Veřejné venkovní dětské hřiště a jeho dopady na životní prostředí

The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.

Dle stanovisek WHO (World Health Organization) se pro udržení zdraví doporučuje vykonávat 60 minut pohybové aktivity denně při střední a vyšší intenzitě. Z národní zprávy z roku 2018 vyplývá, že pouze 27 % dětí a dospívajících se ve svém volném čase věnuje neorganizované pohybové aktivitě více než 2 hodiny denně.[1] Městská zástavba neumožňuje přirozenou pohybovou aktivitu dostupnou všem místním obyvatelům. Proto se jako důležité jeví budovat v městských výstavbách dětská hřiště spolu s například posilovacími hřišti pro dospělé. Venkovní hřiště je limitováno pouze počasím, není ani finančně ani časově omezeno a tudíž je větší šance, že bude skutečně využíváno. Výstavba těchto hřišť však sebou nese otázku dopadu na životní prostředí.

Dřevěná konstrukce se skluzavkou a závěsnou houpačkou z plastu

Možné povrchy hřišť v městském prostředí

Speciální směsi, asfalt

Jako moderní materiál se jeví optimální použít pro podklad pod dětské prvky speciální směsi – stěrky. Jedná se nejčastěji o směsi vyrobené z polyuretanového granulátu o síle 10-11mm. Směsi jsou finančně dobře dostupné, trvanlivé a snadno udržitelné (očistit stačí zametením nečistot, při větším znečištění lze omýt proudem vody), jsou vodopropustné, neklouzavé a mají měkké povrchy.[2] Nejčastěji jsou k vidění na atletických či jiných sportovních hřištích, ale stále častěji jsou i pod herními prvky na jednotlivých dětských venkovních hřištích.

Polyuretan je však produkt, při jehož výrobě vznikají toxické látky a je velmi obtížný na likvidaci. Vstupní produkty pro výrobu se získávají z ropy, což nekoresponduje se stále intenzivnější snahou používat především obnovitelné surovinové zdroje.[3] Stejně je na tom i asfalt, který svým charakterem představuje tuhý podíl z ropy.[4]

Oba tyto materiály mají výhodu v tom, že je možné využít plochy s jejich povrchem i pro jízdu na kole, kolo-odrážedle, koloběžce, kolečkových bruslích apod. Na asfaltovou plochu je dále možné namalovat různé hry pro rozvoj pohybové gramotnosti a tím prodloužit a rozšířit využití hřiště. Nevýhody jsou v dopadu na životní prostředí při výrobě směsi a v potížích při její likvidaci.

Travnatá plocha

 
Rákosníčkovo hřiště v Hlobětíně

Travnatá plocha je optimální pro posilování s vlastní váhou těla i jako relaxační zóna. Lze ji využít pro cvičení typu pilates, jóga, prvky zdravotního cvičení apod. Jedná se o přírodní materiál.

Nevýhodou je nutná pravidelná údržba provozovatele hřiště v podobě zálivky a zakracování travnatého povrchu, případně i posyp herbicidy při likvidaci nežádoucího plevele. Vzhledem k letní sezoně v České republice jsou hřiště využívána nejčastěji od dubna do října, to znamená 7 měsíců. Při intenzitě sekání 1x týdně je třeba, aby technika vyjela přibližně 35x za sezonu. Vzhledem k rozhodnutí Evropského parlamentu o emisní normě pro stroje poháněné motorem,[5] které nejsou určeny pro přepravu osob a na provoz po pozemních komunikacích, se však nejedná o velkou zátěž. Navíc lze velmi dobře eliminovat emise i hluk uvážlivým výběrem kvalitní žací techniky (např. na aku baterie, které neprodukují hluk ani emise).

Při správné výsadbě nejen travnaté plochy, ale i vzrostlých stromů bránících vysušení půdy a nabízejících stín pro lepší využití hřiště, lze dobře eliminovat i nutnost pravidelné zálivky. Tento aspekt tedy je zanedbatelný při posuzování vlivu na životní prostředí.

Písčitá plocha

Lze ji využít s podložkou na cvičení pro zvýšení komfortu podobně jako travnatou plochu. Není náročná na údržbu.

Nevýhoda je v možnosti horší vizuální kontroly nad cizími tělesy, které mohou poškodit zdraví dětí i dospělých (např. střepy, injekční stříkačky apod.)

Štěrk – drobné kamínky

Podobné jako u písčité plochy.

 
Travnaté hřiště s prolézačkami

Materiál pro výrobu dětského hřiště

Nejběžnější - vzhledem k trvanlivosti - jsou herní prvky vyrobené z ocelových trubek zabetonovaných do země.

Beton je směs cementu, štěrku a vody. Cement vzniká těžbou kameniva a rozemletím ve speciálních mlecích válcích.[6] Jedná se tedy prakticky o přírodní materiál. Zátěž pro životní prostředí tak představuje prašnost při výrobě, která je však upravena normami ze zákona. Navíc je při výrobě betonu enormní spotřeba energie. Beton tedy přispívá k emisím CO2, což např. za celý stavební sektor představuje cca 30 % všech emisí a představuje značnou zátěž pro životní prostředí.

Herní prvky je dále možné vyrobit ze dřeva namísto ocelových trubek, z lan nebo plastu. Nejtrvanlivější jsou plastové prvky, jsou však také největší zátěží pro životní prostředí a to i při použití recyklovaného plastu. Na 1 tunu plastů se spotřebuje kolem 2.5 tuny ropy.

Závěr

Z výše uvedených informací vyplývá, že hřiště mají velmi pozitivní vliv na rozvoj pohybových aktivit. Je však třeba brát v potaz materiály při jejich výstavbě vzhledem k možným negativním dopadům na životní prostředí. Je však pravdou, že hřiště rozlohou nezabírá velkou plochu a v globálním měřítku je i tento aspekt spíše zanedbatelný. Zvážit je možné i výchovné působení na děti, např. přírodní materiály a celkový design hřiště mohou ovlivnit vkus do budoucna. Pro přispění k dlouhodobě udržitelnému rozvoji je dobré toto mít při výstavbě či rekonstrukci stávajících hřišť na paměti.

Odkazy

Reference

  1. Úvod - Národní zpráva o pohybové aktivitě českých dětí a mládeže 2018. activehealthykids.upol.cz [online]. [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  2. Venkovní sportovní povrchy [online]. Sportovní podlahy Zlín [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  3. Co jsou to polyuretany – PUR? – ekoporadna.cz - Wiki. wiki.ekoporadna.cz [online]. [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  4. petroleum.cz, Asfalty a asfaltové výrobky. www.petroleum.cz [online]. [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. 
  5. EUR-Lex - 52014PC0581 - CS. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2020-03-22]. Dostupné online. (česky) 
  6. MIKOŠKA, Ivo. Realizace modelu betonárny. Praha, 2008. Diplomová práce. Vedoucí práce Ing. Pavel Burget. [online]. Praha: České vysoké učení technické v Praze. Fakulta elektrotechnická., 2008.