Koloběh vody

Existence vody na Zemi i její koloběh úzce souvisí s procesy v atmosféře. Oceán je obrovským rezervoárem tepla, které získává ze slunečního záření a se zpožděním několika měsíců až desetiletí ho opět uvolňuje do atmosféry. Pohyb vodních mas o různé teplotě je jedním z hnacích kol klimatického stroje. Blízkost oceánu také významně ovlivňuje místní klima (oceánské a pevninské podnebí). Součástí hydrosféry je dále voda podzemní, voda v ledovcích, v půdě, v řekách, jezerech a také voda v podobě vodní páry v atmosféře. Kromě zásadní funkce v globálním měřítku má voda význam též pro organismy. Je základní stavební látkou živých těl. Organismy normálně obsahují okolo 60 % ale často i 99 % vody. Voda na naší planetě se nevyskytuje takřka nikde v čistém stavu. Vždy jsou v ní přítomny různé příměsi a rozpuštěny různé sloučeniny.

Význam pro člověka

Význam vody a vodních zdrojů pro náš život můžeme vidět například již na tom, že zemský povrch se ze 71 % skládá z vody (97 % z toho je mořská voda a 3 % sladká voda) a naše tělo je z 60% také voda.

Využívání vodních zdrojů k uspokojování lidských potřeb se v moderní době neustále zvětšuje. Kromě využívání vody jako pitného zdroje se připojilo využívání k mytí, zavlažování, k výrobě energie. Mimo to i spotřeba vody v domácnostech je několikanásobně vyšší.

Znečištění vody

V důsledku lidské činnosti se ve vodě vedle přirozených příměsí vyskytují i další látky nebo se obsah jinak přirozených látek neúměrně zvyšuje. Nejčastější příčinou znečištění vod jsou průsaky z půdy, vypouštění odpadních vod z průmyslu nebo havárie nádrží s nebezpečnými kapalinami. Znečištěná voda působí nepříznivě na zdraví člověka a také na skladbu a životaschopnost společenstev organismů. Toxické látky obsažené ve vodě nemusí vždy působit akutní otravy člověka. Mohou se v tělech rostlin a živočichů kumulovat a postupně v potravním řetězci vedoucím k člověku zvyšovat svou koncentraci. Následky se projeví až za delší čas (Minamata). Vodou se šíří i řada nakažlivých chorob a parazitů. Studně jsou dodnes v některých rozvojových zemích zdrojem nákazy tyfem a cholerou.

Některé vody trpí nadměrným přísunem živin, látek potřebných pro růst rostlin. Jde většinou o rozpustné soli – dusičnany a fosforečnany, které vznikají jako produkt rozkladu organických zbytků těl rostlin a živočichů a jsou součástí zemědělských hnojiv. Tyto látky se dostávají do vod v podobě smyvů z polí a pastvin. Významným zdrojem látek obsahujících fosfor a dusík jsou i splaškové vody z lidských sídel. Dusičnany mají svůj původ v odpadu ze septiků a hnojišť, významným zdrojem látek obsahujících fosfor jsou mycí a prací prostředky. Proces, při němž se obohacuje voda o nadměrné množství živin, se označuje jako eutrofizace. Ve vodách s nadměrným obsahem živin postupně narůstá spotřeba kyslíku potřebného jak k dýchání organismů, tak i k bakteriálnímu rozkladu odumírajících těl těchto organismů. V takto znečištěných vodách dochází ke vzniku anaerobních (= bezkyslíkatých) podmínek a k omezení života ve vodě. Přebytečné množství jinak potřebných živin tak může přivodit díky nedostatku kyslíku i zhroucení původních ekosystémů.

Ovlivnění vodního režimu

Činnost člověka nemusí vždy způsobovat jen znečištění vody. Také nevhodné zásahy do vodního režimu v krajině mohou mít řadu negativních vlivů. Odvodňování zamokřených ploch je nepřirozené. Narovnávání toků řek a potoků nejen snižuje samočisticí schopnosti, ale umožňuje rychlý odtok vody z krajiny a tedy i její nedostatek. Zasypávání slepých ramen řek snižuje rozmanitost druhů v přírodě. Meliorace půdy znamenala mimo jiné i odvodnění velkých ploch půdy především v podhůří. Louky a lesy ztratily zadržovací schopnost a přívalové deště způsobují záplavy. Rychlý odtok vody z území znamená i nižší přítok vody do podzemních zásobáren. Toky řek jsou fragmentovány přehradami a jezy.

I nadměrné zavlažování zemědělských ploch vede ke zvýšenému výparu a tedy i ke ztrátám vody. Typickým příkladem ekologických katastrof způsobených takovými zásahy je odvedení vod Amudarji a Syrdarji k zavlažování bavlníkových plantáží v poušti Karakum z jejich původního toku do Aralského jezera. Následkem je nejen vysychání Aralského jezera, ale i zasolování půdy plantáží. Dalším lidským omylem byla zřejmě stavba Asuánské přehrady na Nilu. Přehrada sice omezila záplavy, ale tím i přísun úrodného bahna, které zaručovalo rolníkům na dolním toku pravidelné výnosy. Erodovaná půda z horního toku však přehradu zanáší a očekává se její úplné zazemění a tedy i likvidace.

Dostupnost vody

Největší zásobárnou vody je oceán. Více než 97 % vody je slané a je součástí světového oceánu. Není tedy vhodná ani k pití, k zavlažování ani pro řadu dalších možných způsobů využití. Teoreticky je člověku k dispozici obrovské množství sladké vody v podzemí, v ledovcích, v jezerech a řekách. Ne všechna tato voda je ale dosažitelná a technicky získatelná. Množství, které koloběh dovoluje znovu a znovu použít, je vlastně jen ta část, která se každoročně vrací z pevnin do oceánů – tedy jen „nepatrné“ množství, asi 40 000 km3 vody ročně. Toto množství nazýváme stabilní roční odtok. Ne všechnu tuto vodu mohou ale rostliny, živočichové a člověk využít. Největší podíl odteče v podobě přívalových vod po prudkých deštích (26 000 km3), další část odteče řekami a potoky z neobydlených oblastí (5 000 km3). To znamená, člověk má každoročně k dispozici „pouze“ asi 9 000 km3. Pokud uvážíme, že roční spotřeba na osobu je (v globálním měřítku) mezi 7 000 až 8 000 m3, všechno obyvatelstvo světa tak spotřebuje asi 3 000–4 000 km3 vody ročně, což je méně než polovina vody, kterou můžeme odebírat, asi desetina stabilního odtoku a jenom zlomek toho, co lze nalézt v dalších rezervoárech vody, například v podzemí nebo v ledovcích. Vody je tedy pro naše využití teoreticky dost a dost.

Věc má však jeden háček. Ani srážky, rychlost výparu, zásoby podzemní vody ani odtok nejsou rozprostřeny na Zemi rovnoměrně. Tato nerovnoměrnost je hlavní příčinou obav o dostatek pitné či užitkové vody pro člověka. Díky vysokým srážkám má například každý Kanaďan možnost využít více než 120 000 m3 za rok, naproti tomu obyvatel Malty nemá k dispozici průměrně více než asi 70 m3 za rok. V mnoha oblastech světa žijí lidé v ještě nepříznivějších podmínkách. Někde může trvat sucho i několik let, jinde jsou naopak některá území často zaplavována následkem vysokých srážek. V zemích s rychle rostoucí populací, kde jsou zdroje vody malé, klesá dostupnost pitné i užitkové vody na osobu s počtem přibývajících obyvatel. Je třeba si uvědomit, že nejde pouze o vodu k pití, ale především o vodu nutnou k zavlažování, a tedy k produkci potravin. Ve světě je 50–80 % celkově spotřebované vody použito pro zavlažování.

Růst populace v některých oblastech naší planety není jediným faktorem, který bude v budoucnu ovlivňovat dostatek pitné i užitkové vody, které jsou již nyní v její spotřebě pod celosvětovým průměrem. Odběr vody totiž není závislý pouze na počtu obyvatel, ale také na způsobu jejich života. S rostoucí průmyslovou výrobou (kterou řada rozvojových zemí předpokládá – viz změna vzorců spotřeby) bude vzrůstat i potřeba vody pro průmysl a pro požadované zvýšení hygieny v domácnostech. Při střízlivém zhodnocení situace není často z tohoto problému východiska. Rostoucí populace zvláště v suchých oblastech východní a subsaharské Afriky bude mít v každém případě stálý nedostatek vody jak pro osobní použití, tak i pro průmysl a zavlažování.

Zdroje

  • Braniš, M.: Globální problémy životního prostředí. In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. pp 207 – 220. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>
  • Braniš, M. (2005) Environmentální problémy. In: Mezřický, V. (ed). Environmentální politika a udržitelný rozvoj. Praha: Portál, str. 25-53 (ISBN 80-7367-0023-8) (K)
  • Moldan, B., Braniš, M. (2003) Globální problémy životního prostředí. In: Mezřický, V. (ed). Globalizace. Praha: Portál 147 str. (ISBN: 80-7178-745-5) (K)
  • Nátr, L., (2005) Rozvoj Trvale neudržitelný. Praha: Karolinum. 102 str.
  • Primack, R. B., Kinddlmann, P., Jersáková, J. (2001) Biologické principy ochrany přírody. Praha: Portál, 349 str.

Odkazy

Odkazy připravila Hana Kolářová, Bedrník, číslo 2, ročník 3, 2005, téma voda

Externí odkazy