Otevřít hlavní menu

Věda o udržitelnosti

Verze z 10. 6. 2017, 06:25, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (úprava úvodu)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Věda o udržitelnosti se objevila v 21. století jako nová akademická disciplína.[1] Tento nový vědní obor byl oficiálně představen na Světovém kongresu "Výzvy pro měnící se Zemi 2001" v Amsterdamu pořádané Mezinárodní radou pro vědu (ICSU), Mezinárodním programem pro geosféru a biosféru (IGBP), Mezinárodním programem lidských dimenzí pro globální změnu životního prostředí[2] a Světovým programem výzkumu klimatu (WCRP).

Integruje v sobě nejen vědy přírodní, ale i společenské: vychází z myšlenky udržitelnosti, zachování životodárných systémů Země, a to při uspokojování potřeb současných generací, především omezování hladu a chudoby. Je zaměřena na zkoumání interakcí mezi lidskými, environmentálními a technickými systémy, přispívá k porozumění a k řešení komplexních problémů, které ohrožují budoucnost lidstva a integritu systémů podpory života planety, jako je změna klimatu, ztráta biologické rozmanitosti, znečištění a degradaci půdy a vody.[3]

Věda o udržitelnosti, obdobně jako je samotná udržitelnost, odvozují určitý podnět z koncepcí udržitelného rozvoje a environmentálních věd.[4] Věda o udržitelnosti poskytuje kritický rámec pro udržitelnost,[5] zatímco měření udržitelnosti poskytuje kvantitativní údaje založené na důkazech, které jsou nezbytné pro udržitelné vládnutí.[6]

Obsah

DefiniceEditovat

Konsensuální definice vědy o udržitelnosti je stejně nejednotná jako definice "udržitelnosti" nebo "udržitelného rozvoje". Jak je uvedeno v programu "Věda o udržitelnosti" ve Středisku pro mezinárodní udržitelnost Harvardské univerzity, věda se snaží o:

"Pokročilé základní chápání dynamiky systémů člověka a životního prostředí; usnadnění navrhování, provádění a hodnocení praktických zásahů, které podporují udržitelnost v konkrétních místech a kontextech; A zlepšení vazby mezi příslušnými výzkumnými a inovačními komunitami na jedné straně a příslušnými politickými a řídícími komunitami na straně druhé.[7]"

Obecné cíleEditovat

Výzkum a vývoj jako důležitá součást strategií udržitelného rozvoje, byly přijaty v polovině osmdesátých let mnoha mezinárodními vědeckými organizacemi, podpořila je zpráva Naše společná budoucnost v roce 1987, Agenda 21, Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v roce 1992 a dále byly podpořeny na Světovém summitu o udržitelném rozvoji, který se konal v Johannesburgu v roce 2002.

Témata následujících podoborů ukazují opakující se témata, která jsou řešena v literatuře vědy o udržitelnosti.[8] Teprve v roce 2010 byly vypracovány klíčové dokumenty a úvahy o vědeckých pracovnících v oblasti udržitelnosti.[9] V roce 2010 publikoval kompendium základních článků v této nové disciplíně Robertem Katesem s uvedením Williama Clarka jako: Četby v oblasti vědy a techniky udržitelnosti - úvod do klíčové literatury vědy o udržitelnosti.[9] Komentář Haliny Brownové z roku 2012 značně rozšiřuje rozsah této klíčové publikace.[10] Toto je nedokončená práce. Encyklopedie vědy a technologie z roku 2012 byla vytvořena ve spolupráci více než 1 000 vědců, aby zajistila recenzované příspěvky týkající se výzkumu udržitelnosti a hodnocení technologií.[11]

Znalost strukturování otázekEditovat

Strukturování znalostí bylo identifikováno jako zásadní první krok v úsilí o získání komplexního pohledu na otázky udržitelnosti, které jsou složité a propojené. To je zapotřebí jako reakce na požadavky akademického, průmyslového a vládního sektoru.

Koordinace datEditovat

Klíčový výzkum a údaje o udržitelnosti pocházejí z mnoha vědeckých oborů, témat a organizací. Velká část strukturování znalostí bude vyžadovat vytvoření nástrojů, které poskytují "přehled" o tom, co je známo. Věda o udržitelnosti může vytvářet a koordinovat rámec, v němž lze snadno přistupovat k obrovskému množství dat.

Interdisciplinární přístupyEditovat

Pokus vědy o udržitelnosti pochopit integrovaný "celý" planetárních a lidských systémů vyžaduje spolupráci mezi vědeckými, sociálními a ekonomickými disciplínami, veřejným a soukromým sektorem, akademií a vládou. Stručně řečeno, vyžaduje masivní celosvětové kooperativní úsilí a jedním z hlavních úkolů vědy udržitelnosti je napomáhat integrované interdisciplinární koordinaci.

ČasopisyEditovat

  • Conselience: Časopis udržitelného rozvoje, vychází od února 2008.[12]
  • Mezinárodní časopis o udržitelném rozvoji a světové ekologii, časopis se šesti čísly za rok, publikovaný od roku 1994 Taylor & Francis.[13]
  • Průzkumy a perspektivy integrující životní prostředí a společnost (S.A.P.I.EN.S.), pololetní časopis vydávaný společností Veolia Environment od února 2007.[14] Pozoruhodná esej o ukazatelích udržitelnosti Paul-Marie Boulangerové se objevila v prvním čísle.[15]
  • Sustainability Science, časopis vydávaný společností Springer od června 2006.[16]
  • Udržitelnost: Věda, praxe, politika, e-časopis s otevřeným přístupem pro udržitelná řešení zahájený v březnu 2005.[17]
  • Udržitelnost: Journal of Record, dvouměsíční časopis vydávaný Mary Ann Liebert, Inc. od prosince 2007.[18]
  • Část věnovaná vědě o udržitelnosti v multidisciplinárním časopise Proceedings of the National Academy of Sciences byla zahájena v roce 2006.[19]
  • GAIA: Ekologická perspektiva pro vědu a společnost / GAIA: čtvrtletní interdisciplinární a transdisciplinární časopis pro vědce a další zainteresované strany zabývající se příčinami a analýzami problémů životního prostředí a udržitelnosti a jejich řešení. Zahájena v roce 1992 a publikována společností oekom verlag jménem společnosti GAIA - Konstanz, St. Gallen, Curych.[20]

Seznam programů udržitelnosti vědyEditovat

V posledních letech byly zřízeny stále více studijních kurzů, které se přímo zabývají otázkami vědy o udržitelnosti a globální změny:

BakalářskéEditovat

  • B.A. nebo B.S. Udržitelnost na Arizonské státní univerzitě v USA
  • B.S. nebo B.S./M.S. Kombinované - Věda o udržitelnosti na Montclair State University, NJ, USA
  • B.Sc. Vědy o životním prostředí na univerzitě Leuphana Lüneburg, Německo
  • B.Sc. Studium o životním prostředí a udržitelnosti na univerzitě Leuphana Lüneburg, Německo

MagisterskéEditovat

  • M.Sc. Udržitelnost: Věda a společnost na Brockově univerzitě, ON, Kanada
  • M.Sc. Věda a řešení udržitelnosti, Lappeenranta University of Technology, Finsko
  • M.Sc. Věda o udržitelnosti na státní univerzitě v Montclairu, NJ, USA
  • M.Sc. Věda o udržitelnosti na univerzitě Leuphana Lüneburg, Německo
  • MBA řízení udržitelnosti na univerzitě Leuphana Lüneburg, Německo
  • Magisterský titul na IATEUR - městském, regionálním plánovacím a udržitelném vědeckém ústavu, Reims University ve Francii
  • M.Sc. "Věda a politika udržitelnosti" na Maastrichtské univerzitě - ICIS, Nizozemsko
  • MS / MBA Ústav Erb pro udržitelné podnikání (více podoborů) na University of Michigan, USA
  • M.Sc. "Udržitelný management zdrojů" na Technické univerzitě v Mnichově v Německu
  • M.Sc. "Globální ekologická změna" na univerzitě v Bayreuthu v Německu
  • M.Sc. "Globální řízení změn" na Univerzitě aplikovaných věd Eberswalde, Německo
  • M.Sc. "Environmentální studia a udržitelnost vědy" na univerzitě Lund ve Švédsku
  • "Magisterský studijní program pro rozvojovou praxi" na univerzitě v Minnesotě v USA
  • "Mezinárodní magisterský program Lund University v oblasti environmentálních studií a vědy o udržitelnosti" na univerzitě v Lundu ve Švédsku.
  • "Master in Creative Sustainability" na univerzitě Aalto, Finsko
  • M.Sc. Strategické vedení k udržitelnosti na technologickém institutu v Blekinge, Karlskrona, Švédsko
  • Magistr Inovativních systémů udržitelných produktových služeb na technologickém institutu v Blekinge, Karlskrona, Švédsko
  • MSc Environmentální technologie na Imperial College v Londýně nabízí osm odborných proudů v oblasti: vody, znečištění, podnikání, globální environmentální změny a politiky, ekonomika a politika, ekologické řízení, environmentální analýza a hodnocení, energetická politika.
  • MPhil v inženýrství pro udržitelný rozvoj, University of Cambridge, Velká Británie
  • M.Sc. Univerzita Massachusetts Amherst, USA
  • MSEM (Magisterské studium v oblasti udržitelnosti a environmentálního managementu) na Univerzitě v Saskatchewanu, Škola životního prostředí a udržitelnosti, Saskatoon, SK, Kanada
  • M.S. Management udržitelnosti, Columbia University, USA

Magisterský a doktorandskýEditovat

  • M.Sc/M.A/Ph.D ve vědě o udržitelnosti na Škole udržitelnosti, Arizona State University, Tempe, USA
  • M.Sc. V oblasti vědy o udržitelnosti a PhD v environmentálním managementu na Montclair State University, NJ, USA
  • M.Sc./Ph.D. "Budování vědy a udržitelnosti" na katedře architektury na Kalifornské univerzitě v Berkeley v USA
  • M.Sc. Udržitelnost / PhD v oblasti Věda o udržitelnosti na Univerzitním institutu Spojených národů pro pokročilé studium udržitelnosti, Tokio, Japonsko
  • M.Sc./Ph.D. V životním prostředí a udržitelnosti na Univerzitě v Saskatchewanu, Škola životního prostředí a udržitelnosti, Saskatoon, SK, Kanada
  • "Absolvent programu v oblasti udržitelnosti" na Tokijské univerzitě v Japonsku
  • "Absolventský program v oblasti udržitelnosti" na Hoseijské univerzitě v Japonsku
  • M.Sc/Ph.D. V oblasti vědy o udržitelnosti na Národní autonomní univerzitě v Mexiku (UNAM), Mexico City, Mexiko
  • Ph.D. V udržitelném rozvoji, Columbia University, USA

JinéEditovat

  • Kurz o vědě o udržitelnosti oddělení pozemských a environmentálních věd na indickém ústavu vědeckého vzdělávání a výzkumu, Bhopal.
  • Program environmentální vědy a politiky na Univerzitě Clark, Worcester, MA, USA, nabízí absolventský seminář "Produkce udržitelné spotřeby".
  • "Globální ekologická změna" na University of California, Irvine, USA
  • "Specializace v oblasti udržitelnosti" na Michiganské státní univerzitě v USA
  • Osvědčení o vysokoškolském vzdělání v oblasti životního prostředí a udržitelnosti na Univerzitě v Saskatchewanu, Škola životního prostředí a udržitelnosti, Saskatoon, SK, Kanada

V roce 2010 vydal Robert Kates sbírku základních článků v této nové disciplíně jako Readings in Science and Technology Sustainability - úvod do klíčové literatury vědy o udržitelnosti. [25]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. KATES, Robert W.; CLARK, William C.; CORELL, Robert. Sustainability Science. Science. 2001-04-27, roč. 292, čís. 5517, s. 641–642. PMID: 11330321. Dostupné online [cit. 2017-06-10]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.1059386. PMID 11330321. (anglicky) 
  2. http://www.ihdp.unu.edu/ International Human Dimensions Programme of the United Nations University
  3. http://www.earthsystemgovernance.net/conceptual-foundations/?page_id=73.
  4. http://www.ensci.iastate.edu Environmental Science: Iowa State University
  5. Komiyama,H. , Takeuchi,K. 2006. Sustainability science: building a new discipline. Sustainability Science 1:1–6.
  6. Sustainability Accounting in UK Local Government [online]. The Association of Chartered Certified Accountants [cit. 2008-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Sustainability Science Program at Harvard's Center for International Development
  8. Kauffmann, Joanne 2009. Advancing sustainability science: report on the International Conference on Sustainability Science (ICSS) 2009. Sustainability Science 4: 233-242.
  9. 9,0 9,1 Kates, Robert W., ed. (2010). Readings in Sustainability Science and Technology - an introduction to the key literature of sustainability science CID Working Paper No. 213. Center for International Development, Harvard University. Cambridge, MA: Harvard University, December 2010.
  10. BROWN, Halina Szejnwald. Sustainability Science Needs to Include Sustainable Consumption. Environment: Science and Policy for Sustainable Development. 2012-01-01, roč. 54, čís. 1, s. 20–25. Dostupné online [cit. 2017-06-10]. ISSN 0013-9157. DOI:10.1080/00139157.2012.639598.  
  11. Meyers, R. (2012). Encyclopedia of sustainability science and technology. New York: Springer.
  12. Consilience
  13. International Journal of Sustainable Development & World Ecology
  14. S.A.P.I.EN.S (Surveys and Perspectives Integrating Environment and Society)
  15. Boulanger, P-M. Sustainable development indicators: a scientific challenge, a democratic issue . S.A.P.I.EN.S 1(1) Online since 23 December 2008. [1] Accessed 9 July 2009.
  16. [2] The journal Sustainability Science
  17. Sustainability: science, practice, policy e-journal
  18. Sustainability: the journal of record
  19. Sustainability Science [online]. Sustainability.pnas.org [cit. 2014-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. GAIA [online]. Oekom.de [cit. 2014-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat