Otevřít hlavní menu

Vliv jedince na klimatické změny

Verze z 21. 6. 2019, 08:34, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (typo)

Vliv na rozvoj, udržování nebo snižování klimatických změn můžeme pojímat na různých úrovních – od jedince, místní a mezinárodní skupiny, přes podniky a organizace až po státní a mezinárodní zákony a politiku. Pro zlepšení nynějšího stavu je třeba, aby se současně děly změny na všech těchto úrovních.[1]

Jedinec může pomáhat se zlepšováním klimatických změn různými způsoby:

  1. První ze způsobu je nejvíce zřejmý; jedinci přímo spotřebovávají fosilní paliva, např. k vytápění nebo ochlazování domácností, jako zdroj energie pro elektroniku a domácí spotřebiče, pro dopravu atd. Tato spotřeba pak jedince činí zodpovědnými za emise skleníkových plynů právě z jejich domů, vozidel a z produkce a distribuce zdrojů energie, které využívají. Ke snížení těchto emisí pak mohou využít několika cest. Buď se rozhodnou snížit frekvenci a délku využívání některého vybavení nebo zvolí energeticky úsporné alternativy tohoto vybavení. Další možností je pak volba dodavatele energie, který využívá obnovitelné zdroje [2].
  2. Jedinci také mohou způsobovat emise skleníkových plynů nepřímo, to třeba kvůli životním rozhodnutím, ze kterých následně vyplývají jejich budoucí energetické potřeby. Může se jednat o volbu jako mít děti nebo výběr lokality jejich obydlí. Jedná se však i o každodenní rozhodnutí o koupi produktů, které ve svém životním cyklu potřebují energii k získání materiálu nebo k likvidaci odpadu z výrobku. Zákazníci si však často nejsou vědomi celkové spotřeby energie na jeden produkt, proto se ukazuje, že jim může pomoci informace o uhlíkové stopě na obalu výrobku
  3. Jedinci mohou také ovlivňovat klimatické změny svou rolí občana. To tím, že budou vymýšlet, podporovat nebo oponovat nápadům a činnosti vlády, vytvářet nebo motivovat k využívání nových technologií a obnovitelných zdrojů energie. Jedinci mohou také ovlivňovat budoucí způsob bydlení a dopravy v místě bydliště.
  4. Další vliv ze strany jedinců se ukazuje v zaměstnaneckých, manažerských a vedoucích pozicích. Tato oblast je pro změnu zásadní, protože se ukazuje, že organizace po celém světě spotřebují přes 60 % energie, a tak mají velký potenciál ke snížení množství spotřebovaných fosilních paliv.[3]

Obsah

Faktory ovlivňující chování jednotlivců

Chování jednotlivců je ovlivněno mnoha vnitřními i vnějšími faktory. Zde uvádíme hlavní z nich:

Vědomosti

Velmi záleží na tom, jaké informace mají lidé o klimatických změnách i možných proenvironmentálních intervencích. Právě v tom ale často jedinci nemají jasno a považují některé zanedbatelné intervence za ty nejefektivnější a naopak. Příkladem může být recyklování a (nepravdivé) přesvědčení lidí, že se jedná o jednu z nejlepších změn, kterou mohou pro klima udělat [4]. Často jedinci přeceňují viditelné změny s malým vlivem jako např. zhasínání světel [5]. Tím často lidé, kteří si uvědomují důležitost proenvironmentálních změn, plýtvají energii a vůli, kterou by mohli využít k efektivnějším změnám.

Motivace a osobnostní dispozice

Nejčastěji se v rámci motivace k environmentálním změnám hovoří o motivaci na základě environmentální hodnotové orientace [6]. Jednoduše je dle této teorie proenvironmentální chování nepřímým důsledkem hluboce zakořeněné hodnotové orientace. Ta je většinou založena na zájmu nejen o sebe, ale i altruismu k ostatním a okolnímu prostředí. Hodnotová orientace ovlivňuje jedincův pohled na svět a vztah lidí a přírody. Následně pak člověk cítí morální závazek ke změně svého chování, na který často navazuje i změna chování.

Změna chování však může nastat i na základě výhod pro daného člověka; finanční nebo zdravotní benefity, větší komfort nebo vyšší sociální status mohou inspirovat jedince k novému chování [7].

Dalším známým faktorem je i osobnostní faktor otevřenosti k novým zkušenostem. Otevření jedinci častěji zkouší nové technologie a služby, např. vozidla s alternativním pohonem [1].

Postoje a přesvědčení

Každý jedinec si před započetím nějakého chování udělá svou vlastní cost-benefit analýzu, na čemž je i založena „teorie plánovaného chování“ (angl.. theory of planned behaviour) [8]. Ta je často využívána pro pochopení environmentálního chování.

Tato teorie říká, že soukromá cost-benefit analýza závisí na třech hlavních faktorech:

a)    Postoje k danému chování

b)    Subjektivní normy (např. sociální tlak)

c)    Vnímaná schopnost kontroly (Tedy jak pravděpodobně jedinec vnímá, že dokáže provést zamýšlené.)

Všechny tyto faktory jsou založeny na přesvědčeních; postoje na přesvědčeních o důsledcích mého konání, subjektivní normy na přesvědčení o tom, co si o tom myslí mé okolí, schopnost kontroly na přesvědčeních o svých zkušenostech, dovednostech a možnostech. Proto je vhodné pracovat s těmito přesvědčeními jednotlivců i během kampaní za změnu chování.

Mezi nejčastější přesvědčení pojící se s redukcí spotřeby energie patří přesvědčení o:

  • Důsledcích v domově (např. finanční výdaje a úspory, pohodlnost, změny estetiky, nezávislost na vnějších zdrojích)
  • Důsledcích na okolí a prostředí (např. zmírnění klimatických změn, zlepšení prostředí pro další generace) [9].

Vliv kontextu

Na změnu chování mají samozřejmě vliv i faktory mimo domov. U některých změn je nutné např. zasáhnout do cen, vytvořit podmínky pro pohodlnější změnu nebo poskytnout nezbytnou infrastrukturu. Změna chování může být také podpořena sociálním tlakem nebo oceněním za podařenou změnu chování. Velkou roli při přijímání informací hraje důvěryhodnost zdroje, přičemž mezi ty nejspolehlivější patří podle jedinců rodina a přátelé nebo názory obecně uznávaných expertů [1].

Odkazy

Zdroje

  1. 1,0 1,1 1,2 WOLSKE, Kimberly; STERN, Paul. Contributions of psychology to limiting climate change: Opportunities through consumer behavior. [s.l.]: Academic Press ISBN 978-0-12-813130-5. 
  2. REISCH, Lucia; THGERSEN, John. Handbook of Research on Sustainable Consumption. Edward Elgar Publishing. 2015.  
  3. CONTI, John et al. International Energy Outlook 2016 With Projections to 2040. [s.l.]: The U.S. Department of Energy's Office of Scientific and Technical Information, 2016. 
  4. WHITMARSH, Lorraine. Behavioural responses to climate change: Asymmetry of intentions and impacts. Journal of Environmental Psychology. 2009. Dostupné online.  
  5. ATTARI, S. et al.. Public perception of energy consumption and savings. Proceedings of the National Academy of Sciences of USA. 2010. Dostupné online.  
  6. STERN, Paul. New Environmental Theories: Toward a Coherent Theory of Environmentally Significant Behavior. Journal of Social Issues. 2000. Dostupné online.  
  7. NOPPERS, Ernst et al.. The adoption of sustainable innovations: Driven by symbolic and environmental motives. Global Environmental Change. 2014. Dostupné online.  
  8. AJZEN, Icek. The theory of planned behavior. Organizational Behavior and Human Decision Processes. 1991. Dostupné online.  
  9. KASTNER, Ingo; STERN, Paul. Examining the decision-making processes behind household energy investments: A review. Energy Research & Social Science. 2015. Dostupné online.  

Interní odkazy