici zjistili, že výšková pásmovitost horské vegetace může připomínat (složením, dynamikou) jiné zonobiomy. Například horská a boreální smrčina nebo tundra a alpinské hole na Sněžce. Bylo objeveno pravidlo, že výškový rozdíl 70 m se rovná rozdílu v zeměpisné šířce o 1º, tj. cca 110 km. Návštěva hory Kilimandžáro (5595 m n. m.) v rovníkové Africe může proto svým způsobem zprostředkovat „cestu od rovníku k pólu“.