Otevřít hlavní menu

Vztah budovy a jejího nejbližšího okolí

Nejbližší okolí stavby nejčastěji znamená nezastavěnou část pozemku, na kterém stavba stojí, dále sousední pozemky a širší lokalitu, kde se pozemek i pozemky sousedící nacházejí. Prvním z cílů zelených/nízkoenergetických staveb je zajistit, aby vztah mezi stavbou samotnou, pozemkem, na němž stojí, a sousedstvím byl příznivý k životnímu prostředí. Tento cíl zahrnuje čtyři body.

Příznivý vztah mezi budovou a jejím okolímEditovat

Využití příležitosti nabízené sousedstvím a širším umístěnímEditovat

Sousedství a širší okolí nabízejí množství příležitostí, jako je sídelní infrastruktura, síť pitné vody, kanalizace a čištění odpadních vod, energetické sítě, telekomunikační sítě, hromadná doprava, silniční síť (dopravní obslužnost). Místní zdroje jako stavební produkty, voda, energie, centra služeb představují další výhody. Je třeba tyto výhody co nejvíce využít pro zlepšení environmentální kvality stavby i městské či venkovské lokality, kde se stavba nachází.

Práce s přednostmi i nedostatky pozemkuEditovat

Pozemek může mít přednosti, jichž je třeba využít, ale také nedostatky, s nimiž je třeba počítat, nebo se je pokusit napravit. Takovými přednostmi nebo nedostatky mohou být:

  • orientace vzhledem ke slunci a větru;
  • reliéf ;
  • vegetace;
  • ostatní stavby;
  • půda a její případné znečištění (bývalé průmyslově využívané pozemky apod.);
  • povrchové vody;
  • přírodní rizika.

Uspořádání pozemku tak, aby vytvářel dobré prostředí pro životEditovat

Vztah mezi stavbou a pozemkem má aspekt architektonický, krajinný a fyzický. Zvláště poslední aspekt způsobuje, že stavba, vybavení a případně další stavby na pozemku a venkovní prostory vytvářejí systém vzájemně na sebe působících prvků. Koncepce tohoto systému vytváří venkovní prostory, jejichž atmosféra by měla být co nejpříjemnější.

  • Příjemná atmosféra z hlediska klimatu, co se týče větru, deště a slunečního svitu. Systém vegetace ve venkovních a přechodových prostorech (vstupní hala, balkóny, skleníky) hraje důležitou roli při tvorbě vhodného mikroklimatu, které je zároveň výhodné pro stavbu samotnou (viz. cíl Pohodlí budovy z hlediska vlhkosti a teploty).
  • Systém by měl být pohodlný z akustického hlediska, vzhledem k odrazům a šíření zvuku, které mohou škodit akustickému pohodlí v samotné stavbě (viz. cíl Akustické pohodlí budovy).
  • Koncepce celého systému pozemku, staveb a zařízení na něm musí zahrnout také úpravu venkovních prostor z hlediska odtoku povrchových vod a průsaků (viz. cíl Hospodaření s vodou v budově).

Snížení rizika škodlivého působení mezi stavbou, jejím sousedstvím a okolímEditovat

Vztahy mezi stavbou, jejím sousedstvím a okolím mají aspekty architektonické, krajinném, urbanistické a fyzické. Posledně jmenované mají několik dopadů.

Na jedné straně se jedná o dopady sousedství na stavbu:

  • Pokud je zvuková hladina vnějších hluků způsobovaných dopravou a činnostmi v sousedství příliš vysoká, může si to vyžádat zesílenou akustickou ochranu pozemku nebo stavby (viz. cíl Akustické pohodlí budovy).
  • Vnější ovzduší může být znečištěno činnostmi v sousedství do té míry, že si to vyžádá určité úpravy (viz. cíl Kvalita ovzduší v budově).
  • Sousedství může jak vytvářet stíny, které budou omezovat možnosti přirozeného osvětlení nebo sběru tepla ze slunečného záření, nebo tak tvořit vizuální překážku, což by nás mělo vést k úpravě polohy stavby nebo jejího prostorového řešení.

Na druhou stranu působí stavba na své okolí:

  • venkovní vybavení,
  • systém vytápění, systém větrání a klimatizace mohou působit hluk, jehož intenzitu je třeba omezit.

Environmentálně příznivý přístup k těmto vztahůmEditovat

Zjištěné vztahy mezi budoucí stavbou a jejím okolím je třeba promítnout do urbanistických rozhodnutí v průběhu koncipování operace stavby (procesu stavby), úprav stavby a projektu přestavby. Rozhodnutí různých úrovní se týkají urbanistů, stavbyvedoucích nebo zpracovatelů projektu. Všichni tito aktéři by se měli sejít a společně domluvit následující průběh stavebních prací. Jednání by mělo vyústit ve studii omezujících podmínek a příležitostí, která bude sloužit jako základ pro seznam zátěží vyplývajících z kontextu stavby.

1. Před zpracováním projektu stavby je třeba vypracovat studie omezujících podmínek a příležitostí, které bude třeba vzít v úvahu při zpracování projektu stavby.

  • Studie týkající se sídelní infrastruktury:
    • dodávky energií a vody;
    • nakládání s odpady (domácími, ze staveniště, ze stavby samotné);
    • způsoby dopravy a dostupnost služeb.
  • Studie sousedství a širšího okolí stavby:
    • aspekty hodné zachování (urbanismus, architektura, krajina);
    • místní zdroje;
    • dopad sousedství a širšího okolí stavby na pozemek. Například stín, vítr, hluk, znečištění ovzduší (zápachy, prach, další znčišťující látky), znečištění vody a půdy.
  • Studie týkající se pozemku:
    • zbylé stavby a vybavení a předchozí úprava venkovních prostor na pozemku;
    • charakter půdy, vegetace, znečištění půdy.

2. Překlad těchto předběžných studií do seznamu zátěží vyplývajících z kontextu stavby, použitelného pro zpracovatele projektu.

3. Aplikace seznamu zátěží vyplývajících z kontextu stavby zpracovatelem projektu, zejména při plánování systému stavby, vybavení a dalších staveb na pozemku a venkovních prostor: umístění staveb a jejich řešení z hlediska šíření zvuku.

  • Umístění přechodových prostor a jejich řešení.
  • Umístění venkovních prostor (zelené prostory, parkovací místa) a jejich řešení.