Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Prostředky environmentální výchovy a podmínky vyučování/Propojení teorie a praxe (např. školy a školní jídelny)

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Školní stravování může být jedinečným místem propojení teorie a praxe realizace environmentální výchovy. Nabízí možnost obrátit pozornost žáků k přírodním a místním zdrojům, nabízí propojení teorie s praxí, otevírá prostor pro spolupráci školy s okolními zemědělskými výrobnami a k minimalizaci ekologické stopy.

Dnes, kdy se stále více populace [1][2] potýká s obezitou, by výchova a výuka zdravých stravovacích návyků měla být ve školách jednou z priorit (Stone, 2004)[3]. Proto ve světě vznikají projekty, které soustřeďují pozornost právě na propojení environmentální výchovy, resp. výchovy k trvale udržitelnému rozvoji s výchovou ke zdravému stravování. Jedním z takových projektů je projekt Jedlá škola (The Edible Schoolyard), který byl zahájen v roce 1995 na Střední škole Martina Luthera Kinga v Berkeley (The Edible Schoolyard, webové stránky, 2007)[4].

Ve Skandinávii ovšem takové propojení existuje přirozeně, aniž by mu byla věnována pozornost. Autorka disertační práce měla možnost týden obědvat společně s žáky a učiteli na Vääksy Upper Comprehensive School (Vääksyn Yhteiskoulu).

Žákům a studentům platí jídlo ve škole (snídani, svačinu, oběd) stát, což je významná součást finské státní politiky, která zdraví a vzdělávání dětí považuje za jednu z největších priorit. Škola začíná snídaní, na které se studenti potkávají s učiteli, debatují spolu a společně odcházejí do tříd. (Otázka na čas začátku vyučování učitele naprosto zaskočila – začínají „po snídani“, která ovšem trvá různou dobu.) Oběd je realizován formou švédského stolu, každý si vybere druh a množství jídla. K obědu si je možné nabrat celou řadu potravin – několik druhů chleba, máslo, margarín, brambory, rýži, kysel, bylinkový tvaroh, jogurty, pudinky a množství zeleniny, bylinek a bobulek (rybíz, maliny, angrešt). Maso je v jídelníčku jednou týdně. Žáci a studenti si mohou vybrat také z celé řady nápojů (mléko, kyselé mléko, voda, citronáda, bylinkový i černý čaj). Na každém stole ve školní jídelně stojí květináč s bylinkou (šalvěj, meduňka, máta). Strávníci si mohou zalít bylinkový čaj nebo dát několik lístků do jogurtu.

Na Vääksyn Yhteiskoulu je také věnována velká pozornost výuce vaření – žákyně i žáci se učí zásadám správné výživy, umění sestavit rodinný jídelníček podle principů zdravé výživy a samotnému vaření a přípravě pokrmů. Na škole je učebna vaření a také útulná komfortní jídelna, ve které žáci pokrmy připravené v tomto předmětu konzumují.

Některá česká ekocentra a střediska environmentální výchovy zdravé stravování propojené s environmentální výchovou také zavedla např. ekocentrum Chaloupky nebo Oucmanice (středisko Palety) a pokouší se „zážitkovou formou“ o osvětu mezi učiteli.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Např. podle I. Málkové ze společnosti Stop obezitě (STOB) je v ČR 20 – 30 % dětí obézních. A stále větší část populace je smířena s konzumací zdravotně závadného jídla nebo na něm má dokonce vytvořenou závislost (Málková, 1988).
  2. MÁLKOVÁ, I. Komplexní přístup k terapii dětské obezity. Psychológia a patopsychológia dieťata. 1988, 23. č. 2, 159-170. ISSN 0555-5574.
  3. STONE, MK. The menu. Resurgence. September/October 2004, č. 226, s. 12-13. ISSN neuvedeno.
  4. The Edible Schoolyard. [web-site]. [Cit. 2. 8. 2007]. Dostupné na http://www.edibleschoolyard.org/about.html.