Toxiny sinic

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Úvod

Toxické látky sinic a řas jsou celosvětovm problémem, ale v ČR je jim zatím věnována jen malá pozornost. Zahraniční epidemiologické i naše laboratorní studie prokázaly teratogenní vliv cyanotoxinů, hepatotoxické, embryotoxické, imunotoxické, neurotoxické, dermatotoxické a další efekty cyanotoxinů na zdraví obyvatel a vodních organismů.[1] Toxiny sinic jsou látky sekundárního metabolismu. Srovnáme-li je s ostatními přírodními toxiny, jsou toxičtější než toxiny vyšších rostlin a hub, avšak jsou méně toxické než bakteriální toxiny.[3]

Uznávané členění cyanotoxinů

Cyanotoxiny se v současné době člení

  1. dle chemické struktury
    1. alkaloidy
    2. cyklické a lineární peptidy
    3. lipopolysacharidy
  2. dle biologické aktivity (metod biodetekce)
    1. cytotoxiny
    2. biotoxiny

Další uznávané členění cyanotoxinů dle metod biodetekce - konkrétně dle mechanismů účinku toxinů rozeznává nejdůležitější toxické metabolity sinic:

  • hepatotoxiny
  • neurotoxiny
  • imunotoxiny a imunomodulanty
  • mutageny a genotoxiny
  • embryotoxiny
  • cytotoxiny, lipopolysacharidy
  • dermatotoxiny

[1]


Přehled cyanotoxinů

Mikrocystiny

Byly izolovány ze zástupců rodů planktonních, bentických i půdních sinic rodů Anabaena, Microcystis, Oscillatoria (Planktothrix), Nostoc, Anabaenopsis, Hapalosiphon, aj. Jedná se o cyklické heptapeptidy. Je známo přes 60 strukturních variant s molekulovou hmotností 909 - 1115. Ačkoli mnoho cyanobakterií produkuje souběžně několik mikrocystinů, v určitém kmenu obvykle dominují jen jedna nebo dvě strukturní varianty. Většina mykrocystinů je poměrně hydrofilní, ve vodě dobře rozpustná a netěkavá. Mykrocystiny jsou velmi stabilní, odolné vůči chemické hydrolýze i mnoha peptidázám. Jsou ale odbourávány řadou baktérií, vyskytujících se běžně ve vodách.[2]

Nodularin

Jedná se o cyklický pentapeptidový toxin ze sinice Nodularia spumigena.[6] Aktivní inhibitor eukaryotních protein serine/threonine fosfatáz 1 a 2A.[3] Iniciálním poškozením je strukturní dezorganizace jater, nekróza hepatocytů (centrilobulární nekróza) a rozšiřující se krvácení. Hepatocyty vykazují strukturní deformaci. Mechanismus působení na buněčné úrovni je shodný s mikrocystinem - spečcifická inhibice fosfatáz 1 a 2A dosahuje až dvojnásobné intenzity. Je potvrzena také prokarcinogenní aktivita.[6]

Anatoxin

Toxin má charakter alkaloidu. Je silným depolarizujícím agens na nervosvalové ploténce, agonista nACha-receptorů. Je vysoce toxický při i.p. podání. Zdrojem látky je především Anabaena[6], dále Oscillatoria, Aphanizomenon, Mycrocystis, Cylindrospermum[2]. Klinické symptomy otravy u myší se dostavují po velmi krátké době latence (2 min) jako namáhavé dýchání, progresivní paralýza končetin, břišní dýchání, silné křeče, smrt zástavou dechu během 15 min.[6]

Saxitoxin

Jde o purinový derivát[6], guanidinový alkaloid[2] neurotoxin[6]. Toxiny saxinového typu způsobují relaxaci hladké svaloviny cév, depresi akčního potenciálu srdečního svalu a inhibici přenosu axonálního impulsu prostřednictvím blokování sodíkového kanálu. Jsou schopny blokovat a snižovat vstup sodíku do buňky.[6] Cylindrospermopsin je schopen inhibovat proteosyntézu a syntézu glutathionu.[2] Klinickým symptomem otravy hospodářských zvířat je porucha motorické koordinace následovaná poléhavostí, neschopností udržet se na končetinách a smrtí zástavou dechu. U člověka nastupují první symptomy velmi rychle (30-200 min od požití toxické látky.[6] Hlavními producenty jsou Cylindrospermopsis raciborskii, Umezaika natans, Aphanizomenon ovalisporium[2], Anabaena circinalis[6].

Cylindrospermopsiny

Jsou to vysoce toxické alkaloidy, jejichž působení nebylo dosud dobře popsáno. Původně byly prokazovány pouze v tropických oblastech (např. Austrálie), nicméně nové studie ukazují jejich výskyt i v Evropě (včetně např. Maďarska nebo Německa). Mohou být produkovány jak expanzivními druhy sinic (domácí v tropických a subtropických oblastech, např. Cylindrospermopsis raciborskii), tak i druhy běžnými v našich podmínkách - Aphanizomenon sp.[5]

Aplysiatoxin

Lyngbyatoxin

Jedná se o indolový alkaloid produkovaný zelenou řasou Lyngbya majuscula. Toxin je vysoce zánětlivý, způsobuje puchýře a dermatitidy. Je také výrazným nádorovým promotorem - spouští proteinkinázu C.[4]




Vlastní text stránky
Má být dělený do odstavců; lze využít nadpisů různých úrovní
Do textu musí být vloženy odkazy na citovanou literaturu a zdroje.

A po vlastním textu stránky mohou být uvedeny následující informace (pokud následují, tak v tomto pořadí a na této úrovni nadpisu)

Témata

Zde by měly být odkazy na další stránky v Enviwiki, které jsou "nedílnou" součástí hlavního tématu.
Vyjímečně mohou odkazovat na externí stránky (lépe uvádět v odkazech)
Vytvořte seznam témat pomocí hvězdiček

Zdroje

Zde jsou uvedeny zdroje, využité k tvorbě této stránky/hesla.
Tvorba seznamu použité literatury a dalších zdrojů je významnou součástí práce s textem.
Musí být ve správném formátu - využijte nápovědy pro správné citování.

Odkazy

1.↑ Maršálek, B.: Rozdělení cyanotoxinů - legislativa. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004

2.↑ Bláha, L., Maršálek, B., Babica, P.: Mechanismy toxicity cyanotoxinů a jejich vliv na zdraví obyvatel a vodní ekosystémy. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004

3.↑ http://www.biotox.cz/toxikon/sinice/toxiny.php

4.↑ http://www-cyanosite.bio.purdue.edu/cyanotox/toxins/lyngbyatoxin.html.

5.↑ Bláha, L.: "Tradiční" a "nové" cyanotoxiny ve vodách ČR. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004

6.↑ Hrdina, V.: Přírodní toxiny a jedy. Karolinum, Praha, 2004

Měly by být stručně anotované. Tuto část dělíme na následující podskupiny:

Související stránky

Zde uvádíme stránky Enviwiki, které se stránkou volně souvisejí (jsou důležité pro pochopení širších souvislostí).
Tvorba vnitřních Wiki odkazů viz Nápověda.

Externí odkazy

Důležité externí on-line zdroje, které se stránkou volně souvisejí.
Citujte správně: bibliografické záznamy elektronických dokumentů.

Literatura

Maršálek, B.: Rozdělení cyanotoxinů - legislativa. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004

Bláha, L., Maršálek, B., Babica, P.: Mechanismy toxicity cyanotoxinů a jejich vliv na zdraví obyvatel a vodní ekosystémy. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004

Bláha, L.: "Tradiční" a "nové" cyanotoxiny ve vodách ČR. Cyanobakterie, sborník semináře, Brno, 2004

Hrdina, V.: Přírodní toxiny a jedy. Karolinum, Praha, 2004


Důležité off-line (tištěné) zdroje, které by měly sloužit k podrobnému studiu tématu.
Citujte správně: bibliografické záznamy tradičních dokumentů nebo použijte citačních šablon