Editace stránky Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Cíle environmentální výchovy

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Varování: Nejste přihlášen(a). Pokud uložíte jakoukoli editaci, vaše IP adresa bude zveřejněna v historii této stránky. Pokud se přihlásíte nebo si vytvoříte účet, vaše editace budou připsány vašemu uživatelskému jménu a získáte i další výhody.

Editace může být zrušena. Zkontrolujte a pak potvrďte změny zobrazené níže.

Aktuální verze Váš text
Řádek 6: Řádek 6:
 
*oblast osobnostní.
 
*oblast osobnostní.
 
==Cíle environmentální výchovy v mezinárodních dokumentech==  
 
==Cíle environmentální výchovy v mezinárodních dokumentech==  
Hlavní [[Tbilisi Declaration|cíle environmentální výchovy formulované v roce 1977 v Tbilisi]] jsou (Činčera, 2007: str. 12)<ref name="ČINČERA">ČINČERA, J. Environmentální výchova : od cílů k prostředkům. 1. vyd. Brno : Paido, 2007. 116s. ISBN 978-80-7315-147-8.</ref>:
+
Hlavní cíle environmentální výchovy formulované v roce 1977 v Tbilisi jsou (Činčera, 2007: str. 12)<ref name="ČINČERA">ČINČERA, J. Environmentální výchova : od cílů k prostředkům. 1. vyd. Brno : Paido, 2007. 116s. ISBN 978-80-7315-147-8.</ref>:
 
*posílit vědomí a porozumění ekonomické, sociální ekologické provázanosti v městských i venkovských oblastech,
 
*posílit vědomí a porozumění ekonomické, sociální ekologické provázanosti v městských i venkovských oblastech,
 
*poskytnout každému příležitost dosáhnout znalostí, hodnot, názorů, odpovědnosti a dovedností k ochraně a zlepšování životního prostředí
 
*poskytnout každému příležitost dosáhnout znalostí, hodnot, názorů, odpovědnosti a dovedností k ochraně a zlepšování životního prostředí
Řádek 14: Řádek 14:
  
 
==Cíle environmentální výchovy v odborné literatuře==
 
==Cíle environmentální výchovy v odborné literatuře==
E. Kohák uvádí, že snad nejdůležitějším úkolem základních škol je ''učit děti soucitu a porozumění pro svět mimo ně samé, pro ostatní děti, zvířata, rostliny'' (Kohák, 2000: str. 47)<ref name = "KOHÁK"> KOHÁK, E. Zelená svatozář : kapitoly z ekologické etiky. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2000, 204 s. ISBN: 80-85850-86-9.</ref>.
+
E. Kohák uvádí, že snad nejdůležitějším úkolem základních škol je ''učit děti soucitu a porozumění pro svět mimo ně samé, pro ostatní děti, zvířata, rostliny'' (Kohák, 2000: str. 47)<ref name="KOHÁK">KOHÁK, E. Zelená svatozář : kapitoly z ekologické etiky. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2000, 204 s. ISBN: 80-85850-86-9.</ref>.
  
J. Palmerová (2003)<ref name="PALMER">PALMER, Joy A. 2003. ''Environmental education in the 21st Century''. London; New York: 2003. P. 146-8.</ref> uvádí cíle v kognitivní rovině, např. znát následky chování, které umožňují kritické zhodnocení situace, v etické rovině, které vedou k chování pro blaho společnosti, a v rovině estetické, např. uvědomění si, že příroda je krásná.
+
J. Palmerová (2003) <ref></ref>uvádí cíle v kognitivní rovině, např. znát následky chování, které umožňují kritické zhodnocení situace, v etické rovině, které vedou k chování pro blaho společnosti, a v rovině estetické, např. uvědomění si, že příroda je krásná.
  
 
Obdobně G. de Haan (1993: str. 52)<ref>HAAN, de. G. Základy environmentálného vzdelávania v škole. Human communication studies. 1993. vol. 1. Environmentálna výchova v rodine a škole. Bratislava, 1993. s. 5-24.</ref> vidí tři okruhy cílů environmentální výchovy: '''kognitivní''' – poznatky z předmětné oblasti (tzn. přírodovědné, včetně prognostických modelů), '''návykové''' – každodenní chování, '''kulturně podmíněné hodnoty''' – úcta k životu, k hodnotám, ohleduplnost, citlivost, pokora.
 
Obdobně G. de Haan (1993: str. 52)<ref>HAAN, de. G. Základy environmentálného vzdelávania v škole. Human communication studies. 1993. vol. 1. Environmentálna výchova v rodine a škole. Bratislava, 1993. s. 5-24.</ref> vidí tři okruhy cílů environmentální výchovy: '''kognitivní''' – poznatky z předmětné oblasti (tzn. přírodovědné, včetně prognostických modelů), '''návykové''' – každodenní chování, '''kulturně podmíněné hodnoty''' – úcta k životu, k hodnotám, ohleduplnost, citlivost, pokora.
Řádek 31: Řádek 31:
 
*a ze skutečného jednání pro ochranu přírody a životního prostředí.
 
*a ze skutečného jednání pro ochranu přírody a životního prostředí.
  
'''Environmentální senzitivita''' ''byla mnohými odborníky určena jako'' '''hlavní cíl environmentální výchovy''' ''a stává se proto také předmětem vzrůstajícího výzkumného zájmu. Environmentální senzitivita nevzniká jako reakce na určitý ojedinělý prožitek, ale vytváří se jako odpověď na větší množství více či méně důležitých zážitků, které se během života objevují. Vzniká složitou interakcí mezi množstvím životních zážitků a jejich interpretací daným jednotlivcem.'' (Franěk, 2004)<ref name="FRANĚK4">FRANĚK, M. Psychosociální faktory ovlivňující úspěšnost environmentální výchovy. [on-line]. Praha: Český ekologický ústav, oddělení environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, 2004. [Citace 1. 2. 2005]
+
'''Environmentální senzitivita''' ''byla mnohými odborníky určena jako'' ''hlavní cíl environmentální výchovy ''a stává se proto také předmětem vzrůstajícího výzkumného zájmu. Environmentální senzitivita nevzniká jako reakce na určitý ojedinělý prožitek, ale vytváří se jako odpověď na větší množství více či méně důležitých zážitků, které se během života objevují. Vzniká složitou interakcí mezi množstvím životních zážitků a jejich interpretací daným jednotlivcem (Franěk, 2004)<ref name="FRANĚK4">FRANĚK, M. Psychosociální faktory ovlivňující úspěšnost environmentální výchovy. [on-line]. Praha: Český ekologický ústav, oddělení environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, 2004. [Citace 1. 2. 2005]
 
Dostupné na http://www.volny.cz/evans01/sisyfos/fr_studie.rtf.  
 
Dostupné na http://www.volny.cz/evans01/sisyfos/fr_studie.rtf.  
 
</ref>.
 
</ref>.
Řádek 45: Řádek 45:
 
Problematiku budování environmentální senzitivity studoval v zahraniční literatuře M. Franěk (2000)<ref name="FRANĚK"/>. Jeho závěr je, že proces rozvoje environmentální senzitivity je složité a individuální. Stejné metody nevedou u všech jedinců ke stejnému cíli. Environmentální výchova environmentální senzitivitu ovlivňuje nejen pozitivně, ale také negativně, např. z důvodu nevhodných metod prosazování „správného názoru“ či „správného chování“. Hyperstudie M. Fraňka (2000)<ref name="FRANĚK"/> se kloní k názoru, že afinita k přírodě (biofilie) je vrozená všem, jak tvrdí Kahn (1997), cit. z Franěk 2000<ref name="FRANĚK"/>, Kellert a Wilson (1993), cit. z Franěk 2000<ref name="FRANĚK"/>, ale že je možné ji nevhodným didaktickým působením utlumit nebo dokonce transformovat na biofóbii (Franěk, 2000)<ref name="FRANĚK"/>.
 
Problematiku budování environmentální senzitivity studoval v zahraniční literatuře M. Franěk (2000)<ref name="FRANĚK"/>. Jeho závěr je, že proces rozvoje environmentální senzitivity je složité a individuální. Stejné metody nevedou u všech jedinců ke stejnému cíli. Environmentální výchova environmentální senzitivitu ovlivňuje nejen pozitivně, ale také negativně, např. z důvodu nevhodných metod prosazování „správného názoru“ či „správného chování“. Hyperstudie M. Fraňka (2000)<ref name="FRANĚK"/> se kloní k názoru, že afinita k přírodě (biofilie) je vrozená všem, jak tvrdí Kahn (1997), cit. z Franěk 2000<ref name="FRANĚK"/>, Kellert a Wilson (1993), cit. z Franěk 2000<ref name="FRANĚK"/>, ale že je možné ji nevhodným didaktickým působením utlumit nebo dokonce transformovat na biofóbii (Franěk, 2000)<ref name="FRANĚK"/>.
  
Významná skupina odborníků usuzuje, že je některým lidem afinita k přírodě vrozená ve vyšší míře a jiným v míře nižší, respektive žádné. Skutečnost, že je predispozice zájmu o přírodu vrozená některým jedincům ve vyšší míře odpovídá teorii přírodovědné inteligence (Gardner, 2003<ref>GARDNER, H. Multiple Intelligences After Twenty Years. [on-line]. Chicago, Illinois: American Educational Research Association. April, 2003. 21. [cit. 1. 1. 2006]. Dostupné na </ref>, Wilson, 1998<ref>WILSON, LO. The Eighth Intelligence: Naturalistic Intelligence. [online]. Poslední úpravy 1998. [cit. 28. 12. 2005]. Dostupné na http://www.newhorizons.org/strategies/environmental/wilson2.htm >.</ref>, Meyer, 1997 <ref name="MEYER"/>a Campbell, 1997<ref name="CAMPBELL"/>). Toto tvrzení se opírá o rozhovory, které uskutečnil Pavel Kovář s předními českými ekology např. J. Jeníkem, J. Slavíkovou (Kovář, 1989)<ref>KOVÁŘ, P. Klíč k rovnováze: Dvanáct rozhovorů o ekologické botanice především…1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1989. 141s. ISBN 80-7031-132-0.</ref>. A s autobiografickými vzpomínkami přírodovědce E. T. Setona, který se zamýšlí, proč se z něj stal přírodovědec, když jeho sourozenci vyrůstající ve stejné rodině za stejných podmínek tyto vlohy neprojevili: ''„Všechny mé touhy a úsilí spěly k tomu, abych se zabýval divokými tvory ve světě kolem sebe. Přicházeje z lesů do velkého města Toronta, všecko jsem sice opouštěl, ale duchovní síla a vůle způsobily, že jsem divoké tvory nalézal i ve městě. Vstoupili do mého života způsobem, který polekal ty, kteří byli jinak založeni. Každým rokem se mi dostalo nové příležitosti a každým rokem překvapující důkazy onoho skrytého zákona – vyhledával jsem a nacházel. Říkám si, zda tento zákon také není tvůrčí silou (sic!), protože mí bratří, kteří žili se mnou ve stejném domě, taková spojení nenavazovali.”'' (Seton, 1977: str. 56)<ref>
+
Významná skupina odborníků usuzuje, že je některým lidem afinita k přírodě vrozená ve vyšší míře a jiným v míře nižší, respektive žádné. Skutečnost, že je predispozice zájmu o přírodu vrozená některým jedincům ve vyšší míře odpovídá teorii přírodovědné inteligence (Gardner, 2003<ref>GARDNER, H. Multiple Intelligences After Twenty Years. [on-line]. Chicago, Illinois: American Educational Research Association. April, 2003. 21. [cit. 1. 1. 2006]. Dostupné na </ref>, Wilson, 1998<ref>WILSON, LO. The Eighth Intelligence: Naturalistic Intelligence. [online]. Poslední úpravy 1998. [cit. 28. 12. 2005]. Dostupné na http://www.newhorizons.org/strategies/environmental/wilson2.htm >.</ref>, Meyer, 1997 <ref name="MEYER"/>a Campbell, 1997<ref name="CAMPBELL/>). Toto tvrzení se opírá o rozhovory, které uskutečnil Pavel Kovář s předními českými ekology např. J. Jeníkem, J. Slavíkovou (Kovář, 1989)<ref>KOVÁŘ, P. Klíč k rovnováze: Dvanáct rozhovorů o ekologické botanice především…1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1989. 141s. ISBN 80-7031-132-0.</ref>. A s autobiografickými vzpomínkami přírodovědce E. T. Setona, který se zamýšlí, proč se z něj stal přírodovědec, když jeho sourozenci vyrůstající ve stejné rodině za stejných podmínek tyto vlohy neprojevili: ''„Všechny mé touhy a úsilí spěly k tomu, abych se zabýval divokými tvory ve světě kolem sebe. Přicházeje z lesů do velkého města Toronta, všecko jsem sice opouštěl, ale duchovní síla a vůle způsobily, že jsem divoké tvory nalézal i ve městě. Vstoupili do mého života způsobem, který polekal ty, kteří byli jinak založeni. Každým rokem se mi dostalo nové příležitosti a každým rokem překvapující důkazy onoho skrytého zákona – vyhledával jsem a nacházel. Říkám si, zda tento zákon také není tvůrčí silou (sic!), protože mí bratří, kteří žili se mnou ve stejném domě, taková spojení nenavazovali.”'' (Seton, 1977: str. 56)<ref>
 
SETON, ET. Cesta životem a přírodou. 1. vyd. Praha: Orbis, 1977. 350 s. ISBN neuvedeno.
 
SETON, ET. Cesta životem a přírodou. 1. vyd. Praha: Orbis, 1977. 350 s. ISBN neuvedeno.
 
</ref>. Obdobně K. Lorenz vzpomíná na první (ještě dětské) badatelské počiny: ''„Hodně věcí jsem dělal už od začátku správně, ať už díky náhodě nebo instinktu“'' (Mündl, 1992: str. 18)<ref name="MUNDL">MÜNDL, K. Zachraňme naději: Rozhovory s Konradem Lorenzem. 1. vyd. Praha : Panorama, 1992. 152 s, Bez ISBN.</ref>.
 
</ref>. Obdobně K. Lorenz vzpomíná na první (ještě dětské) badatelské počiny: ''„Hodně věcí jsem dělal už od začátku správně, ať už díky náhodě nebo instinktu“'' (Mündl, 1992: str. 18)<ref name="MUNDL">MÜNDL, K. Zachraňme naději: Rozhovory s Konradem Lorenzem. 1. vyd. Praha : Panorama, 1992. 152 s, Bez ISBN.</ref>.
Řádek 52: Řádek 52:
  
 
==Bránit odcizení přírodě==  
 
==Bránit odcizení přírodě==  
Odcizení (resp. odcizování) přírodě je typickým fenoménem euroamerické kultury přelomu 20. a 21. století. Jedním z prvních, kdo na problém odcizování přírodě upozornil, byl K. Lorenz, který si všiml, ''že většina lidí se odnaučila zacházet s živými systémy, protože zachází většinou s předměty umělými, které nebudí úctu''. K. Lorenz vypozoroval, že proces odcizování vede ke změnám sociálního chování i ke změnám osobnosti (Mündel, 1992<ref name="MUNDL"/>, Lorenz, 1992<ref>LORENZ, K. Takzvané zlo. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1992. ISBN: 80-200-1098-X,</ref>), např. k rozpadu rodin, nárůstu kriminality a civilizačních chorob, jakými je obezita (např. Málková, 1988)<ref>MÁLKOVÁ, I. Komplexní přístup k terapii dětské obezity. Psychológia a patopsychológia dieťata. 1988, 23. č. 2, 159-170. ISSN 0555-5574.</ref> nebo deprese atd. Některé tyto negativní změny jsou podchyceny statisticky (např. 50 % americké populace je poznamenáno psychiatrickou diagnózou) a dáváno do přímé souvislosti s odklonem od „přirozeného způsobu života“ čili s odcizováním přírodě (Drtikolová, Koukolík, 1996)<ref>DRTIKOLOVÁ, J., KOUKOLÍK, F. Vzpoura deprivantů. 1 vyd. Praha: Makropulos, 1996. ISBN: 978-80-7262-410-2.</ref>. Podle P. Saka (2006)<ref>SAK, P. Odcizování přírodě – důsledek či příčina krize člověka a společnosti. [on-line]. Referát přednesený na Semináři pořádaném Komisí pro životní prostředí AV ČR v Praze 27. 4. 2006. [14. 5. 2008]. Dostupné na http://www.iris-ops.cz/?q=odcizovani-prirode-dusledek-ci-pricina-krize-cloveka-spolecnosti. </ref> má fenomén odcizování člověka přírodě (resp. vitálnímu principu) individuálně lidský a sociální rozměr.
+
Odcizení (resp. odcizování) přírodě je typickým fenoménem euroamerické kultury přelomu  
 +
20. a 21. století. Jedním z prvních, kdo na problém odcizování přírodě upozornil, byl K. Lorenz, který si všiml, ''že většina lidí se odnaučila zacházet s živými systémy, protože zachází většinou s předměty umělými, které nebudí úctu''. K. Lorenz vypozoroval, že proces odcizování vede ke změnám sociálního chování i ke změnám osobnosti (Mündel, 1992<ref name="MUNDL"/>, Lorenz, 1992<ref>LORENZ, K. Takzvané zlo. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1992. ISBN: 80-200-1098-X,</ref>), např. k rozpadu rodin, nárůstu kriminality a civilizačních chorob, jakými je obezita (např. Málková, 1988)<ref>MÁLKOVÁ, I. Komplexní přístup k terapii dětské obezity. Psychológia a patopsychológia dieťata. 1988, 23. č. 2, 159-170. ISSN 0555-5574.</ref> nebo deprese atd. Některé tyto negativní změny jsou podchyceny statisticky (např. 50 % americké populace je poznamenáno psychiatrickou diagnózou) a dáváno do přímé souvislosti s odklonem od „přirozeného způsobu života“ čili s odcizováním přírodě (Drtikolová, Koukolík, 1996)<ref>DRTIKOLOVÁ, J., KOUKOLÍK, F. Vzpoura deprivantů. 1 vyd. Praha: Makropulos, 1996. ISBN: 978-80-7262-410-2.</ref>. Podle P. Saka (2006)<ref>SAK, P. Odcizování přírodě – důsledek či příčina krize člověka a společnosti. [on-line]. Referát přednesený na Semináři pořádaném Komisí pro životní prostředí AV ČR v Praze 27. 4. 2006. [14. 5. 2008]. Dostupné na http://www.iris-ops.cz/?q=odcizovani-prirode-dusledek-ci-pricina-krize-cloveka-spolecnosti. </ref> má fenomén odcizování člověka přírodě (resp. vitálnímu principu) individuálně lidský a sociální rozměr.
  
 
''Odcizení přírodě'' definuje E. Kohák jako '''otupení schopnosti soucitu i vůle chránit'' (Kohák, 2000, str. 162<ref name="KOHÁK"/>).
 
''Odcizení přírodě'' definuje E. Kohák jako '''otupení schopnosti soucitu i vůle chránit'' (Kohák, 2000, str. 162<ref name="KOHÁK"/>).
Řádek 62: Řádek 63:
 
Řadu příkladů odcizení přírodě v rovině chování i postojů dokumentuje např. E. Strejčková (1998)<ref>STREJČKOVÁ, E. [ed.] Děti, aby byly a žily. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2005. 96 s. ISBN 80-7212-382-3.</ref>. Odcizení od přírody se podle odborníků zabývajících se environmentální etikou projevuje mimo jiné ztrátou pocitu spoluodpovědnosti za stav přírodního prostředí (Franěk, 2000)<ref name="FRANĚK"/>.
 
Řadu příkladů odcizení přírodě v rovině chování i postojů dokumentuje např. E. Strejčková (1998)<ref>STREJČKOVÁ, E. [ed.] Děti, aby byly a žily. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2005. 96 s. ISBN 80-7212-382-3.</ref>. Odcizení od přírody se podle odborníků zabývajících se environmentální etikou projevuje mimo jiné ztrátou pocitu spoluodpovědnosti za stav přírodního prostředí (Franěk, 2000)<ref name="FRANĚK"/>.
  
Odcizování může zpomalit dostatek „prožitků přírody“, které pomáhají člověku cítit a chránit, učí soucitu a vytváří motivaci pro ekologický aktivismus<ref>Ovšem definice pojmu “prožitek přírody” neexistuje.</ref>(Kohák, 2000: str. 162)<ref name="KOHÁK"/>. Obdobně v kontextu odcizení a boji proti němu považují R. Hanuš a I. Jirásek (1996)<ref name="HANUŠ">HANUŠ, R., JIRÁSEK, I. Výchova v přírodě. 1. vyd. Ostrava: vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, MŽP ČR a Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, 1996. Svazek 21. s. 59. </ref> za cíle environmentální výchovy „zážitek“. Zážitek definují jako nenahraditelný, nepřenosný a komplexní podnět pro lidský život (Hanuš, Jirásek, 1996)<ref name="HANUŠ"/>.
+
Odcizování může zpomalit dostatek „prožitků přírody“, které pomáhají člověku cítit a chránit, učí soucitu a vytváří motivaci pro ekologický aktivismus<ref>Ovšem definice pojmu “prožitek přírody” neexistuje.</ref>(Kohák, 2000: str. 162)<ref name=KOHÁK"/>. Obdobně v kontextu odcizení a boji proti němu považují R. Hanuš a I. Jirásek (1996)<ref name="HANUŠ">HANUŠ, R., JIRÁSEK, I. Výchova v přírodě. 1. vyd. Ostrava: vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, MŽP ČR a Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, 1996. Svazek 21. s. 59. </ref> za cíle environmentální výchovy „zážitek“. Zážitek definují jako nenahraditelný, nepřenosný a komplexní podnět pro lidský život (Hanuš, Jirásek, 1996)<ref name="HANUŠ"/>.
  
 
Zde opět narážíme na terminologickou nejednotu – nejednotu používání pojmů ''zážitek'' a ''prožitek''. Tato práce se drží terminologické studie vypracované I. Jiráskem (2001)<ref name="JIRÁSEK">JIRÁSEK, I. Významová diference prožitel- zážitek v českém jazyce. Kirchner, J., Hogenová (eds). Praha: UK FTVS 2001, str. 12 - 18. ISBN 80-86317-16-1. Dostupné na http://pf.ujep.cz/~kirchner/konference/sbornik_prozitek_34.pdf.</ref>. I. Jirásek neprokázal žádný sémantický rozdíl v používání pojmů zážitek a prožitek (jen upozornil na skutečnost, že pojem ''zážitek'' je používán 3x častěji), ale (na základě etymologických rozborů prostředí zážitkové pedagogiky) navrhl diferenciaci termínů. Termín ''prožitek'' = intenzivní, důkladný způsob žití. Je charakterizován přítomností. Termín ''zážitek'' = přesah prožitku, dosažení cíle a celkovost v žití. Pojem ''zážitek'' se vždy vztahuje k minulému prožívání. Pojem ''prožitek'' vyjadřuje vyšší míru aktivity (předpona pro vyjadřuje aktivnější účast) a vyšší míru zvnitřnění než pojem ''zážitek''.
 
Zde opět narážíme na terminologickou nejednotu – nejednotu používání pojmů ''zážitek'' a ''prožitek''. Tato práce se drží terminologické studie vypracované I. Jiráskem (2001)<ref name="JIRÁSEK">JIRÁSEK, I. Významová diference prožitel- zážitek v českém jazyce. Kirchner, J., Hogenová (eds). Praha: UK FTVS 2001, str. 12 - 18. ISBN 80-86317-16-1. Dostupné na http://pf.ujep.cz/~kirchner/konference/sbornik_prozitek_34.pdf.</ref>. I. Jirásek neprokázal žádný sémantický rozdíl v používání pojmů zážitek a prožitek (jen upozornil na skutečnost, že pojem ''zážitek'' je používán 3x častěji), ale (na základě etymologických rozborů prostředí zážitkové pedagogiky) navrhl diferenciaci termínů. Termín ''prožitek'' = intenzivní, důkladný způsob žití. Je charakterizován přítomností. Termín ''zážitek'' = přesah prožitku, dosažení cíle a celkovost v žití. Pojem ''zážitek'' se vždy vztahuje k minulému prožívání. Pojem ''prožitek'' vyjadřuje vyšší míru aktivity (předpona pro vyjadřuje aktivnější účast) a vyšší míru zvnitřnění než pojem ''zážitek''.
Řádek 73: Řádek 74:
 
Koncept ekologické stopy vyvinuli W. Rees a M. Wackernagel v roce 1996 jako nástroj výpočtu hodnoty environmentálních zdrojů a (uměle vytvořené) měřítko udržitelnosti lidských aktivit vyjadřované v „globálních hektarech“ na osobu (Wackernagel, Rees, 1996)<ref>WACKERNAGEL, M., REES, W. Our Ecological Footprint : Reducing Human Impact on the Earth. New Society Publishers, Gabriola Island 1996, Canada. 176s. ISBN: 9780865713123.</ref>.
 
Koncept ekologické stopy vyvinuli W. Rees a M. Wackernagel v roce 1996 jako nástroj výpočtu hodnoty environmentálních zdrojů a (uměle vytvořené) měřítko udržitelnosti lidských aktivit vyjadřované v „globálních hektarech“ na osobu (Wackernagel, Rees, 1996)<ref>WACKERNAGEL, M., REES, W. Our Ecological Footprint : Reducing Human Impact on the Earth. New Society Publishers, Gabriola Island 1996, Canada. 176s. ISBN: 9780865713123.</ref>.
  
'''Globální hektar''' je uměle vytvořená jednotka vyjadřující celou řadu proměnných (kvalitu půdy, množství srážek atd.), která podle autorů ekologické stopy odpovídá průměrnému (týká se kvality půdy, klimatu apod. veličinám) hektaru půdy na Zeměkouli.
+
'''Globální hektar''' je uměle vytvořená jednotka vyjadřující celou řadu proměnných (kvalitu půdy, množství srážek atd.), která podle autorů ekologické stopy odpovídá průměrnému (táká se kvality půdy, klimatu apod. veličinám) hektaru půdy na Zeměkouli.
  
Různé kategorie lidské spotřeby jsou převedeny na plochy biologicky produktivních ploch nezbytných k zajištění zdrojů a asimilaci odpadních produktů. Ekologická stopa je definována jako plocha (země a vodních ekosystémů), které je třeba k souvislému zajišťování všech zdrojů potřebných pro realizaci životního stylu (výroby potravin a používaných materiálů) a k zneškodnění všech odpadů, které jsou při tom produkovány. Koncept upozorňuje, že lidé žijící v různých koutech Země vytváří rozdílné ekologické stopy. Tomu odpovídá i velmi nerovnovážné tempo čerpání přírodních zdrojů v různých zemích světa (Rázgová, 1999)<ref name="RAZ">RÁZGOVÁ, E. Ekologická stopa: Velikost „pastviny“ potřebná k uživení ekonomiky. [on-line]. Vesmír, 1999/8. 78. 445. [Citace 23. 5. 2008]. Dostupné na http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=1006.</ref>. Složitý koncept ekologické stopy vysvětluje metafora W. Reedse: ''"Představte si ekonomiku jako velké zvíře. Otázka, kterou si musíme položit, zní, jak velkou pastvinu potřebujeme, abychom toto zvíře uživili?" ''(Rázgová, 1999)<ref name="RAZ"/>.
+
Různé kategorie lidské spotřeby jsou převedeny na plochy biologicky produktivních ploch nezbytných k zajištění zdrojů a asimilaci odpadních produktů. Ekologická stopa je definována jako plocha (země a vodních ekosystémů), která je třeba k souvislému zajišťování všech zdrojů potřebných pro realizaci životního stylu (výroby potravin a používaných materiálů) a k zneškodnění všech odpadů, které jsou při tom produkovány. Koncept upozorňuje, že lidé žijící v různých koutech Země vytváří rozdílné ekologické stopy. Tomu odpovídá i velmi nerovnovážné tempo čerpání přírodních zdrojů v různých zemích světa (Rázgová, 1999)<ref name="RAZ">RÁZGOVÁ, E. Ekologická stopa: Velikost „pastviny“ potřebná k uživení ekonomiky. [on-line]. Vesmír, 1999/8. 78. 445. [Citace 23. 5. 2008]. Dostupné na http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=1006.</ref>. Složitý koncept ekologické stopy vysvětluje metafora W. Reedse: ''"Představte si ekonomiku jako velké zvíře. Otázka, kterou si musíme položit, zní, jak velkou pastvinu potřebujeme, abychom toto zvíře uživili?" ''(Rázgová, 1999)<ref name="RAZ"/>.
  
 
Koncept ekologické stopy (opět) souvisí s etickými aspekty a je založen na předpokladu ekologické spravedlnosti jako reálně dosažitelného cíle, což je velmi odvážné.  
 
Koncept ekologické stopy (opět) souvisí s etickými aspekty a je založen na předpokladu ekologické spravedlnosti jako reálně dosažitelného cíle, což je velmi odvážné.  
Řádek 82: Řádek 83:
 
==Literatura a poznámky==
 
==Literatura a poznámky==
 
<references/>
 
<references/>
[[Kategorie:Učebnice Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy]]
+
[[Kategorie:Environmentální výchova]]
 
{{licence cc|Jančaříková, Kateřina}}
 
{{licence cc|Jančaříková, Kateřina}}

Všechny příspěvky do Enviwiki jsou zveřejňovány podle licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported (podrobnosti najdete na Enviwiki:Autorské právo). Pokud si nepřejete, aby váš text byl nemilosrdně upravován a volně šířen, pak ho do Enviwiki neukládejte.
Uložením příspěvku se zavazujete, že je vaším dílem nebo je zkopírován ze zdrojů, které nejsou chráněny autorským právem (tzv. public domain). NEVKLÁDEJTE DÍLA CHRÁNĚNÁ AUTORSKÝM PRÁVEM BEZ DOVOLENÍ!

Storno Pomoc při editování (otevře se v novém okně)

Šablony použité na této stránce: