Editace stránky Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Ochrana přírody a životního prostředí/Ochrana přírody a vymezení vztahu člověka k přírodě před první světovou válkou
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Editace může být zrušena. Prosím, zkontrolujte porovnání níže, abyste se ujistili, že to chcete provést, a poté pro dokončení zrušení editace níže zobrazené změny zveřejněte.
| Aktuální verze | Váš text | ||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Předchůdce moderní environmentální výchovy nalezneme napříč historií na všech světadílech. Stopy snah o definování „dobrého vztahu k přírodě a k živým tvorům“ nacházíme v mnoha náboženstvích a kultech a také v právních systémech mnoha států. Etické aspekty vztahu člověk-zvíře, resp. člověk-rostlina, resp. člověk-prostředí (krajina) nacházíme i v náboženských knihách. Přehled pasáží Starého zákona, které se věnují vztahu člověk-zvíře, vypracovaly [[wikipedia:cs:Věra Tydlitátová|V. Tydlitátová]] a P. Písařová (2007)<ref>TYDLITÁTOVÁ, V., PÍSAŘOVÁ, P. Vztah člověka a zvířete v Tanachu, Dostupné na http://www.tydlitatova.net/vztahclazvvtn.htm. [Citace 5. 10. 2007].</ref> nebo Ch. Birch a L. Visher (2007)<ref>BIRCH, CH., VISHER, L. 1. vyd. Život se zvířaty. Praha: Kalich, 2007. 100 s. ISBN 978-80-7017-068-7.</ref> a ve vztahu člověk-strom [[wikipedia:cs:Věra Tydlitátová|V. Tydlitátová]] (2008)<ref>TYDLITÁTOVÁ, V. Stromy ve starozákonní tradici. 1. vyd. Středokluky: Zdeněk Susa. 246s. ISBN 978-80-86057-47-7.</ref>. Problematice biblického pojetí vztahu člověk-příroda se věnovali [[wikipedia:cs:Erazim Kohák|E. Kohák]] (Šprunk,1995)<ref name="ŠPRUNK">ŠPRUNK, K. [ed.] Člověk - pastýř stvoření. 1. vyd. Brno: Cesta, 1995. Monotematické číslo revue Universum, 16 (Winter 1994/95). ISSN 1214-5769.</ref> a [[wikipedia:cs:Jan Heller|J. Heller]] (Šprunk,1995)<ref name="ŠPRUNK"/> nebo J. Nečas (2007<ref>NEČAS, J. Předvánoční zamyšlení nad hodnotami. [on-line]. Envigogika 2007/3. [Cit. 20.2. 2008]. Dostupné na http://www.envigogika.cuni.cz/view.php?cisloclanku=2007120007.</ref>a 2008<ref>NEČAS, J. Opravdu chceme trvale udržitelný rozvoj? [on-line]. Envigogika 2008/1. [Cit. 20.2. 2008]. Dostupné na http://www.envigogika.cuni.cz/view.php?nazevclanku=jiri-necas-opravdu-chceme-trvale-udrzitelny-rozvoj-12008&cisloclanku=2008060004.</ref>). Také [[wikipedia:en:Arne Næss|A. Naess]] se věnoval zkoumání vztahu člověk-příroda v biblických textech (Naess, 1994: str. 263–271)<ref name="NAESS">NAESS, A. Ekologie, pospolitost a životní styl : Náčrt ekosofie. 1. vyd. Prešov : Abies, 1994. 320 s. ISBN80-88699-09-6</ref>. A. Naess upozornil na skutečnost, že až teprve v poslední době se setkáváme s interpretacemi, které zdůrazňují, jak je člověk za své zacházení s divy přírody odpovědný Bohu, a které chápou člověka jako „strážce“, „pastýře“ stvoření (Naess, 1994: str. 268)<ref name="NAESS"/>. U nás koncepci „člověka jako pastýře stvoření“ zastává [[wikipedia:cs:Ekologická sekce České křesťanské akademie|Ekologická sekce České křesťanské akademie]] v čele s J. Nečasem a nedávno zesnulým J. Hellerem (Šprunk, 1995)<ref name="ŠPRUNK"/>. A. Naess ovšem toto pojetí kritizuje, protože ''„příroda není zeleninový záhon“'', a představu, že jí má a může člověk pomáhat, považuje za arogantní (Naess, 1994: str. 268)<ref name="NAESS"/>. | Předchůdce moderní environmentální výchovy nalezneme napříč historií na všech světadílech. Stopy snah o definování „dobrého vztahu k přírodě a k živým tvorům“ nacházíme v mnoha náboženstvích a kultech a také v právních systémech mnoha států. Etické aspekty vztahu člověk-zvíře, resp. člověk-rostlina, resp. člověk-prostředí (krajina) nacházíme i v náboženských knihách. Přehled pasáží Starého zákona, které se věnují vztahu člověk-zvíře, vypracovaly [[wikipedia:cs:Věra Tydlitátová|V. Tydlitátová]] a P. Písařová (2007)<ref>TYDLITÁTOVÁ, V., PÍSAŘOVÁ, P. Vztah člověka a zvířete v Tanachu, Dostupné na http://www.tydlitatova.net/vztahclazvvtn.htm. [Citace 5. 10. 2007].</ref> nebo Ch. Birch a L. Visher (2007)<ref>BIRCH, CH., VISHER, L. 1. vyd. Život se zvířaty. Praha: Kalich, 2007. 100 s. ISBN 978-80-7017-068-7.</ref> a ve vztahu člověk-strom [[wikipedia:cs:Věra Tydlitátová|V. Tydlitátová]] (2008)<ref>TYDLITÁTOVÁ, V. Stromy ve starozákonní tradici. 1. vyd. Středokluky: Zdeněk Susa. 246s. ISBN 978-80-86057-47-7.</ref>. Problematice biblického pojetí vztahu člověk-příroda se věnovali [[wikipedia:cs:Erazim Kohák|E. Kohák]] (Šprunk,1995)<ref name="ŠPRUNK">ŠPRUNK, K. [ed.] Člověk - pastýř stvoření. 1. vyd. Brno: Cesta, 1995. Monotematické číslo revue Universum, 16 (Winter 1994/95). ISSN 1214-5769.</ref> a [[wikipedia:cs:Jan Heller|J. Heller]] (Šprunk,1995)<ref name="ŠPRUNK"/> nebo J. Nečas (2007<ref>NEČAS, J. Předvánoční zamyšlení nad hodnotami. [on-line]. Envigogika 2007/3. [Cit. 20.2. 2008]. Dostupné na http://www.envigogika.cuni.cz/view.php?cisloclanku=2007120007.</ref>a 2008<ref>NEČAS, J. Opravdu chceme trvale udržitelný rozvoj? [on-line]. Envigogika 2008/1. [Cit. 20.2. 2008]. Dostupné na http://www.envigogika.cuni.cz/view.php?nazevclanku=jiri-necas-opravdu-chceme-trvale-udrzitelny-rozvoj-12008&cisloclanku=2008060004.</ref>). Také [[wikipedia:en:Arne Næss|A. Naess]] se věnoval zkoumání vztahu člověk-příroda v biblických textech (Naess, 1994: str. 263–271)<ref name="NAESS">NAESS, A. Ekologie, pospolitost a životní styl : Náčrt ekosofie. 1. vyd. Prešov : Abies, 1994. 320 s. ISBN80-88699-09-6</ref>. A. Naess upozornil na skutečnost, že až teprve v poslední době se setkáváme s interpretacemi, které zdůrazňují, jak je člověk za své zacházení s divy přírody odpovědný Bohu, a které chápou člověka jako „strážce“, „pastýře“ stvoření (Naess, 1994: str. 268)<ref name="NAESS"/>. U nás koncepci „člověka jako pastýře stvoření“ zastává [[wikipedia:cs:Ekologická sekce České křesťanské akademie|Ekologická sekce České křesťanské akademie]] v čele s J. Nečasem a nedávno zesnulým J. Hellerem (Šprunk, 1995)<ref name="ŠPRUNK"/>. A. Naess ovšem toto pojetí kritizuje, protože ''„příroda není zeleninový záhon“'', a představu, že jí má a může člověk pomáhat, považuje za arogantní (Naess, 1994: str. 268)<ref name="NAESS"/>. | ||
V historii lidstva se vždy vyskytovali výjimeční jedinci s vysokou environmentální senzitivitou (citlivostí k přírodě). Například [[wikipedia:cs:František z Assisi|sv. František]], sv. Gal, [[wikipedia:cs:Vincenc z Pauly|sv. Vincenc]] nebo [[wikipedia:cs:Rachel Carson|Rachel Carsonová]], [[wikipedia:en:Anna Botsford Comstock|Anna Comstocková]], [[wikipedia:en:Jay Norwood Darling|Ding Darling]], [[wikipedia:cs:Jane | V historii lidstva se vždy vyskytovali výjimeční jedinci s vysokou environmentální senzitivitou (citlivostí k přírodě). Například [[wikipedia:cs:František z Assisi|sv. František]], sv. Gal, [[wikipedia:cs:Vincenc z Pauly|sv. Vincenc]] nebo [[wikipedia:cs:Rachel Carson|Rachel Carsonová]], [[wikipedia:en:Anna Botsford Comstock|Anna Comstocková]], [[wikipedia:en:Jay Norwood Darling|Ding Darling]], [[wikipedia:cs:Jane Goodalová|Jane Goodalová]], [[wikipedia:en:Aldo Leopold|Aldo Leopold]], [[wikipedia:en:John Muir|John Muir]] (Wilke, 1993: str. 49)<ref>WILKE, RJ. (ed.) Environmental education : Teacher Resource Handbook : A practical Guide for K – 12 Environmental Education. Thousand Oaks, California: Corwin press, First Printing, 1993. ISBN 0-8039-6370-X.</ref>. A v historii lidstva byly také realizovány různé aktivity na ochranu přírody (již v roce 1872 byl zřízen první Národní park na světě – [[wikipedia:en:Yellowstone|Yellowstone]]). | ||
Skutečná celosvětová potřeba ochrany přírody a hledání „toho správného“ vztahu člověka k živým tvorům a přírodě, ač má, jak bylo výše řečeno, kořeny v minulosti, vzniká až po 1. světové válce. Tuto skutečnost nedávno zesnulý [[wikipedia:cs:Ivan Dejmal|I. Dejmal]] vyjádřil slovy: ''“Je jistě nutno uznat, že již v dávných dobách ustupoval polím, lesům, lukám, lidským sídlům zemský hvozd. Je však také třeba vědět, že až do poloviny 20. století to neznamenalo pohromu ani pro přírodu ani po člověka. Krajina mu byla prostorem jeho života. V ní měl člověk své sídlo, svá pole, své louky a les. Chodil v ní po cestách a mezích, které pro něj vytvořili jeho pradědové, a sázel k nim třešně i jablka pro vnoučata a sám sedal v stínu hrušně i lípy…“'' (Míchal, 1994: str. 73)<ref>MÍCHAL, I. Ekologická stabilita. 2. rozš. vyd. Brno: Veronica, 1994. 276 s. ISBN 80-85368-22-6.</ref>. | Skutečná celosvětová potřeba ochrany přírody a hledání „toho správného“ vztahu člověka k živým tvorům a přírodě, ač má, jak bylo výše řečeno, kořeny v minulosti, vzniká až po 1. světové válce. Tuto skutečnost nedávno zesnulý [[wikipedia:cs:Ivan Dejmal|I. Dejmal]] vyjádřil slovy: ''“Je jistě nutno uznat, že již v dávných dobách ustupoval polím, lesům, lukám, lidským sídlům zemský hvozd. Je však také třeba vědět, že až do poloviny 20. století to neznamenalo pohromu ani pro přírodu ani po člověka. Krajina mu byla prostorem jeho života. V ní měl člověk své sídlo, svá pole, své louky a les. Chodil v ní po cestách a mezích, které pro něj vytvořili jeho pradědové, a sázel k nim třešně i jablka pro vnoučata a sám sedal v stínu hrušně i lípy…“'' (Míchal, 1994: str. 73)<ref>MÍCHAL, I. Ekologická stabilita. 2. rozš. vyd. Brno: Veronica, 1994. 276 s. ISBN 80-85368-22-6.</ref>. | ||